Wuwejův zápisník

On se mi tu vždycky čas od času objevil někdo, kdo prošel jakýmsi prozřením a na základě následného přesvědčení o své pravdě ji začal více či méně agresivně šířit. "Wiggs Dannyboy" (mimochodem postava z knihy Toma Robbinse https://blog.wuwej.net/2012/08/01/tom-robbins-parfem-blazniveho-tance.html), původně "Mordemy", později "Psychoanalýza", byl asi nejaktivnější (a nejpovýšenější). Vizte například komentáře u zmíněné knihy.

Dnes se už jen divím, kolik času a energie jsem byl ochoten investovat do takových diskuzí <span class="specchar">🤦</span>.

Nevím, jestli je to mýtus, nebo faktický psychologický jev, ale nějak mi z té diskuse připadá, že na údajnou aroganci oponenta se odvolávají zejména ti, kteří sami vynikají arogantním přístupem (např. se dokonce pokoušejí rozhodovat o tom, co kdo bude nebo nebude psát).

Jo, rozhodně se nořím k citu a víře. To je taky to, co se ti tu pořád snažím vysvětlit, ty Rozume...

Aha, takhle... mluvíš o vědeckém zkoumání (vědecká metoda), ale myslíš nezkoumatelné hypotézy.

Vědeckou metodu (pozorování jevů -> formulace problému -> hypotézy -> předvídání pomocí hypotéz -> ověření) podle mě použít na duchovní zkušenost lze. Alespoň za předpokladu, že itrospekci považuješ za použitelnou metodu pozorování jevů (já ano).

Hypotéza "byl to Bůh" bude mít problém, protože se bude těžko vyvracet, a také se těžko použije k prognózám, takže jo, nejspíš nezkoumatelná.

Ve vytvoření jiné hypotézy nic arogantního nevidím. Pokud to jako arogantní "cítíš", opouštíme rozum a noříme se k citu (a víře) a nemá smysl to rozebírat, protože tyhle dvě oblasti se neprotínají. Cit/víra bývá silnější než rozum a žádný argument, ani sebevíc přesvědčivý, ji nepřekoná. Takže takové ty vášnivé diskuze věřících s ateisty jsou jen oboustranné ztráty - času, nervů, energie.

Proč nelze projev Boha vědecky zkoumat:

Když se dostaneš do transu při hluboký duchovní zkušenosti a cejtíš Boha, tak je to
1. subjektivní zkušenost
2. je to nesdělitelný/nepopsatelný slovy

Prostě zkus si tohle vědecky zkoumat a jediný, k čemu dojdeš je, že "hypotézu nelze vědecky zkoumat" (a když se budeš snažit, dojdeš i k "vědecké zkoumání popřelo danou hypotézu" - případně když budeš hodně arogantní, vytvoříš tím jinou hypotézu, kterou ten zážitek "vysvětlíš" nějakejma chemickejma změnama, autosugescí a podobně).

bb: nečekej nic světoborného. Ale hlavní myšlenku mám poznamenanou, teď už jen najít dost času a trochu ji rozepsat.

Wiggs: jo, napsal jsem, že to není použitelné vůbec nijak. Ale mám pocit, že si úplně přesně nerozumíme. Jednak jsem se nevyjádřil úplně přesně, jednak myslím, že zaměňuješ "vědecké zkoumání popírá hypotézu" s "hypotézu nelze vědecky zkoumat".
To nepřesné vyjádření - zapomněl jsem zmínit, že podle mě vědeckou metodou zkoumat lze téměř všechno a rozhodně se neodmítám zabývat synchronicitami nebo kartami pro vědeckou nezkoumatelnost. Zmínil jsi Boha - jestliže se nějak, jakkoliv projevuje v našem světě, pak jsou jeho projevy vědecky zkoumatelné. Synchronicity, jestliže se projevují, a to nesporně ano, když je dokážeš postřehnout, pak jsou vědecky zkoumatelné.

(Jestli psát článek o synchronicitách a jaký bude jeho obsah se s dovolením rozhodnu sám.)

Wu: Jde prostě o to, že ty závěry z těhle věcí nelze generalizovat, protože to je nevědecký. Jedinej vědeckej závěr, kterej můžeš vyvodit je něco typu "Nelze z toho vyvodit žádný vědecký závěr, ergo je to vědecky nezkoumatelné." - a v tom je celej vtip, že prostě věda se odmítá zabývat něčím, co není opakovatelné, předvídatelné a ověřitelné. To je přece přesně to, co ty chceš, aby to takhle bylo a jinak se tím odmítáš zabývat (sám jsi to psal). Jediné, co je schopná věda s tímhle udělat je, že "vědecky dokáže, že jsou to nefunkční hovadiny".

bb: Pokud to bude post typu "Synchronicity jsou vědecky vyvrácený blud, kterým si lidé dělají svůj život snesitelnější", tak se teda fakt zrovna moc netěším :'(

Nebo-li pokud chystáš článek, kterej má synchronicity pouze vyvracet, tak ho fakt nepiš, takovejch je na netu stopadesát tisíc.

rozhoupej se Wu... na to jsem doost zvědavá! ;)

Hm, k synchronicitám jsi mě rozhoupal k naplánování článku, ale ještě chvíli to potrvá.

