Wuwejův zápisník

Mno zajímalo by mně jak může mít fašista potěšení z literatury když pokud je mi známo zákazy "nevlastenecké" literatury a pálení knih , včetně vraždění autorů režimu nepohodlých jsou metody fašistům vlastní? Doporučuji např. životopisy Ernesta Hemmingwaye, Jacka Londona, Josepha Helllera, Normana Mailera, Anthony Myrera, Jacka Kerouaca a mnoha dalších obětí zločinného systému Impéria Zla..

Pro nedovtipné hlavy - z http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/1605-vyvoj-po-roce-1945-vyvoj-zapadu-a-usa.php:
USA:
po válce velmoc, prezident Harry S. Truman (demokrat), pomoc evropským zemím v hospodářství (Marshallův plán) a politika zadržování komunismu (Trumanova doktrína). V této souvislosti pronásledování sympatizantů s komunismem ? vyšetřování tzv. neamerické činnosti (mccarthysmus), dokonce popravy (manželé Rosenbergovi měli vyzradit tajemství atomové bomby Sovětům) ? ale pronásledováni i lidé nezávislí, spisovatelé, inteligence (do 1954)

Veverko, tři věci:

1) komentáře pod článkem jsou primárně určené k diskuzi o tématu - a Borges s Gruzií nesouvisí vůbec. Přesunout nebo smazat?
2) nevkládej mi sem celé články, natož bez uvedení zdroje. U těchto jsem to dohledal a upravil.
3) mám tip - nejlepší způsob jak své názory šířit je založit si vlastní stránku. Založ si blog - vážně! Na bloguje.cz, blog.cz nebo pise.cz je to velmi snadné a můžeš pak pouze odkázat na svůj článek, vyložit zeširoka co potřebuješ.

Lidé v Cchinvali jsou v tísni, kde je Člověk v tísni?

TAK CO KDE JSTE - "DEMOKRADI" A HUMANITÁRNÍ BOMBARDÉŘI?

KOUKÁM ŽE ZDE ZASE MÁME NĚJAKÉ DEMAGOGICKÉ NESTYDATÉ LHÁŘE..........

Bez kompromisů ? tanky na Tbilisi!

LIBO DALŠÍ ČLÁNEČEK NAPŘ O MASAKRECH OSETINSKÝCH CIVILISTŮ V CHINVALI?

Wu. prehanite velmi, jakobyste mi chtel udelat radost,kdyz se smutkem opoustim stranku o Gruzii. Literatura je poteseni v tomhle svete, o to vetsi, ze obcas vidam mile autory. Zivot spisovatele je klicem k dilu. Viz borges

sth: ta knižně krajinná přirovnání jsou geniální! A výstižná.

urcite zkuste, mne to trvalo dlouho a musela jsem si predtim dvakrat precist Borgese. Krajinu, nejakou, zname vsichni, ale "vyssi" literaturu mnoho lidi necte, proto dal Borgesuv svet praci...Ackoli, knihy jsou vlastne svym zpusobem krajiny duse.Detektivka je mestsky pangejt, jirasek luhy u Litomysle a Wievegh peclive osetrovany sterilni travnik u podnikatelske vily.Cilek je vyhrata skalka nad kanonem Vltavy, trochu smutna v srpnovem slunicku.
A jeste doporucuji Prazdnou zemi od Jirky Sadla, je skvostna, ac pan Wu ji ponekud zatratil. Cetla jsem nekolikrat take. Pro uplnost,... louze blata u venkovske hospody.

Promiňte za zpoždění, ale při zpětném pohledu se má následující odpověď bude zdát jako kdybych mlčel: bohužel jsem Cílka nečetl, takže nemohu soudit. Ale možná ho zkusím.

<strong>Pozor</strong>, všechny komentáře mimo téma (ke Gruzii) jsou přesunuté sem: http://blog.wuwej.net/show.php?id=1219166760000.

