Wuwejův zápisník

:o))))))) LOL

Uff. Tedy, ne že by to nebylo spletité a s velkým potenciálem :). Ale myslím, že by mě to tolik jako Biomanželka nebavilo. Je to jiný žánr, Biomanželka má blíž grotesce než vážnému románu.

...zakonceni.
A. Mlada zena nema jen manzela, ale take syna. Ten onemocní juvenilni cukrovkou a musi dostavat injekce insulinu. Insulin ovsem je produkt geneticky modifikovanych organismu, byt jen bakterii. V nitru matky se rozhori svar mezi touhou uzdravit dite a sektarskou zelenou indoktrinaci. Ukaze se take,ze pro spisovatele byla jen docasnou bokovkou, ted jiz se ohlizi po jine alternativistce, ovsem vzdy se vrati k pohodli domacich papuci a pecovatelske choti, ktera mu vyvari zcela nealternativni svickovou. Mozno doplnit krachem firmy Monsanto a novou karierou manzela jako poradce na Ministerstvu zivotniho prostredi, ale abychom to moc nepreplacali.
B. Neschazeji se na biofarme, ale v pestirne marihuany, libaji se ve stinu jejiho listovi. Zde jsou nachytani policii pri zatahu proti pestitelum. Zatímco mlade zene pomuze manzel s pravniky a tucnymi obalkami (v te spolecnosti panuje ponekud korupcni prostredi), naivni spisovatel putuje na rok do lochu. Tam se uvolni jeho tvurci sily, napise prelomovy roman Usvit (ci Za rannich cervanku atp.) o vyuziti slunecni energie. Prezident zeme, majici k Zelenym blizko, mu udeli literarni cenu. Spisovatel se rozvede a opet se sblizi se svou pritelkyni.

Mozna by nekdo mohl doplnit jiny konec. Pan Wu by pak vybral nejlepsi osnovu a poslal panu Vieweghovi se zadosti o rozhovor.

V romanu musi byt vasen, rozervane nitro a detaily, ktere pozna kazdy (zde napr. tlusta obalka)

Ze je to skvar?
vite, jak by vypadalo drama Romeo a Julie, takto nahozene? jako harlekynka !!

to sth - tleskám! Tvůj nástin děje mě totálně odrovnal. Lituju, že to nikdo nenapsal :o) Hlavně to scházení se na biofarmě a záchvěvy osobní tragédie uprostřed vizí problematické budoucnosti lidstva a heroických pokusů o jeho záchranu za pomoci mydlice lékařské a čerstvého kozího mléka!

jejda Wu, to se nabizi samo.
Drama jako Anna Kareninova. On zastupce firmy Monsanto. Ona, citliva mlada zena. Miluje motyly a mravence, zacne ji vadit niceni pralesu. Od sve indianske chuvy se dozvi o smutnem osudu amazonskych Indianu. Zacne premyslet o externalitach a vaha nad kazdym kelimkem joguru. Je zajistena, ma dost casu, zaujmou ji alternativy. Sveho muze take miluje, ale postupne ji zacne vadit jeho pstrosi odmitani problemu globalniho sveta. Zamiluje se, jak jinak (dost otravne , ale v romanech to byt musi] do starsiho spisovatele, skromneho vizionare horsich zitrku. Schazeji se tajne na biofarme. Jak dale? Nabizi se rada zakonceni...jedno lakavejsi nez druhe.

a hele, kryska, vítej u nás ;).
No, doufám, že mě za to nebudeš proklínat. Ale když knihu nebudeš brát vážně, myslím že by Tě mohla taky pobavit.
Viewegh se tady samozřejmě vysmívá také, ale tak nějak vyváženě.

sthsth: feminismus i biopotraviny je rozhodně třeba podporovat, ale tady - alespoň jak to vidím já - jde o přehánění alternativna a zároveň narušení vztahu.
Pokud v této knize někoho ponižuje, tak oba, řekl bych dokonce, že Mojmírovi se posmívá víc než Hedvice.
V čem vidíte potenciál pro trhák u skutečného spisovatele? Dost dobře si to neumím představit.

Viehweg? Lituji.

zdravím po delší době, když to tady tak čtu, nechce se mi věřit, že bych na základě Tvé recenze ještě jednou riskovala Viewegha, ale už to asi tak bude :o) Ale na druhou stranu nevím, jestli překousnu autorův patronalistický styl ("Všechno vím nejlíp a naservíruju vám to už předtrávené, tak si to užívejte!") Postupem doby jsem Wievewgha postavila ještě za červenou knihovnu - tam si sice hrají na romantiku a emoce, ale Viewegh taky, jenom se tomu ještě navíc vysmívá. A bohužel to cítím i z těch ukázek tadyc, ale uvidíme.