Když připustím, že zamilování je myšlenka (o čemž přesvědčený nejsem), tak proč by ji nemělo být možné zkoumat vědecky? Hledat příčiny, okolnosti, zkoumat podobnosti? Proč se někdo zamilovává do blondýn, a jiný do dominantních žen?

Tarot chápu jako svého druhu synchronicitu, jak věci do sebe zaklapnou také, pokud tedy nemyslíš stav chvilkového osvícení - ale i to je něco, co se může opakovat, nebo se můžou zkoumat podmínky, za jakých k tomu došlo.

Jinými slovy, věda jako metoda pro zkoumání jevů mi nepřipadá vyloučená ze zkoumání jevů duševních.

Já to měl naopak, strašně dlouhou dobu jsem říkaval to, co teď říkáš ty a odmítál jsem všechno, co bylo nevědecký (vše, co nebylo opakovatelné, předvídatelné a ověřitelné) a psal jsem napůl vědeckej blog, kde jsem vydával články typu vlady (http://konecnateorievseho.blogspot.cz/) a navážel jsem se do šarlatánů a pseudovědeckejch přístupů. Leč byl jsem prostě mimo.

Přikladů jsou tisíce každej den. Jen prostě nejsou zkoumatelný a veděcky nedoložitelný (a hrozně blbě se to popisuje). Třeba:

- vnímání a cítění vůbec a vůbec celá lidská psychika - to, že se do někoho zamiluješ je schopná věda vysvětlit pouze na základě nějakejch hormonů a feromonů a genů a toho, že to do sebe jaksi záhadně zaklapne jako skládačka Lega. To je zhruba vysvětlení vědy ohledně lásky. Když se zamiluju, je to přitom kvůli něčemu jinýmu, než kvůli správný chemii. Je to kvůli MYŠLENCE, kvůli tomu, že já sám to chci a potřebuju. A původ tý myšlenky už je "chemicky nevystopovatelnej"

- synchronicity obecně; takový ty "náhody" (věda to označuje za náhodu), co se dějou, typu že dostaneš z reality nějaký znamení, který se "náhodou" vztahuje k něčemu, co zrovna aktuálně řešíš

- viz. třeba tarotový karty, co jsem si včera vykládal (http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot), ke kterejm mám čím dál větší respekt, protože to, co ty karty předvádí (co mi "náhodou" vychází za karty), to je fakt masakr...

- vůbec to, jak do sebe někdy věci zaklapnou, to je nepopsatelný a nesdělitelný a byla by strašná škoda to ignorovat nebo označovat jako náhodu a nevěnovat se tomu a to jenom proto, že věda nemá jazyk, kterým by se to dalo popsat (a asi ani člověk jako takovej nemá na tohle slova v žádný řeči)

Všechno je to lehce logicky a vědecky vyvratitelný, je na to spousta populárně naučný literatury, kdy třeba Derren Brown vysvětluje, jak byl kdysi křesťan a taky nevěřil na náhodu a pak se mu otevřeli oči a pochopil, že to jsou jen bludy... ale to už je problém těch lidí, který to nejsou ochotný vnímat, že hledají excuse, jak se tomu vyhnout. Protože třeba ten Derren Brown sice byl jakoby duchovní člověk, ale takovým tím typickým způsobem, že chodil do kostela a hrál si na vnímání Boha. Takže když pak přičichnul k pravýmu opaku (místo církevního dogmatu poznal vědecký dogma), tak se mu to samozřejmě zalíbilo...

Každopádně ten klasickej argument, že tyhlety věci jsou jen únikem před realitou, platí přesně naopak. Věda je únikem před synchronicitama a Bohem.

Dlouhou dobu jsem tohle taky říkával, ale teď si nejsem schopný vzpomenout na žádný tehdejší příklad. Dnes si myslím, že co není opakovatelné, předvídatelné a ověřitelné, co tudíž není zkoumatelné, není použitelné vůbec nijak.
Máš nějaký příklad Ty?

Jedinej problém je v tom, že s vědou si co se týče lidský psychiky prostě a jednoduše nevystačíme. Ty informace, který se dají vědecky vytěžit ze statistickejch údajů, jsou zoufale nedostatečný. A čekat na to, až věda potvrdí něco, na co se dá přijít i "nevědecky", to si nemůžeme dovolit nikdo...

:) nebudeš litovat, na to, že je to (populárně) vědecká kniha, je mimořádně čtivá.

Obvykle se knihám s podobnými názvy docela důsledně vyhýbám, ale ok, tuhle si na základě recenze zkusím v knihovně vypůjčit:-)