Juva, kam to tu sklouzlo? Když politika, tak něco o Borgesovi!
J.L. Borges celý život četl především anglicky psanou literaturu, opakovaně se k ní hlásil. Mezi jeho oblíbené spisovatele patřili G.B. Shaw, Walt Whitman, R.L. Stevenson, G.K. Chesterton, Thomas de Quincy, Emerson a mnzí jiní. Sám se považoval za přítele Spojeneách států, kam opakovaně jezdil. Říkal, že Spojené státy mají vyvynutý smysl pro moráklo, pro vědomí dobra a zla. Byl členem argentisnké Konzervativní strany, po nástupu diktátora Perona ztratil místo v Národní knihovně, mnozí jeho příbuzní byli vězněni. Z politických důvodů odmítal cestovat na východní stranu Železné opony. Netajil se svým odporem ke komunizmu (ne uplně běžná věc mezi intelektuály Latinské Ameriky), byl prost jakéhokoliv nacionalismu. Neskrýval své politické názory, tvrdil ovšem, že by neměly proskaovat do spisovatelova díla.

Mám tisíc chutí sem napsat svůj názor na zmiňované politické otázky, ale raděi to neudělám. Myslel jsem, že tu jde o Borgese.

sth: ano, právě komentáře jsou koření každého článku. Společnost, názory, diskuze.
A publikování? Tohle přece JE publikování. Navíc bez jakéhokoliv omezení [úsměv].

Wu: tak tak, neni nad osobni kontakt. Nektere slozitejsi souvislosti clovek hned nepochopi a musi se k nim vratit.Cetla jsem nekde, ze clovek potrebuje spolecnost, dialog,aby ho napadly opravdu nove myslenky, samota je dobra pro jejich utrideni. Kniha znamena samotu. Drive byli vzdelanci a knihy vzacne, ctenari diskutovali o prectenem, viz korespondence Bozeny Nemcove. televize dovolila narodu sdilet ve stejnem okamziku Nemocnici na kraji mesta a hned bylo o cem hovorit. Internet umoznuje srovnavat sve dojmy selektivne, s lidmi s podobnymi zajmy. Takze vlastne Vas blog, Wu, tak trochu nahrazuje obrozenecky krouzek Krameriuv...Velmi uzitecne. Jen byste mel pokrocit dale, a obcas neco publikovat, to nakonec delal i VM Kramerius

Shabati Tzwi: dobrá. Divím se, že nic nově nevychází.

sth: tak přece jen jste se tím Borgesovým světem prokousala [úsměv].

to Wu:Zrcadla a docetla jsem Borgesuv svet...Oddychla jsem si, neb se mi tam leccos zalibilo
to Winter: ??

Znovu se čte samozřejmě co se chce, ale já doporučuji pozdější povídkové sbírky. Souborně vyšly ve zmiňované Hynově edeici pod pojmem Nesrtelnost. Obecné dějiny hanebnosti jsou většinou považovány za rané dílo. Zkusil bych něco z těchto sbírek:

Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují
Fkce
Alef
Brodiova zpráva

sth: a čtete znovu rozhovor, nebo Dějiny hanebnosti? Nebo něco ještě jiného?

To Winter: jsem napjata stejne jako Wu, co tedy rikate Borgesovu svetu ?
to Wu: Ctu Borgese znovu, zda se mi ted zas trochu jiny. Musi na nem neco byt, kdyz se tolika lidem libi. Jen premyslim, jak se rytmus a zvuk spanelskych slov prenasi do anglictiny potazmo do cestiny...Cetl jej nekdo v originale?

No ne? Sekta borgesiánů mě objevila [úsměv] (viz. http://blog.wuwej.net/2008/05/20/vaclav-cilek-borgesuv-svet.html).
Ne, to je samozřejmě legrace. Díky za podrobný komentář, teď už tuším, co na tom Borgesovi lidi vidí... Možná mu ještě dám šanci. Nebo sobě [úsměv].

Mimochodem, co říkáš na toho Cílka, pokud jsi ho četl?

