Hyeny se mi hrozně líbí, hlavně skvrnité (málem jsem napsal čili býložravé). Viděl jsem na animal planet úžasný dokument o efektivitě lovu, kde srovnávali smečku hyen se lví. Nejen že byly hyeny úspěšnější lovci a kořist sežraly nekolikanásobně rychleji, ale taky po nich na rozdíl od lvů z toho pakoně zbyla jen kopyta a rohy. Ostatní včetně stehenních kostí prostě rozdrtily. Ačkoliv mají asi třikrát menší stisk než krokodýl mořský.
Dovolím si tady zacitovat z Brehma, naprosto hnusný úryvek z kapitoly o hyenách - ne že by v něm vypadaly hnusně hyeny...
"Několik dní po příchodu do Chartumu jsme koupili dvě mladé hyeny za marku našich peněz. Zviřátka byla velká asi jako polovyrostlý jezevčík, měla na sobě velmi měkko, jemnou tmavošedou vlnu a počínala si ještě nadmíru nevychovaně, ač ztrávila už delší čas ve společnosti lidí. Zavřeli jsme je do chléva, kde jsem je denně navštěvoval. Chlév byl tmavý, takže jsem při vstupu obyčejně neviděl nic jiného než čtyři zelenavé body, zářící v některém koutě. Jakmile jsem přistoupil blíže, nastalo zvláštní funění a prskání a když jsem neopatrně po nich sáhl, hned mě kously do ruky. Bití nebylo s počátku nic platné, ale s přibývajícím stářím chápaly obě hyeny stále víc a více, že se musí podříditi mojí nadvládě, až jsem se jednoho dne rozhodl, že jim úplně ujasním náš vzájemný poměr. Můj sluha je krmil a hrál si s nimi, přičemž byl tak těžce pokousán, že po celé čtyři neděle nemohl užívati rukou. Hyeny dosáhly mezitím dvojnásobné velikosti a mohly tudíž snésti přísnou lekci. Řekl jsem si, že jim ji udělím a jsa přesvědčen, že jest lépe ubíti jednu z nich k smrti než se vysazovati ustavičnému nebezpečí pokousání, mrskal jsem tak dlouho, až přestaly funěti i vrčeti. ... Od této chvíle již nebylo třeba přísnosti; jejich odpor byl zlomen a podřídily se úplně mé vůli."
V téže knize se píše například o tom, jaký je ďábel medvědovitý zuřivý tvor - laskavý majitel totiž držel dva, přivázané k sobě řetězem, v sudu, a rozčiloval se, že jsou agresivní.
Achjojo!
~