Bývá dobrým zvykem vyjadřovat se k článku, a ne k jeho autorovi. Notabene když jde o zcela nepodložené nesmysly. Takže škrtneme kecy o mém soucítění s ženami, stávání se smýšlením ženou, nezajímavostí pro ženy, upadající sebedůvěře [checht] a spoustě času na rádoby poučné články a zbyde nám
-tvrzení že neumíme ocenit práci spojenou s vydáním díla
-otázka kdo z nás se nad významem zamyslel
-otázka kdo z nás to celé pročetl
-stavění se na stranu páně Hausmanna, ovšem s deklarativním zamlčením důvodu, to abychom si každý přebrali sám
Nevím, má-li smysl odpovídat, ale budiž.
-Práci ocenit umíme. Jelikož ale každé vydání jakékoliv knihy práci vyžaduje, oceňujeme ji u všech stejně, a jen když je obzvlášť mimořádná, zmíníme ji zvlášť. Tady ale nijak nevybočuje, a pokud, tak spíš na opačnou stranu - mícháním fakt, spekulací a mužského šovinismu.
-Nad významem jsem se zamyslel, je to taková útěšná knížka, v níž si můžou hospodští chlapáci ukazovat.
-Například já jsem to celé pročetl, člověk by řekl, že to z článku poznat je.
-Tak já si to přebírám tak, že z nesmyslu (smyšlená zženštilost toho, kdo recenzi napsal) vyvozuješ jiný nesmysl (hájit Hausmannův názor, neb to je zmužilé). A do budoucna - tvrzení bez důvodů nikomu nic nepřináší.
~