Abych taky přihodil svou trošku do labyrintu:

Borgese bycho mohli chápat (alespoň sám si jej tak vykládám) i jako jednoho z prvních postmodernistů, jejichž nenechavost se neváže k prvkům, nýbrž ke strukturám. Z toho vychází onen "Borges hračička", jakého nám ukazuje většina kritiků. Důsledost tak není jenom formální, nýbrž i obsahová - a ačkoliv se může zdát, že Borgesova próza není vázaná k vnějšímu světu, ve své podstatě vychází ze společnosti ustálených metafor (Borges přiznává, že jenom ty považuje za "sdostatek prověřené"), které ale neustále převrací (což nejlépe vynikne v kratičké povídce Dva králové, dva labyrinty) - tj. právě motiv zrcadel a labyrintu. Měl-li bych se pustit do hledání vyššiho smyslu, můžu prohlásit, že Borgesova próza se wsvými permutacemi dotýka nevyčerpatelnosti možností a z toho plynoucí neuchopitelnosti světa. Možná to trochu zavání nadinterpetací, ale až zázračně se doplňuje s Ecovou ideou hry a co víc - i otevřeným dílem, v němž můžeme vidět přesně to, co chceme. Já v Borgesovi nalezl svět, který nejen, že, jak píše Shabati Tzwi je lyrické a melancholický, ale stejně jako na city apeluje i na rozum (nikoliv však morálku, ale na způsoby uchopování objektů) - což mě neskrývaně baví. Další důsledky jsou vypsány na té iliteratuře .)

Se zvoláním "Hrou se učíme!" pak deklamuji, což je asi zřetelné, že Borgese mám rád .)

Shabati Tzwi: tomu říkám jasně vyjádřený a podložený názor! Díky (i za tipy).
Poetická kvalita, rytmus... hmm, ano, toho jsem si u Obecných dějin hanebnosti všiml.

J.L. Borges patří mezi mé nejoblíbenějšá spisovatele. Postupně a celkem plynule, během řady let, jsem přečetl všechno, co česky knižně vyšlo. V poslední době jsem se pustil do četby u nás nepřeložených děl v angličtině (španělsky bohužel neumím). Pokusím se vysvětlit, proč si Borgese tak cením.

Není ani tak pro filozofickou stránku jeho textů, ani pro fantastično (labyrinty a paralelní časy, o kterých všichni píší). Borgese mám rád proto, jak zachází se slovy. Všechny jeho prózy mají poetickou kvalitu, téměř jako poezie, u které záleží na každém slově, na rytmu, na zvuku jazyka. Neochybně, Borges si rád hraje, ale tento aspekt jeho tvorby nevylučuje jinou, možná méně nápadnou kvalitu. Borges je lyrický spisovatl a jeho texty v sobě ukrývají melancholii. Je mi blízká jeho lakoničnost a přesnost.

Samozřejmě, Borges se nemusí líbit každému. Mě si naplno získal až opakovanou četbou. Čím vícekráz jsem jeho povídky četl, tím hlouběji mě zasáhly.

Moje typy na povídky:
Jih
Modří tygři
Kongres
Ulrica
témeř všechny povídky ze sbírky Brodiova zpráva

Pokud se někdo zajímáte o literární teorii a neortodoxní pohlde na ni, nenechte si ujít soubor přednášek, který česky vyšel pod názvem Ars Poeica. Již slepý Borges je přednesl na Harvardově univezitě v 60. letech.

cicadetta: hříčky, které vypadají jako vážně míněné, se po demaskování už nedají brát ani vážně, ani jako hříčky... ale to samozřejmě není pravý důvod, proč už Borgese nejspíš zkoušet nebudu. Ten důvod jsou stovky a tisíce dalších autorů a děl k přečtení [úsměv].

Henry Psanec:
ad Sabato - zatr. já to tam asi viděl a ... nekoupil. Musím se co nejdříve ke Kanzelsbergerovi podívat.

P.S.:

http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11117
http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11119

Promiň, Wu. Já vždycky nejřív píšu, a pak klikám.

http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11121

MOŽNÁ ji má ještě Kanzelsberger za 29 Kč.

cicadetta: Z Borgesova sveta se mi libi hlavne obrazky a take mam rada ostatni autorovy knihy (to Wu:mrknuti). Nabyla jsem vsak dojmu,ze musim nejprve cist Borgese, a ten mne uprimne receno, zklamal...navic mi v pochopeni Borgesova svetu nepomohl. Jako by oba spisovatele resili neexistujici pseudoproblemy. Ale asi je to spise ma chyba,nedostatek vzdelani, sectelosti.Proto mne zajimaji reakce literarne vzdelanych ctenaru.

