Cayman: no to jsem vážně zvědavý. Teď ještě překonat nechuť k videu (http://blog.wuwej.net/2007/06/21/obrat-pocitacu-k-mluvenemu-slovu-a-videu-me-desi.html)...
#Napsat komentář
Komentáře (16)
Wu: Toho Lungolda jsem samo nedal naráz, to bych nevydržel (něco jsem také přeskakoval). Zkusil jsem ale začátek a dostalo mě to, neboť to bylo spíše o filozofickém pohledu a o "uvědomění" našeho bytí na světě.
Hlavně to logické vysvětlení vývoje společnosti, našeho místa v čase, vazba na světové události a náš pohled na svět, to opravdu stálo za to. Když si představím, že na to přišli Mayové před tisíci lety a má to stále platnost...
Brzo si to video zopakuji :-)
#Hlavně to logické vysvětlení vývoje společnosti, našeho místa v čase, vazba na světové události a náš pohled na svět, to opravdu stálo za to. Když si představím, že na to přišli Mayové před tisíci lety a má to stále platnost...
Brzo si to video zopakuji :-)
Cayman: věřím, že byl skvělý, z knihy je to poznat také.
Ian Lungold - 2 x 1,5 hodiny času? Fakt to za to stojí? [úsměv]
#Ian Lungold - 2 x 1,5 hodiny času? Fakt to za to stojí? [úsměv]
Byl jsem kdysi na školení o Time Managementu, které Petr Pacovský vedl. Skvělé, dokonalé! Právě ten nadhled a filozofický pohled, který otvírá oči a zlepšuje celý přístup k životu, je neskutečný.
Asi podobná je ta kniha, kterou jsem sice nečetl, ale ty principy jsou tam asi stejné, takže doporučuji všem, kdo neznají.
(Podobně na mě působil i Ian Lungold - viz link.)
#Asi podobná je ta kniha, kterou jsem sice nečetl, ale ty principy jsou tam asi stejné, takže doporučuji všem, kdo neznají.
(Podobně na mě působil i Ian Lungold - viz link.)
... zítra vylovím mail, Wu ... a tak, dneska už "chřadnu" ... :)
#GeoN: našel jsem (více v mailu). Tak Prolegomena, začnu s tím, díky.
Tvé nastínění regulativní ideje je naprosto srozumitelné.
Patočkovy přednášky - už jsem na ně slyšel chválu z vícero stran. No... Nerad to říkám, obzvlášť po debatě o času, ale: "Kéž bych měl víc času!" [smích]
Konfrontace - 250 komentářů? Proboha, to budu číst měsíc [smích]
#Tvé nastínění regulativní ideje je naprosto srozumitelné.
Patočkovy přednášky - už jsem na ně slyšel chválu z vícero stran. No... Nerad to říkám, obzvlášť po debatě o času, ale: "Kéž bych měl víc času!" [smích]
Konfrontace - 250 komentářů? Proboha, to budu číst měsíc [smích]
Wu, najdi si Kantovy "Prolegomena" ... tedy:
"Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou."
... je to útlá kniha jako velmi dobrý úvod k pochopení celé věci. Pak můžeš zkusit jeho "Kritiky", pokud budeš chtít.
"Věda" je principem "regulativní ideje" PRODCHNUTÁ(!!!) ... jednoduše:
... nemáme "důkaz" o tom, že "existuje Bůh" a o tom, "jaký" a "čím" je (a tudíž nemáme vlastně žádné "důkazy") - ale tuto "ideu" (ideu "Boha") nutně potřebujeme k tomu, abychom mohli žít (tedy především "mravně" = "prakticky") - "směřujeme" tedy "k" ní, a to v zásadě jen a jen z naší "víry", která v tomto směřování má svůj smysl a akt.
Představa, že "máme" jenom "relativní pravdy", ale "zaručeně" směřujeme k "pravdě absolutní" ... docela "vážně" strašila ještě v marxismu ... dneska, evidentně, pouští své "duchy" už jenom v té "Vědě" ... :)
***
Zkus raději nejdříve "Karteziánské meditace" a "Krizi" - a teprve pak se vrať k ostatnímu ... tento postup dle mého funguje lépe ... "Ideje" a třeba přednášky k "vnitřnímu času" jsou napoprvé moc "zvláštní" :) Dobrou pomůckou pak jsou Patočkovy přednášky - "Úvod do fenomenologie" ... nevím, jak poslední dobou vyšly ... já mám staré skriptové vydání.
