Po několika měsících, vlastně po více než roce jsem si vzpomněl na zdejší zápisník, podíval, co je nového... A ze zvědavosti se podíval, co nového u Platóna... A protože mám tohoto autora (stále) rád, chci se ho zastat.
V dialogu Faidros se v závěru (274c násl, hlavně pak 276d a násl.) píše, že slova nezachytí vědění: pouze ten, kdo má vědění, může si pro zábavu zapsat, co ví, aby si to případně ve stáří připomněl, ale že vědění musí samo (!) vzniknout v duši člověka (něco podobného je v Platónově 7. listu). Podobně jen určité řeči jsou příhodné jen pro určité duše atd... Platón tím vlastně dost zpochybňuje vlastní dialogy - jsou to přece zapsané řeči, které se navíc mohou dostat do ruky různým duším, a ty jim pak vůbec nemusí rozumět... Platón se tedy vůbec nedomnívá, že by "v nich" zanechal své vědění. Už jen toto by nás mělo varovat před doslovným čtením a hledáním nějakých "objektivních", nezvratných argumentů (ostatně: ve Faidónu je i "teorie idejí" v tzv. čtvrtém důkazu nesmrtelnosti duše představena jako pouhá hypotéza (!), nikoli daná pravda.).
Dialog Faidros skrývá i další, na první pohled ne zrovna zřejmé obsahy. Tak např. se v něm naznačuje, že "tělem", jež má (lidská) duše na tomto světě uchopit a pohybovat jím, jsou právě "řeči" (i řeč může být podle dialogu oduševnělá nebo ne) a s tímto "tělem" se pohybovat a hledat krásu... Dialog není jen nesouvislá snůška různých řečí a rétorických cvičení, případně bizardních návodů o obhajoby pederastické či jiné "lásky", ale promyšleným celkem, který je ovšem mrtvý, pokud "nežije" v nějaké té lidské duši...
Vlastně ani nevím, proč to sem píšu. V záplavě textů, které se kolem nás denně ženou, je jen zlomeček dobrých; jejich autoři jsou už zpravidla dávno na onom světě; a přitom právě jen dobré texty stojí za čtení a za hlubší promyšlení. Ostatní je balast, kterým si člověk zbytečně zatěžuje mysl. Platónovy texty za promyšlení stojí, člověk si ale musí uvědomit, že nedávají odpovědi, ale vzbuzují otázky (a některé odpovědi naopak vyvrací a ukazují jako nemožné). A i když to zní hodně zvláštně, právě otázka je to, co udržuje skutečné myšlení v pohybu.
~