wu: Možná by přece stál ještě za zkoušku, ty jeho filosoficko-logické hříčky jsou svým způsobem rozkošné a možná mají nakonec závažnější dosah, než by se mohlo zdát...

sth: Ćetla, už to bude rok. Nebyl to pro mě sice tou dobou žádný strhující zážitek, ale na chvíli mě to zabavilo. Inspirace Borgesem mi zde přijde dost patrná (všechny ty labyrinty, paralelní časy, nekonečné opakování téhož, hrátky s identitou), dokonce se mi zdá, že pan Cílek vůbec je jím hodně ovlivněn. Musela bych v knize znovu zalistovat, protože už se mi nějak spojila s celkovým obrazem pana Cílka. Když se Vám Borgesův svět nelíbí, odložte jej, přece se s ním nebudete trápit.

cicadetta: Borgesuv svet jste cetla? stale nejsem sto pohnout se z padesate stranky...

cicadetta: díky za další střípek (a pěkné přirovnání). Asi nechám Borgese být [úsměv].

Nějak mi to nedá a musím taky připojit svůj názor na Borgese. Vcelku nedávno jsem četla ten velikánský výbor povídek, co vyšel v Hynkovi. Účinek byl velice podobný tomu, co tady všichni popisujete. Celé mi to přišlo jako krabička belgických pralinek. Pozřete, na chvíli se dostaví slastné opojení, ale vzápětí kouzlo vyprchá a musíte buď sáhnout po další, nebo krabičku hodit do kouta, v každém případě se k tomu připojí pálení v krku a pachuť v ústech. Několik věcí (či spíše pasáží) bych přesto vzala na milost.

"Ženám se obvykle dostávalo jen základního vzdělání (výjimečně i odborného, např. lékařského; víme též o filosofkách)..." - Vojtěch Zamarovský, Řecký zázrak. Takže Hipparchie byla tou výjimkou.

sth: jsem rád, že se Vám reakce líbila. Co se týče publikování do novin či do časopisu - vědomí toho, že taková recenze musí být na úrovni, by mi sebralo radost z jejího psaní. Tím, že je to na blogu, tedy na čistě osobním médiu, se nemusím starat ani o délku, ani všechny náležitosti...

Henry Psanec: Dekuji, jen jestli to byla opravdu filosofka...zeny v antice mely nelehky zivot, vzdelani mohly dosahnout jen vyjimecne.

Myslim, dobry literarni kritik ma rad sve autory. samozrejme,ne vzdy se s radou trefi a mili autori se zpravidla urazi. Profesionalni kritik ale asi take musi psat i o spisovatelich, kteri se mu zrovna nelibi.
Wu: rozumim, namet se hleda tezko, Maly princ je kratoucky, ale Exupery se k nemu propracovaval cely zivot. Ale zda se mi, ze byste mohl napsat obcas sve postrehy do novin ci casopisu, nejen na blog...Vase reakce na Borgesova Zrcadla byla velmi zajimava, libila se mi.

Filosofka: http://en.wikipedia.org/wiki/Hipparchia_the_Cynic (Jejím manželem byl Kratés. Krásně o nich píše Bondy v knize "Gottschalk, Kratés, Jao Li, Doslov".)

tak, mily Wu, a jsme u zajimaveho zjisteni. Spisovatele, ktere nemam rada, mne ponechavaji lhostejnou,rozhodne necitim touhu nejak na ne pusobit. Ale oblibim li si nekoho, hned to zableskne, tohle by mohlo byt trochu jine, hezky napsano, ale povrchni, tady by to chtelo rozvest...
Ze by dalsi rozdil mezi damskou a panskou psychikou?
Ostatne, je velmi malo zen literarnich kriticek, a filosofku neznam ani jednu.
Vy byste urcite mel zkusit psat.

sth: kdepak ovlivnit, to by byla příliš velká ambice. Vlastně mě to nikdy nenapadlo... navíc, když se mi autorovo psaní nelíbí, nemůže se stát mým oblíbeným [úsměv].
Ano, radila, a já si pořád poradit nenechal [smích]. To prostě nejde jen tak začít, to musí vytrysknout. Jinak je to jen řemeslo, bez jiskry.