***
... lelkuje na zápraží ... a baští ryby, které mu peče Xantapa ... :)
***
... zvláštní "řeč" se stále vede zde:
http://konfrontace.bloguje.cz/626251-kdo-plati-nejvetsi-dane.php
... už se také míří "k vědě" a "přírodním zákonům" ... :) ... takže by Tě to mohlo zajímat.
#"Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou."
... je to útlá kniha jako velmi dobrý úvod k pochopení celé věci. Pak můžeš zkusit jeho "Kritiky", pokud budeš chtít.
"Věda" je principem "regulativní ideje" PRODCHNUTÁ(!!!) ... jednoduše:
... nemáme "důkaz" o tom, že "existuje Bůh" a o tom, "jaký" a "čím" je (a tudíž nemáme vlastně žádné "důkazy") - ale tuto "ideu" (ideu "Boha") nutně potřebujeme k tomu, abychom mohli žít (tedy především "mravně" = "prakticky") - "směřujeme" tedy "k" ní, a to v zásadě jen a jen z naší "víry", která v tomto směřování má svůj smysl a akt.
Představa, že "máme" jenom "relativní pravdy", ale "zaručeně" směřujeme k "pravdě absolutní" ... docela "vážně" strašila ještě v marxismu ... dneska, evidentně, pouští své "duchy" už jenom v té "Vědě" ... :)
***
Zkus raději nejdříve "Karteziánské meditace" a "Krizi" - a teprve pak se vrať k ostatnímu ... tento postup dle mého funguje lépe ... "Ideje" a třeba přednášky k "vnitřnímu času" jsou napoprvé moc "zvláštní" :) Dobrou pomůckou pak jsou Patočkovy přednášky - "Úvod do fenomenologie" ... nevím, jak poslední dobou vyšly ... já mám staré skriptové vydání.
***
... lelkuje na zápraží ... a baští ryby, které mu peče Xantapa ... :)
***
... zvláštní "řeč" se stále vede zde:
http://konfrontace.bloguje.cz/626251-kdo-plati-nejvetsi-dane.php
... už se také míří "k vědě" a "přírodním zákonům" ... :) ... takže by Tě to mohlo zajímat.
GeoNe, zase mě to navádí zpátky k "Rozpravě proti metodě", kterou jsem po pár stránkách pro rozvleklost odložil s tím, že se k ní někdy vrátím. Nečekal jsem, že to bude tak brzo [úsměv].
Koncepce regulativní ideje ve vědě? Máš k tomu nějaký odkaz? Bloumám pustými a prázdnými regály v oddělení filozofie své paměti, ale na nic se nechytám [úsměv].
Pana Husserla (díky za důvěru ve věci louskání ořechů) jsem zkoušel, Ideu fenomenologie - někdy od třetí přednášky jsem se začínal ztrácet. Měl bych se podívat na "Krizi evropských věd", nebo raději znovu na zmíněnou Ideu?
Ano, filozof z Athán má recht. Co vlastně dělá? Poslední dobou o něm není moc slyšet [úsměv].
#Koncepce regulativní ideje ve vědě? Máš k tomu nějaký odkaz? Bloumám pustými a prázdnými regály v oddělení filozofie své paměti, ale na nic se nechytám [úsměv].
Pana Husserla (díky za důvěru ve věci louskání ořechů) jsem zkoušel, Ideu fenomenologie - někdy od třetí přednášky jsem se začínal ztrácet. Měl bych se podívat na "Krizi evropských věd", nebo raději znovu na zmíněnou Ideu?
Ano, filozof z Athán má recht. Co vlastně dělá? Poslední dobou o něm není moc slyšet [úsměv].
... víš Wu, s vědci (a tedy i s fyziky :) je velký problém v tom, že jsou v zásadě metafyzickou odvozeninou, ale NEVĚDÍ TO, a pokud to vědí, tak to nechtějí přiznat, protože jsou to přeci oni, kdo "vlastní" tu pravou "metodu", kterou "poznávají svět" a vytvářejí tak jeho "pravý obraz" ... jistě: ... klidně "přiznají", že jejich aktuální "teorie" nejsou "dokonalé", ale jejich "metoda", a tedy "věda sama" - k této "dokonalosti" ... "směřuje", a tudíž "ná správný směr", k cíli, který "tam-někde" ZCELA JISTĚ je ...