Co se velkých písmen týče, pořád mám pocit, že jsem četla něco zajímavého od Steinbecka, ale nebylo to: O myších a lidech, Páň Tortilla, Toulavý autobus ani Hrozny hněvu. (ty knihy mám po ruce, takže jsem si je prošla, zbytek je bohužel někde na půdě u tchýňky.)

Vetsina Vieweghovych knih mi pripada trapna. Ponizuje zeny tim, ze na pohlizi jako na slepice. U te Biomnanzelky to couha jak slama z kurniku, jiz kvuli zrni. Ta dama je naprosto neverohodna. U nas je potreba podporovat feminismus i biopotraviny ! V obojim jsme pozadu. Kdyz zena dre na poli, pleje zahonky a kosi louku dobrovolne,jedna se ekofeminismus. Kdyby ji vsak k tomu nutil muz, jde o zaostale patriarchalni usporadani...Pan V. naprosto nedocenil lakavost a salebnost tematu a sepsal jedno ze svych rutinne-zivobytnych rodokapsovych del.
Jo, kdyby se toho ujmul skutecny spisovatel...To by byl trhak!

Pravda, srovnávat tyhle dva spisovatele není ode mne zrovna korektní :).

Ok, tak to feng šeuj odložme.

Hermann Hesse mohl psát o sobě jako o spisovateli, protože byl z jedné poslední generace, která zažila svět krásný a nezkažený .) ... nebo tak něco. Krom toho byl geniální. To V. rozhodně není.

fialka8: mě taky nijak neoslovoval, rozhodně ne natolik, abych ho aktivně kupoval, první co jsem četl byla Lekce tvůrčího psaní (http://blog.wuwej.net/2007/04/28/michal-viewegh-lekce-tvurciho-psani.html) z Levných knih - a ta byla dobrá. Pak Výchova dívek v Čechách (http://blog.wuwej.net/2009/06/14/michal-viewegh-vychova-divek-v-cechach.html), ta mě štvala, a teď tohle - na základě recenze (Jany Spálenkové ;)).

Liška: hm, tak to je opravdu vedle. Sice možná někde popisuje víc než by bylo nutné pro lidi co vědí, oč jde, nebo pro ty, co jsou zvyklí si informace dohledávat - ale Viewegh přece jen musí myslet na své mainstreamové obecenstvo.

Winter: mezi tímto vyjádřením o feng-šuej a "stejná blbost jako vytvářet z architektů archetypy" je ovšem značný rozdíl! Pro Evropany se nejspíš nehodí, má podezřelé aspekty, vypadá módně, s tím se dá souhlasit.

Systémové děvce nerozumím, ale psaní o sobě nevidím jako tragédii. Takový Hermann Hesse psal celý život o svém rozporu mezi duší umělce a myslitele a rozhodně to stálo za to (jasně, bylo to podstatně zaobalenější).

Velká písmena - jo, asi mi vadí stejná věc jako Tobě, ale kupodivu ne v beletrii. Rozčiluje mě to v duchovní literatuře, kam to nejspíš patří :). Paradox.

Lojza, ha scifi .) Lem, někdo někoho dalšího? Můžem si udělat takovou zcela bezvýznamnou anketu.

Ta recenze od jany Spálenkové mě skoro přesvědčila si to sehnat a přečíst. Zatím jsem od Viewegha nic nečetla, protože mě nebavil Podle mě se snaží být druhým Páralem, ale nechci soudit předčasně.
Myslím, že je víc českých spisovatelů. kteří by neumřeli hladem, kdyby je mělo živit jen psaní. Ondřej Neff například zabírá v naší okresní knihovně tak 1/2 metru poličky.

Lidé čtou a píšou kromě svých zájmů také o věcech, které potřebují nějak vyřešit, vykompenzovat. Proto byla a je v oblibě "červená knihovna" a proto možná vznikne "modrá knihovna", kde i bohatý muž najde své štěstí za zády vlastní plně emancipované ženy.. nebo něco v tom smyslu. A Viewegh napíše "Román pro chlapy".

