Wuwejův zápisník

Václav Cílek: Borgesův svět

20.05.2008 21:24, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Václav Cílek: Borgesův světPo prvních dvou nebo třech esejích jsem si poznamenal: „Pro koho to Václav Cílek napsal? Mám podezření, že existuje tajemná a tajná sekta borgesiánů, kteříž si po večerech studují eseje ze sborníků, o nichž jsem ani neslyšel, pak čtou knihy, které v esejích byly zmíněné, a pak knihy, které byly zmíněné v oněch knihách z esejů... To je pochopitelně nadsázka, ale nijak přehnaná. Kniha už není koláž ani mozaika, je tříšť. Někdy souvisejících, někdy oslími můstky spojená hromada úlomků a útržků, nad nimiž se - asi - klene deštník Borgesova vidění světa. Jenže i ta inspirující Borgesova knihovna, tedy seznam základních děl, v nichž si Borges čítával dokola pro radost, je poněkud obskurní.

Ale čím více jsem jich přečetl, tím více mě bavily, tím více jsem se nořil do způsobu uvažování, veden Ariadninou nití vnímal analogie a vlivy a ze světa literatury se stávala větší a hustější síť. Možná tomu také přispěl posun od zcela neznámých podivností ke zmínkám o autorech, které znám alespoň z doslechu.

Literatura je zahrada, ve které se cestičky neustále kříží a každým krokem se rozdvojují. V tomto zdánlivém labyrintu čtenář obdařený instinktem či radostí nebloudí, anebo ne dlouho. Zdánlivě chaoticky čte dvacet, třicet let knihy a vůbec se v tom nevyzná. Má pocit náhody, ale přesto jsou knihy, které má raději než jiné. Ty první drží pohromadě někde nablízku, ty druhé ztrácí nebo daruje. Stále má pocit, že se pohybuje v nějakém obrovském moři knih, do kterého náhodou spustil sítě a holt v nich něco uvízlo.“ (Str. 71)

Cílek píše o tom, že v mnohých knihách jsou celé knihovny. Nevím jak nazvat tu jeho, protože tady je knihovnou každý jeden esej. A i když bych nesledoval popisované romány, citace a odkazy, přesto jsou to stále tři další díla. Kniha Cílkova, kniha obrázků Heleny Wernischové a kniha citátů ze zlomků předsokratovských filozofů. Ty mají sloužit jako komentáře k obrazům. Cílem nejspíš bylo, aby se spojily do nového celku s nečekanými přesahy - což nefunguje, alespoň u mě ne. Návaznost na obrázek nebo dokonce na okolní text je mizivá, postřehl jsem ji jen několikrát.

Číst je především radost. Literatura nám umožňuje žít ve více světech a časech zároveň. Díky ní si uvědomujeme vlastní neurčité city a duševní hnutí. Myšlenka zoufalství - všechny tyto knihy nemůžu do konce života přečíst - je stejně mylná jako pocit, že člověk nemůže vypít všechna dobrá vína světa. V jedné láhvi vína jsou obsaženy celé sudy a sklepy vzácných vín a podobně v jedné dobré knize žijí celé knihovny. Má-li tato kniha vůbec nějaký cíl, pak jím je vrátit se k základnímu uspokojení, vzrušení a radosti, jaké některé knihy přinášejí.“ (Str. 205)

Základem je inspirace Borgesem a jeho knihovnou, od níž se rozplétá klubko nápadů a souvislostí. Ještě budu tak deset, dvacet let intenzivně číst a pak si dám Borgesův svět znovu... Václav Cílek je mystik, začtěte se a dáte mi za pravdu.

Proto se doporučuje, aby před tím, než rozevře jisté knihy, čtenář vyrazil na mořský či říční břeh a shledal sobě vhodně omletá dřeva, zaschlé traviny i oblázky zvláštních barev a struktur, přinesl je domů a obřadně umístil ke stolu či lůžku. Bez nich zážitek četby není, ba dokonce nesmí být úplný.“ (Str. 185)

Recenze jinde: vik, Ivan Matějka.

12345
1211311440000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online