... vidíš jaká je to doslova náboženská skrumáž! ... a to s "vírou", která se sama sobě staví jako "neotřesitelná" - bluprint poskytl samozřejmě pan Descartés.
Ale ten není původcem. Toho bychom mohli hledat v Parmeniodovi (a jeho žáku Zenonovi z Eleje, který je původcem onoho "Letícího šípu", jenž v jiné souvislosti zmiňuješ.) - už ti zkoumali "čas" a "prostor" (s elementárními subproblémy kontinuity a diskontinuity) ...
... OBJEKTÁLNĚ (!!!)
Wu, "cokoliv", co není "objektivní" (což je VŠE neartificiální=přirozené=bytostné - koneckonců je skutečným objektem jenom a jen naše, námi vytvořená, VĚC!) nelze takto OBJEKTÁLNĚ jakkoli zkoumat(!) tak, abychom dostali jakýkoli "věrný obraz" (chceš-li "model"). S takovou "metodou" se budeš ve svých výsledcích vždy propadat do "neřešitelných" (a to v jakékoli "racionalitě") DICHOTOMIÍ, pojmových neslučitelností a třeba i neslučitelností "metodických" - zcela nutně - což nakonec vždy vede k jedinému:
... k nějakému akutnímu metafyzickému pseudo-řešení - byť jeto třeba "jen" ona tolikrát obemletá "koncepce" REGULATIVNÍ IDEJE, které se právě ona "moderní věda" tak zuby-nehty drží (zásadně toto metafyzické pseudo-řešení vymyslel a etabloval Immanuel Kant) - tato metafyzická "koncepce"je totiž natolik "pružná", že ochotně spolkne JAKÝKOLI "paradox", i kdyby byl sebeabsurdnější.
Novověká a moderní věda tak jenom opakuje tytéž metafyzické omyly, které explicitně formulovali již před-sokratičtí "přírodní" filosofové - i když stále "složitěji", "detailněji" a prostřednictvím jiných "racionalizačních" aparátů. Je to legrace ale z tohoto "úhlu pohledu" se "věda":
... "nehla" dva a půl tisíce let "z fleku"( :)
Ovšem ani Husserl, který se tématem "času" (a později "prostoru") velmi plodně zabýval již na přelomu devatenáctého a minulého století právě z "úhlu" principiální "inter-subjektivity" obojího (lze jen doporučit jeho "Krizi evropských věd ..." - ale pozor, nesnadné čtení, i když o Tobě nijak nepochybuji, že to louskneš jako vlašák :) ... to "neutáhl" a nakonec podlehl vlastnímu "systému", čímž svou vskutku skvělou intenci docela pohřbil. Další "krůček" pak jistě přidal Martin Heidegger - ale opět jenom "krůček" ... i on nakonec "vymyslel" svou monstrózní a závratně temnou metafyziku.
***
"Třeba klasickou otázku, jestli bude slyšet pád stromu v lese, když tam nebude nikdo, kdo by ho slyšel."
... no přirozeně, že "slyšet" nebude ... "pravidlo" intencionality = každý předmět má svůj akt, každý akt má svůj předmět ... není předmětu bez aktu, není aktu bez předmětu. :)
"Nebo problémy kodaňské interpretace kvantové mechaniky a klíčovou roli registrátoru výsledku experimentu."
... žádné pozorování není "objektivní" - "registrátor" je NEZBYTNÝ jeho "vliv" nelze nijak "odečíst" = je "podstatnou součástí" nejenom jakéhokoliv experimentu, nýbrž i jakéhokoliv "pasivního nahlížení" ...
... opět "pravidla" intencionality.
"Mimo jiné třeba samotný směr času; mnohé teoretické popisy procesů elementárních částic lze bez jakéhokoliv narušení konzistence obrátit (což nic neříká o tom, jestli lze obrátit také svět, ale nechme iluze teorií být), jediné, co by snad mohlo směr určovat, je entropie a její nárůst."
"Čas" v zásadě nemá žádné "směry" - "je/není" všemi "směry" (a v tomto smyslu je vskutku "uni-versální" - "vše-vržen", "všude-se-vrhající") ... tedy "v tom, co" jsme v "síti" setkávání se, ze kterého tuto "sít" otevíráme. Každé naše setkání se je "selektivní" a "strukturující" - "ze" svého setkání se "vidíme" jenom a jen tímto setkáním se "vybraná vlákna koberce" rozvržená "na pozadí" POKRAČUJÍCÍHO světa, jež je "jako takový" ... "přítomen" pouze NE-předmětně ... a tedy NE-objektivně - i když není takto "přítomen" ani nějako "subjektivně". "Čas" je vždy mezně "složitý" a "komplexní" - "to", "jak" ho otevíráme, je vždy jen jeho "fragment" ...
