Wuwejův zápisník

Já Máj ještě nezdolal, tak nedokážu odpovědět.
Ale jsem zvědavý, jak to budu vnímat.
Citát byl z Balajky a ano, zmiňoval Šaldu (https://blog.wuwej.net/2020/11/23/bohus-balajka-prehledne-dejiny-literatury-1.html)

Já si, saxi, myslím, že pokud se společnost zboří, když její hlavní osobnosti nebudou "žulu i srát" (jak pravil Formanův Amadeus), tak s ní není něco v pořádku.

Osobně nevidím žádný přínos v tom, když se o Němcové tvrdí, že byla frigidní nebo lakomá (vhodnější vyjádření pojmu "cudná"). Jistě, asi není vhodné školákům vykládat, jak to bylo s jejím sexuálním životem. Ale zase nevím, proč je nutné těm školákům lhát, a to ještě tak blbě. Jako kdyby nestačilo, že je učitelé otravují s tou její babičkou, ještě ke všemu to byla lakomá modrá punčocha - lépe už odpor k Němcové vyvolat nelze. Jak z toho ven? Opravdu je nutné v hodinách Českého jazyka a literatury rozebírat životy spisovatelů a (většinou) tak žáky od literatury odrazovat? Copak se něco podobného dělá ve fyzice nebo matematice?
Pokud jde o Smetanu, tak ten možná tu syfilidu (podle Vlčka) ani neměl. I když, on si Vlček někdy dost vymýšlí, tak Bůh ví.

A ještě jako příklad použiju Máchu, protože jsem se Vám také chtěl vyjádřit k vaší (Wux) diskusi o Máji, ale teď se mi ji nechce hledat.
Tak nejprve ten příklad - je fakt nutné líčit ho jako děsného romantika, když to byl sexuální maniak a tyran? Ne že by bylo vhodné tento jeho psychopatologický rys před dětmi rozebírat, ale proč z něj zase dělat neživotného blázna, co mluví pouze ve verších a potravou mu je nektar květů. A proč těm chudákům pohnutě líčit, že umřel na zápal plic, když ve skutečnosti umřel ve vlastních sračkách na úplavici? Proč o něm prostě nepomlčet, zvlášť když toho zase tak moc nenapsal? A tím se dostávám k tomu Máji. Vámi citovaný rozbor (od Šaldy? teď nevím) mě totiž hrubě neuspokojil. Víte, já se totiž snažil ten Máj zdolat opakovaně, v různých fázích svého vývoje (přičemž poznamenávám, že jsem s poezií dosti zadobře, a to ve značné šíři, včetně jejích směrů, které jsou formou i obsahem "šílenější" než Máj), a nikdy se mi to nezdařilo. Vždy jsem to musel po pár stranách odložit pro tu strašnou "přepíčenost". To není Máchovou "opravdovostí", to je prostě overkill. Úplně chápu Erbena s jeho Rozervancem.

Vase uvahy, A.P.,maji politicke konsekvence: Dle meho borici mytu se (nechtene) podili i na boreni spolecnosti.
To mate jako s Bedrichem Smetanou, v jeho pripade se prof. Heveroch oboril na patology, jak si mohli dovolit prirknou mistrovi tak potupnou diagnozu! (syfylis).
V pripade takove osobnosti jako byla a je Nemcova se asi take nedockame nejakeho vyzkumu ve smeru jeji promiskutity, to je tabu a dle meho, at si to klidne tabu zustane i nadale.

Sax: no tak pokud vím, tak např. s Lamblem o platonický vztah nešlo.

Mist Wu: omlouvam se, ale nenapadlo mne, ze tu k Urbanovym Rukopisum visi extra clanek...(ale napadnout mne to mohlo)...az doctu, obratim se primo tam.
-
A.P.: "No zas tak platonická úroveň to asi nebyla, když umřela na karcinom čípku."
Mira rizika onemocneni je shodna nejen pri promiskuite partnerky, ale i (odpovidajici promiskuite) partnera. A jelikoz Nemcovi zili stridave odloucene a to az po dobu nekolika let, je vas vyvod neopodstatneny.

