Klíč k rozpoznání duchovního romantismu

Extrémně jasní, ano určitě, to je dobrý znak.
~

Má hinduistické kořeny, ale vycházel i z buddhismu. Potom co se trhnul od teosofie a prohlásil, že Maitrea rozhodně není, vyvinul vlastní učení, taky dělal nějaké rozhovory s fyzikem Davidem Bohmem.

Jo, jsou dost často mimo :)
~

Dám na Tvou radu a ani se tedy pokoušet nebudu. Kdo ví, třeba se s nim ještě někde setkám...

O Krišnamurtim jsem jen slyšel, že existuje. To je hinduismus, ne?

No, nevím. Mě spíš přijde, že většina z nich (duchovních učitelů, hlavně New Age) jsou celkem často tak trochu mimo. Ale tenhle názor je asi důsledkem mého přirozeného skepticismu a čím dál hlubším pronikáním do buddhismu.
~

To už se k němu asi ani nedostaneš - mám zkušenost, že někteří autoři jsou prostě na jiné vlně a nemá cenu se o ně pokoušet. Pro mě byl a dodnes je nečitelný Krišnamurti - a nevím proč.
Ale nemyslím si, že by to obecně byla velká ztráta, ona se v duchovnu spousta autorů dost překrývá.
~

Za málo :-)

Článek už jsem kdysi četl. Myslím, že je to jeden ze střípků, který mi pohled na Osha také utvářel.
Na druhou stranu, Osha jsem nikdy nečetl a v tuto chvíli to nevypadá, že bych se k němu v dohledné době dostal. Těžko říct, o kolik přicházím...

Můj první kontakt s duchovnem byl asi fragment samizdatového vydání Zenu v bojovýh uměních od J. Hyamse, kteréžto bohužel česky nikdy nevyšlo a nikde se mi ho pak už nepodařilo sehnat (a v Aj si na knihu o zenu opravdu netroufnu...)
~

Díky :).

Já mám pro Osha slabost, byl to první duchovní mistr, od kterého jsem něco četl.
Tady jsem se o něm trochu rozepsal: http://blog.wuwej.net/2007/11/24/osho-perly-v-kapse-u-vesty.html
~

Pěkně napsáno :-)

Čtu teď knihu, kde mi je předkládáno, že s prezentovanými metodami mohu dosáhnout vysvobození a pak osvícení (stejně jako slova já, ego, samsára a nirvána a pravda, psáno malým) velice rychle - už během několika následujících životů :-D Samozřejmě, že pokud na sobě budu hodně a tvrdě makat, tak možná i během tohoto života.

Tak nevím, asi jsem měl šáhnout po Oshovi, nebo nějaké jiné rychlometodě, ale k Oshovi mám od chvíle kdy jsem o něm slyšel, takovou nějakou averzi...
~

V knize Pollaka je obsazena vetsina veci ktere jsou treba ve 4 dohodach, ale je to napsano jednoduseji a trochu více stroze. Coz ma klady i zapory. Urcite by prosla Klíčem k rozpoznání duchovního romantismu :))
Nekolik komentaru je treba tady: http://www.osud.cz/hledajici/kniha/zadna-setkani-nejsou-nahodna-broz

Diky za tipy na dalsi knizky. Urcite se po nich poohlednu.



~

Zdravím, no ono je to težké, jednoznačně něco doporučit, protože to co mi připadá jako brak může někomu hodně pomoci a to co se líbilo mně když jsem to četl, bych dnes třeba odhodil... Pollaka jsem bohužel nečetl, takže nemohu sloužit. Na internetu jsem našel, že poskytuje "rychlou a jednoduchou možnost, jak změnit naše životy a životy těch okolo", z toho se moc poznat nedá. Jenom snad že rychlé a jednoduché možnosti málokdy fungují :-/.

Něco čtivého co posune o kus dál... Pokusím se.

Anthony de Mello - Cesta k lásce, soubor zamyšlení. Ostatně i soubory sebraných příběhů moudrosti (Minutová moudrost,
Minutové nesmysly, Modlitba žáby) stojí za to.

Čtivé je Celestinské proroctví Jamese Redfielda (jen to první, žádné pracovní knihy nebo desáté proroctví), ale je to právě jedna z knih, kde si nejsem jistý, jestli bych ji ještě považoval za kvalitní. Podobně Alchymista Paula Coelha. Je mu vyčítána povrchnost, ale když jsem ho četl, líbil se mi.

Dobrý je Richard Bach, něco ze starších děl, Racek Jonathan Livingston, Jediný, Iluze.

Máte-li vztah ke křesťanství, zkuste Rady zkušeného ďábla od C.S.Lewise, vynikající. Tíhnete-li k taoismu, nádherná je knížka Šienšanský mudrc. Přitehuje-li vás buddhismus, není lepší voby než Siddhárta Hermanna Hesse.
~

Dík za článek, zas jednou jsem se nasmála :-) Zrovna včera jsem prolejzala jedno knihkupectví a našla tam nepřeberné množství výše zmíněných klenotů. A vzpomněla jsem si, jak jsem kdysi dávno pár podobných dílek zhltla a pak se cítila provinile, že si nemyslím a necítím to, co bych SPRÁVNĚ měla.
Uff, proč mám vždycky pocit, že lidi, co to píšou, nemají smysl pro humor ... ?
~