..."myslet" si, že z tohoto "fragmentu" NĚKDY-KDYKOLI-VŮBEC "uděláme" jakýkoli "celek" ... musí VŽDY skončit v nějaké metafyzické víře, jež je jakožto taková ...
... ZCELA NEVYKAZATELNÁ ... a TEDY UŽ vůbec(!!!) NENÍ dle jakýchkoli "vlastních-vědeckých kritérií" ... "DOKAZATELNÁ" (!!!)
Hmmm? ... "objektální věda" musí nutně stavět na "principech", které jsou v zásadním sporu s jejími vlastním DEKLAROVANÝMI "principy" a "metodickými nároky" = potíž (či "paradox" :) je tedy v ní, nikoli "ve světě" či v naší "mohutnosti poznávat".
***
Tedy není času bez setkávání... platí to i pro elementární částice?
Dle mého, WU ... URČITĚ(!!! :) ... řečeno řečí prostého "přírodního filosofa" z Athán: ... i "elementární částice" mohou být jen a jen takové malinkaté bytůstky ... které si opravdu ...
... DĚLAJÍ, CO CHTĚJÍ A CO SE JIM LÍBÍ ... a které se třeba zítra mohou chovat docela jinak, protože se jim právě bude chtít, anebo se takto chovat budou potřebovat ... (!!! :)
#... vidíš jaká je to doslova náboženská skrumáž! ... a to s "vírou", která se sama sobě staví jako "neotřesitelná" - bluprint poskytl samozřejmě pan Descartés.
Ale ten není původcem. Toho bychom mohli hledat v Parmeniodovi (a jeho žáku Zenonovi z Eleje, který je původcem onoho "Letícího šípu", jenž v jiné souvislosti zmiňuješ.) - už ti zkoumali "čas" a "prostor" (s elementárními subproblémy kontinuity a diskontinuity) ...
... OBJEKTÁLNĚ (!!!)
Wu, "cokoliv", co není "objektivní" (což je VŠE neartificiální=přirozené=bytostné - koneckonců je skutečným objektem jenom a jen naše, námi vytvořená, VĚC!) nelze takto OBJEKTÁLNĚ jakkoli zkoumat(!) tak, abychom dostali jakýkoli "věrný obraz" (chceš-li "model"). S takovou "metodou" se budeš ve svých výsledcích vždy propadat do "neřešitelných" (a to v jakékoli "racionalitě") DICHOTOMIÍ, pojmových neslučitelností a třeba i neslučitelností "metodických" - zcela nutně - což nakonec vždy vede k jedinému:
... k nějakému akutnímu metafyzickému pseudo-řešení - byť jeto třeba "jen" ona tolikrát obemletá "koncepce" REGULATIVNÍ IDEJE, které se právě ona "moderní věda" tak zuby-nehty drží (zásadně toto metafyzické pseudo-řešení vymyslel a etabloval Immanuel Kant) - tato metafyzická "koncepce"je totiž natolik "pružná", že ochotně spolkne JAKÝKOLI "paradox", i kdyby byl sebeabsurdnější.
Novověká a moderní věda tak jenom opakuje tytéž metafyzické omyly, které explicitně formulovali již před-sokratičtí "přírodní" filosofové - i když stále "složitěji", "detailněji" a prostřednictvím jiných "racionalizačních" aparátů. Je to legrace ale z tohoto "úhlu pohledu" se "věda":
... "nehla" dva a půl tisíce let "z fleku"( :)
Ovšem ani Husserl, který se tématem "času" (a později "prostoru") velmi plodně zabýval již na přelomu devatenáctého a minulého století právě z "úhlu" principiální "inter-subjektivity" obojího (lze jen doporučit jeho "Krizi evropských věd ..." - ale pozor, nesnadné čtení, i když o Tobě nijak nepochybuji, že to louskneš jako vlašák :) ... to "neutáhl" a nakonec podlehl vlastnímu "systému", čímž svou vskutku skvělou intenci docela pohřbil. Další "krůček" pak jistě přidal Martin Heidegger - ale opět jenom "krůček" ... i on nakonec "vymyslel" svou monstrózní a závratně temnou metafyziku.