Henry Psanec: sem se to hodí, k tomu Borgesovu hraní si. Ještě by mohlo být zajímavé, jestli každý jeden surrealista má svůj toreadorův úskok, a jestli tudíž když se jich sejde dost, nestane se pravdou, "že tabák je marmeláda nebo játra nebo bicykl nebo ostatní významy slovníku".

Nevím, jestli jsem to nechtěl napsat k nádražnímu článku, ale sem se to hodí taky:

Surrealisté jdou cestou osvobozeného obrazu ještě dál. Jako příklad uvedu Péreta: "Nazývám tabákem to, co je ucho."
Ve světle toho se zdá, že všechny věci mohou mít jakýkoli význam, jenomže ono je tomu tak, že mezi všemi významy, které by mohly mít, pouze jeden platí jako pravý a jeden jako paralelní hříčka.
Snad si někdo pomyslí, že je jedno, když řekneme, že tabák je marmeláda nebo játra nebo bicykl nebo ostatní významy slovníku, ale můžeme ho ujistit, že sem patří jedině ono vzdálené srovnání s "uchem"; ono je tajemstvím nejvyššího toreadorova úskoku, logikou věcí postavených na hlavu.
... Nemá-li věčnost nic společného s časem a dospívá-li se k ní jinou cestou, je tomu nejinak s realitou a nadrealitou.

(Ramón Gómez de la Serna)

bohuzel, oblibeni spisovatele jsou velmi tvrdohlavi, je tezke je ovlivnit.
To je frustrace literarne kritickeho remesla (coz jiz nejak, mily Wu, delate), ze si autori nedaji rict a naopak je dobre minena rada casto urazi, pokud jiz nejsou mrtvi.
Takze to nakonec vychazi, sam psat, coz jiz jsem vam nekolikrat radila.
(ja zustavam u kibicovani]

sth: ano, to je výstižné slovo, sebestředný. Vaše motivy k přečtení Borgese naprosto chápu [úsměv]. To, že jsme skončili u téhle miniknížky, asi náhoda není - ono totiž (krom Obecných dějin hanebnosti) nic jiného běžně dostupného není.

Henry Psanec: hračička... to mě napadalo nad Babylónskou knihovnou. E. Sabato - chtěl bych to umět také tak pěkně vyjádřit. To nepatrné množství, co jsem z Borgese četl, jeho vyjádření odpovídá dokonale.
Díky za pochvalu; myslím, že to s Tebou není tak špatné [úsměv].

P. S.: úplně jsem zapomněl, že jsem původně chtěl napsat: máš skvělý postřeh. Klobouk dolů. Zato já jsem ještě horší než Borges...

Už jsem to psal u Cílka; čím dál víc souhlasím s E. Sabatem, že Borges je hračička, který má ve svých povídkách "pouze jednu věrnost a soudržnost: stylistickou", že "to co u Borgese považujeme za hluboký neklid je jen sofistikovaná zábava", a že "nehledá pravdu, nýbrž uspokojuje zálibu slovy debatovat o slovech".

Myslím, že BlackCat může být ráda, že nemají Babylónskou knihovnu. Ostatně kdo ne?

Sebestredny....
takovy dojem jsem si odnesla z teto knihy, jiste tusite, z jakeho duvodu jsem se zacala o Borgese zajimat, to je nahoda, ze jsem narazila na totez dilko jako vy.
Myslim, jsou dva druhy spisovatelu, jedni se zabyvaji zejmena svym nitrem, druzi vnejsim svetem, ktery vselijak intepretuji. Ti druzi jsou ctivejsi, alespon pro mne...borgese zatim radim do prvni kategorie. Postupne jsem dozrala k Exuperymu, nevim zda budu mit dost casu dosahnout Borgese. cloveka zkratka moc rozptyluje okoli, vcetne milych spisovatelu.

Já bych se už měl zamyslet nad možností knihovnu využívat. Alespoň pro takovéhle experimenty [úsměv].

Taky se už do něj musím pustit. Jen co některou z jeho knih budou mít v knihovně...