Tribun emancipovanost musela být nepochopitelná až šokující. Stejně jako Nemcová sama, asi.

sax. k Urbanovi - je to už dlouho, co jsem to četl, takže mi utkvělo hlavně to, jak to bylo roztříštěné. Každá kapitola jiná. A když si teď čtu své poznámky https://blog.wuwej.net/2007/05/08/milos-urban-posledni-tecka-za-rukopisy.html, jen se ujišťuji, že si ji ještě dlouho znovu nepřečtu :)

Článek na wikipedii je obří! Četl jsem teď trochu stravitelnější publikaci, bude brzo na blogu (Tomáš Němeček: Božena Němcová očima kluka, který nechtěl číst Babičku).

Ta rafinovanost je nenápadná, ale přitom intenzivní. Tady je to malá povídka, ale v Babičce se přehlédnout nedá.

A.P. Ano! Sice jsem vztah k pramatkám měl pozitivní, ale ten styl, ten mě ničil. To dítě nemůže pobrat.

No zas tak platonická úroveň to asi nebyla, když umřela na karcinom čípku.

A ano, Babička do čítanek rozhodně nepatří. Mně osobně Němcovou znechutila. Měl jsem totiž od raného dětství dost negativní vztah k oběma svým pramatkám, takže jsem byl přesvědčen o tom, že napsát ódu na někoho takového může jen někdo, koho nemá cenu číst.

Jeste dodatek (jako temer vzdy ;-/
Dila Nemcove lze cist dvojim zpusobem: bud jako "bezcasove" literarni utvary samy o sobe a tady to vidim tak napul, anebo s vedomim dejinnych a osobnich souvislosti (Nemcova byla femme fatale se silnym erotickym zalozenim na spise platonicke urovni- a take znicila spoustu muzu).
Rozporuplnost autorky tak dela rozporuplna i jeji dila- coz je vzdy znakem velke literatury.
A ona rozporuplnost nachazi odezvu i u soudobeho ctenare, pokud se tedy dokaze vymanit z vlivu soucasnych prvoplanovych literarnich del.
Je sice pravda, ze Nemcova, na rozdil treba od Brontëove nevnesla do literatury "velke objevne tema", ale jeji rafinovanost (Nemcove) je v tom, ze na velke tema povysila "obycejny zivot".
Tady se setkava s nami jiz probiranym Capkem a ,dle meho, oba autori mohou nachazet percepci ctenarovu jen v jejich vlastnim kulturnim (zde slovanskem) okruhu.
Oba tedy svetovymi autory jsou- a zaroven nejsou. Sirokemu svetovemu publiku je nevnutite, ale kdo *ze sveta" se chytne, ten se uz nepusti.
Konecne sem muzeme zaradit i Haska (ten ovsem neresi svetabol konstruktivnim zpusobem, ale jen kouka, kudy z toho uteci).

Dobry clanek o Nemcove je na wiki, doporucuji precist:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_N%C4%9Bmcov%C3%A1
Nahoda...prave ctu Urbanovu Posledni tecku za rukopisy, kde Nemcova hraje svoji roli.
Kratka zprava z prostredka romanu: Stale (respektive uz) je to Urban, ale nejak mi tam chybi uceleny "urbansky" etos, to jest hlavne tajemna nalada.
Tuhle prvotinu je asi vyhodne cist po hlavnich Urbanovych romanech, ctenar si muze zpetne extrapolovat Urbanovo vnimani sveta a tim tenhle "naladove chudy" roman vylepsit :o)

Zvláštní, jak je to pořád funkční aktuální, že? Němcová v lecčems dost předběhla dobu, hádám, že v její době valný většina čtenářů vůbec nebyla schopna pochopit, o čem to vlastně píše. Překvapuje mě, jak je tahle "stará" literatura často pořád dobrá a funkční (pro mě třeba Rais nebo Klostermann), stejně jako to, že nejlepší bývají často ta díla, která se do čítanek nedostala. Jestli je to proto, že jsou čítanky poplatné době svého vzniku, nebo proto, že jsou koncipovány tak, aby byly co nejpřístupnější, to je otázka.