***
"Třeba klasickou otázku, jestli bude slyšet pád stromu v lese, když tam nebude nikdo, kdo by ho slyšel."
... no přirozeně, že "slyšet" nebude ... "pravidlo" intencionality = každý předmět má svůj akt, každý akt má svůj předmět ... není předmětu bez aktu, není aktu bez předmětu. :)
"Nebo problémy kodaňské interpretace kvantové mechaniky a klíčovou roli registrátoru výsledku experimentu."
... žádné pozorování není "objektivní" - "registrátor" je NEZBYTNÝ jeho "vliv" nelze nijak "odečíst" = je "podstatnou součástí" nejenom jakéhokoliv experimentu, nýbrž i jakéhokoliv "pasivního nahlížení" ...
... opět "pravidla" intencionality.
"Mimo jiné třeba samotný směr času; mnohé teoretické popisy procesů elementárních částic lze bez jakéhokoliv narušení konzistence obrátit (což nic neříká o tom, jestli lze obrátit také svět, ale nechme iluze teorií být), jediné, co by snad mohlo směr určovat, je entropie a její nárůst."
"Čas" v zásadě nemá žádné "směry" - "je/není" všemi "směry" (a v tomto smyslu je vskutku "uni-versální" - "vše-vržen", "všude-se-vrhající") ... tedy "v tom, co" jsme v "síti" setkávání se, ze kterého tuto "sít" otevíráme. Každé naše setkání se je "selektivní" a "strukturující" - "ze" svého setkání se "vidíme" jenom a jen tímto setkáním se "vybraná vlákna koberce" rozvržená "na pozadí" POKRAČUJÍCÍHO světa, jež je "jako takový" ... "přítomen" pouze NE-předmětně ... a tedy NE-objektivně - i když není takto "přítomen" ani nějako "subjektivně". "Čas" je vždy mezně "složitý" a "komplexní" - "to", "jak" ho otevíráme, je vždy jen jeho "fragment" ...
..."myslet" si, že z tohoto "fragmentu" NĚKDY-KDYKOLI-VŮBEC "uděláme" jakýkoli "celek" ... musí VŽDY skončit v nějaké metafyzické víře, jež je jakožto taková ...
... ZCELA NEVYKAZATELNÁ ... a TEDY UŽ vůbec(!!!) NENÍ dle jakýchkoli "vlastních-vědeckých kritérií" ... "DOKAZATELNÁ" (!!!)
Hmmm? ... "objektální věda" musí nutně stavět na "principech", které jsou v zásadním sporu s jejími vlastním DEKLAROVANÝMI "principy" a "metodickými nároky" = potíž (či "paradox" :) je tedy v ní, nikoli "ve světě" či v naší "mohutnosti poznávat".
***
Tedy není času bez setkávání... platí to i pro elementární částice?
Dle mého, WU ... URČITĚ(!!! :) ... řečeno řečí prostého "přírodního filosofa" z Athán: ... i "elementární částice" mohou být jen a jen takové malinkaté bytůstky ... které si opravdu ...
... DĚLAJÍ, CO CHTĚJÍ A CO SE JIM LÍBÍ ... a které se třeba zítra mohou chovat docela jinak, protože se jim právě bude chtít, anebo se takto chovat budou potřebovat ... (!!! :)
GeoNe, to co popisuješ mi připomíná spoustu dalších návazností.
Třeba klasickou otázku, jestli bude slyšet pád stromu v lese, když tam nebude nikdo, kdo by ho slyšel.
Nebo problémy kodaňské interpretace kvantové mechaniky a klíčovou roli registrátoru výsledku experimentu.
Celou knihu "Šíp času", ve které fyzikové zkoumají problém času. Mimo jiné třeba samotný směr času; mnohé teoretické popisy procesů elementárních částic lze bez jakéhokoliv narušení konzistence obrátit (což nic neříká o tom, jestli lze obrátit také svět, ale nechme iluze teorií být), jediné, co by snad mohlo směr určovat, je entropie a její nárůst.
Tedy není času bez setkávání... platí to i pro elementární částice? Ale nerozporuji to co píšeš, zvěcnění a zotročení. Jasně; kdyby nebylo, nechyběl by ani čas.
Vybuchování z přítomného do minulého a do budoucího mě oslovuje. [úsměv]
#Třeba klasickou otázku, jestli bude slyšet pád stromu v lese, když tam nebude nikdo, kdo by ho slyšel.