Winter: "Marně si vzpomínám, na nějaký opravdu dobrý prozaický text, kde byly archetypy s velkými písmeny" Stanislav Lem: Eden. ;-)

Moje kniha o feng šuej zase tvrdí, že z postele má být vždy vidět na dveře, jen nemá stát postel hned naproti dveřím (opravdu otrlého vraha by sice neměl vyděsit pohled na můj holý zadek čouhající z peřin, ovšem místo vraha může přijít esteticky zhýčkaný zloděj, a co pak?), ale tatáž kniha mi taky radí, abych případné nedostatky napravila zavěšenou zvonkohrou s příjemným zvukem.
Pro mě je nejpříjemnějším zvukem ticho.

Scifi asi není nejlepší příklad dobrého čtiva, ale ty starší texty, kde vystupovali Astrofyzik, Biolog, Doktor, Kybernetik, Velitel... taky se chovali jako archetypy, než je něco sežralo.

No vzhledem k tomu, že nejlíp se vyspím s nohama ke dveřím (přestavam že mám u dveří hlavu - a nevidím tak hned, jaký vrah .) vchází do pokoje, to mě k smrti děsí) a nejraději mám stará historická síňová schodiště hned naproti vstupním dveřím, tak mi feng šuej přijde dost podezřelý, pro nás Eropany se nehodící. Neříkám, že celá feng šuej je blbost, ale znám případy, kdy lidi navrhují výhradně podle toho... a pak to vypadá... no, módně.

"Úspěšný intelektuál" je, když to řeknu natvrdo, jen kryptogram pro systémovou děvku: u fyziků a matematiků to dokážu pochopit, ale u spisovatele? Někde jsem četl, že Viewegh je jediný český spisovatel, který se psaním uživí, jasně, je úspěšný; jakou cenu má ale psát jen o sobě? Viewegha jsem četl do doby, než začal psát výhradně o spisovatelích.

Marně si vzpomínám, na nějaký opravdu dobrý prozaický text, kde byly archetypy s velkými písmeny, nic mě ale nenapadá (což ale může být jen okno), vím jen, že občas bývaly s velkými písmeny věci a důležité neživé symboly, nevíš o něčem? Mi přijde, že samojedinou verzálkou si autor hrozivě ulehčuje práci s charakteristickou postavy.

Sice jsem četla jen tyhke ukázky, ale připadá mi to jako další kniha, co se tváří jako beletrie, ale není (jako třeba knihy Paola Coelha - četla jsem teda jen dvě). Není psaná krásně, ale na můj vkus příliš přímočaře, vysvětluje a popisuje něco čtenáři, místo aby to ukazovala na situacích a stylem psaní - aspoň tak soudím z té ukázky strany 13, kde se podrobně vysvětluje čtenáři, že jepičí Mojmírova úloha skončila. A to nemám ráda, protože takový autor mi připadá, že se považuje za moudrého, který musí čtenáře poučovat - prostě je považuje za blbce, kteří si nedají dva¨ě a dvě dohromady, ale chtějí mít všechno naservítováno.

Jestli to na tu knihu nesedí, tak to berte jen jako mou výpově'd o výše zmíněném typu knih.
Viewegha ráda nemám.

Tribun: pokud je autor takový, jako je Mojmír, tedy zapřísáhlý realista alternativnem pohrdající, pak musel opravdu trpět

Winter: poslyš, ze všeho nejvíc to zní jako předpojatost. Dobře, úspěšní intelektuálové Ti připadají dnes málo cool, ale to neznamená, že by neexistovali a nemohli utrpět srážku s alternativnem. "Blbost" navrhování podle feng-šuej je tradiční čínské umění s několikatisíciletou historií a ten Architekt? Jo, já taky velká písmena nesnáším (viz. http://blog.wuwej.net/2006/02/13/klic-k-rozpoznani-duchovniho-romantismu.html), ale tady to je nepochybně také parodie.

Se soustavným čtením článku jsem skončil u "Mojmír, úspěšný spisovatel,"... no, v 70. letech možná bylo fakt cool psát o problémech "úspěšných" "intelektuálů", ale dnes... ?

Navrhovat podle feng šuj (nebo, jak se to píše) je stejná blbost jako vytvářet z architektů archetypy s velkým A.

Tohle nastudovat, to musel být heroický výkon a oběť na oltář populárního umění. Ale musím uznat, že "katalyzátor" je geniálně výstižný termín. Také si tak někdy připadám, tak teď alespoň vím, co jsem.