Nebo problémy kodaňské interpretace kvantové mechaniky a klíčovou roli registrátoru výsledku experimentu.
Celou knihu "Šíp času", ve které fyzikové zkoumají problém času. Mimo jiné třeba samotný směr času; mnohé teoretické popisy procesů elementárních částic lze bez jakéhokoliv narušení konzistence obrátit (což nic neříká o tom, jestli lze obrátit také svět, ale nechme iluze teorií být), jediné, co by snad mohlo směr určovat, je entropie a její nárůst.
Tedy není času bez setkávání... platí to i pro elementární částice? Ale nerozporuji to co píšeš, zvěcnění a zotročení. Jasně; kdyby nebylo, nechyběl by ani čas.
Vybuchování z přítomného do minulého a do budoucího mě oslovuje. [úsměv]
... určitě Wu, knihu neznám - jen tut od Tebe, a tudíž jí beru na vědomí ... takže až se s ní někde potkám, tak se jí podívám na ledviny, jistě ji nikak-předem nezavrhuji ... :)
***
... ale stejně, Wu ... je tak pro zábavnou řeč:
... víš jediným, kdo se opravdu vážně zabýval "časem", byli fenomenologové (všechno to, co mají na mysli všichni "fyzikové" a další podobní nejenom, že nemá s časem nic společného, nýbrž "to" vůbec není - je to výmysl :) - a trochou četby lehko přijdeš tomu, že "čas" opravdu není K JAKÉMUKOLIV(!) zacházení. Jak jsem se již níže zmínil:
... "čas" neni nic ani "objektivního", ani "subjektivního" ...
... a tudíž ani nic není "v" něm a "on" není nikde "v" něčem - "čas" ... "je" (respektive: NENÍ) "mezi" - je "vlastností" (s velkou rezervou - léle: "existenciálem" :) KAŽDÉHO našeho setkání se, každého našeho doteku. No, a protože takový dotek vlastně nic není - není to žádné "jsoucno", nýbrž dotek "jsoucen" (opět s rezervou - nejsme totiž žádná "jsoucna":) - tak "čas" není "existenciálem" ničeho. :)
Mohli bychom říci, že "čas" má dvě "vrstvy" - či spíše: "řády".
1/ ... "vnitřní" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými "fázemi" UVNITŘ našich jednotlivých setkání se - "zde" se každé naše setkání se "odehrává" ve své struktuře, kterou jistě můžeme reflexivně popisovat a popsat ... (a třeba skvělými "asistenty" či "tlumočníky" jsou v tomto případě třeba fotografové, kteří ve svých fotografických "mrtvolkách" dokáží "vyjevit" cosi, co obvykle "nevidíme" ... totiž "fázi" setkání se, která je nám obvykle - v přímém postoji - "implicite syntetizována").
2/ ... "vnější" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými setkáními se - "zde" se "odehrává" ve své struktuře naše setká-VÁNÍ (nedokonavě :) se až do celé temporální šíře našeho "života" - nejde tedy o nic "nekonečného", nýbrž zcela konečného ... URČITĚ NEJDE o nějaký "lineární tok" či "proud", jak se nám snaží namluvit staré metafyzické "metafory".
Proč? - "čas" (stejně jako "prostor", a možná i "další") je "vnitřní distinkce" našeho setkávání se, a tudíž v každém našem setkání se (či jeho "vnitřní fázi") je VŽDY-ZNOVU ... ve svém "strukturální celku" ... ustavován-konstituován. Jakákoli "minulost" a "budoucnost" se "v přítomném" vždy-znovu "tvoří" ve struktuře "retence/protence" - stejně jako je "svět" každým Tvým setkáním se JINÝ, tak i "čas" je takto vždy-JINÝ ...
... "čas" tak "neplyne odněkud-někam" ... "z" nějaké "minulosti do" nějaké "budoucnosti před" nějaké "přítomno" (nebo jakkoli "jinak" - celé je to nesmysl :), nýbrž:
... VŽDY "v" přítomném doslova "VYBUCHUJE z" přítomného "do minulého" a "do budoucího"(!!!), aby toto vždy-znovu "uchopil" a zcela "přetvořil" - je to "čas" přirozeně EXTATICKÝ.
***
Wu, to, co "běžně" a UPADLE(!) míníme jako "čas" (a i jako "prostor") JE PRODUKTEM(!!!) ... MEŘENÍ (!!!) - které "děláme" jen a jen ze svého setkávání se - s něčím se setkáváme, a teprve pak MĚŘÍME onu "vnitřní distinkci" tohoto našeho setkání se ... s to zpravidla a jen "mezi" SEBOU a tím, s čím se setkáváme ... kupříkladu třeba tak, když si "odkrokováváš vzdálenost k" něčemu, co "vidíš před" sebou = "originem" tohoto "měření" jsi samozřejmě Ty sám, a "měřidlem" Tvé tělo a jeho přirozený pohyb. Ve světě není žádných "PEVNÝCH" A "PŮVODNÍCH bodů"(!) - dokonce ani Ty sám takovým "bodem" nejsi, protože i Ty jsi "ve světě" ...
... a tudíž ani není žádného "objektivního času a prostoru". Tento je VŽDY maximálně (S REZERVOU ŘEČENO!!!): ... "inter-subjektivní".
Jak?
No, tak, že se naše "místa" onoho "času a prostoru" v našich jednotlivých setkáních se - v doteku - IDENTIFIKUJÍ(!), a tudíž se naše "časové struktury" ... "NENÁVRATNĚ" (retenčně) "proplétají" tak, že vytváření opět se vždy znovu(a nyní zcela striktně i:)spolu-ustavuje do jakési "časo-prostorové sítě životů" ... kterou právě, bychom snad mohli označit slovem: "svět".
***
Jakkoli ZACHÁZET tedy jistě můžeš SE SEBOU(!)v tomto "objektivním" ... MĚŘENÍM vyrobeném ZVĚCNĚLÉM "ČASE" - pseudo-"čase", který produkují naše "pravidelně" fungující stroje, jejichž JEDINÝM účelem je právě a jen tento pseudo-čas takto, "pravidelným chodem", vyrábět.
A "co" jsi v tomto zcela artificiálním výtvoru, Wu? Jsti to "Ty" jakožto přirozená lidská bytost? Kdepak, Wu - v tomto pseudo-"čase" JSI OPĚT A JEN ... VĚC! ...zde jsi "zaměstnanec", "student", "podnikatel", "učitel", "vědec" ... no cokoliv věcného, které je tímto pseudo-časem "definováno".
TEDY:
... jistě, že můžeš sám-se-sebou ZACHÁZET "v čase", avšak je třeba držet na mysli, že tento "čas" může být jen a jen tento zvěcnělý pseudo-čas a že tím, s kým "zde" zacházíš nejsi Ty, ale věc, kterou ze sebe sama v tomto svém sebe-zacházení ... SÁM DĚLAŠ(!) ...a tedy sám sebe podrobuješ zvěcnění, čímž se samozřejmě jakožto tato věc POSKYTUJEŠ(!) něčemu/někomu jinému.
Pamatujme:
... tento zvěcnělý pseudo-čas je ZÁKLADNÍM a VÝCHOZÍM instrumentem MOCI, kterou na nás uplatňuje někdo jiný - a jistě často i my sami. Skutečnost je ovšem taková, že zatímco my-sami můžeme mít své vlastní sebezvěcnění "pod kontrolou" - a tedy se ho dopouštět jen a jen tak, jak je nezbytně nutné, tak "někdo-jiný" se takto chovat nebude, a také se tak NECHOVÁ(!!!) - ten Tě chce, Wu, zvěcnit ... "dokonale". :(
Pouliční hodiny jsou cosi jako katry obrovského vězení - ba co více: jako "universální" a všudypřítomní bachaři, kteří nás již téměř dokonale řídí a ovládají - a to zpravidla vždy ve prospěch někoho jiného ... na náš úkor. To je to přízračné:
"Nemám čas!" ... nebo: "Nestíhám!" - "nemám čas na něco, co bych chtěl" ... "nestíhám něco, co bych chtěl".
Hmmmm ... to není problém jakéhokoliv "managementu", a to i toho, který bys sám obrátil "k sobě" - to je otázka MOCI, které jsme podrobeni.
Hmmmm ... a "co" je tedy touto "mocí"? No je mi líto, že zase musím opakovat "banality", ale dnes je to především a jen: "reprodukce kapitálu". "Dříve" to byly především a předně "přírodní cykly" - předně "cykly" Tvého "těla" i "duše", pak tytéž "cykly" Tvých bližních, tytéž "cykly" ostatních bytostí, se kterými žijeme ... až po cykly "Matky-Země" a "Otce-Nebe" ... :)
... to byly "mocnosti", kterým jsme se "podrobovali". "Dnes" je to jistě ... "jinak" - dnes je mocností, která všechny tyto zastiňuje a doslova PŘE-BÍJÍ(!) právě a jen nějaký cizí "kapitál", kterému musíš "sloužit" ...
... i kdyby jsi zcela jistě, dle mého, raději sloužil Zemi a Nebi - jako nakonec každý "normální" člověk, že ano?
#***
... ale stejně, Wu ... je tak pro zábavnou řeč:
... víš jediným, kdo se opravdu vážně zabýval "časem", byli fenomenologové (všechno to, co mají na mysli všichni "fyzikové" a další podobní nejenom, že nemá s časem nic společného, nýbrž "to" vůbec není - je to výmysl :) - a trochou četby lehko přijdeš tomu, že "čas" opravdu není K JAKÉMUKOLIV(!) zacházení. Jak jsem se již níže zmínil:
... "čas" neni nic ani "objektivního", ani "subjektivního" ...
... a tudíž ani nic není "v" něm a "on" není nikde "v" něčem - "čas" ... "je" (respektive: NENÍ) "mezi" - je "vlastností" (s velkou rezervou - léle: "existenciálem" :) KAŽDÉHO našeho setkání se, každého našeho doteku. No, a protože takový dotek vlastně nic není - není to žádné "jsoucno", nýbrž dotek "jsoucen" (opět s rezervou - nejsme totiž žádná "jsoucna":) - tak "čas" není "existenciálem" ničeho. :)
Mohli bychom říci, že "čas" má dvě "vrstvy" - či spíše: "řády".
1/ ... "vnitřní" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými "fázemi" UVNITŘ našich jednotlivých setkání se - "zde" se každé naše setkání se "odehrává" ve své struktuře, kterou jistě můžeme reflexivně popisovat a popsat ... (a třeba skvělými "asistenty" či "tlumočníky" jsou v tomto případě třeba fotografové, kteří ve svých fotografických "mrtvolkách" dokáží "vyjevit" cosi, co obvykle "nevidíme" ... totiž "fázi" setkání se, která je nám obvykle - v přímém postoji - "implicite syntetizována").
2/ ... "vnější" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými setkáními se - "zde" se "odehrává" ve své struktuře naše setká-VÁNÍ (nedokonavě :) se až do celé temporální šíře našeho "života" - nejde tedy o nic "nekonečného", nýbrž zcela konečného ... URČITĚ NEJDE o nějaký "lineární tok" či "proud", jak se nám snaží namluvit staré metafyzické "metafory".
Proč? - "čas" (stejně jako "prostor", a možná i "další") je "vnitřní distinkce" našeho setkávání se, a tudíž v každém našem setkání se (či jeho "vnitřní fázi") je VŽDY-ZNOVU ... ve svém "strukturální celku" ... ustavován-konstituován. Jakákoli "minulost" a "budoucnost" se "v přítomném" vždy-znovu "tvoří" ve struktuře "retence/protence" - stejně jako je "svět" každým Tvým setkáním se JINÝ, tak i "čas" je takto vždy-JINÝ ...
... "čas" tak "neplyne odněkud-někam" ... "z" nějaké "minulosti do" nějaké "budoucnosti před" nějaké "přítomno" (nebo jakkoli "jinak" - celé je to nesmysl :), nýbrž:
... VŽDY "v" přítomném doslova "VYBUCHUJE z" přítomného "do minulého" a "do budoucího"(!!!), aby toto vždy-znovu "uchopil" a zcela "přetvořil" - je to "čas" přirozeně EXTATICKÝ.
***
Wu, to, co "běžně" a UPADLE(!) míníme jako "čas" (a i jako "prostor") JE PRODUKTEM(!!!) ... MEŘENÍ (!!!) - které "děláme" jen a jen ze svého setkávání se - s něčím se setkáváme, a teprve pak MĚŘÍME onu "vnitřní distinkci" tohoto našeho setkání se ... s to zpravidla a jen "mezi" SEBOU a tím, s čím se setkáváme ... kupříkladu třeba tak, když si "odkrokováváš vzdálenost k" něčemu, co "vidíš před" sebou = "originem" tohoto "měření" jsi samozřejmě Ty sám, a "měřidlem" Tvé tělo a jeho přirozený pohyb. Ve světě není žádných "PEVNÝCH" A "PŮVODNÍCH bodů"(!) - dokonce ani Ty sám takovým "bodem" nejsi, protože i Ty jsi "ve světě" ...
... a tudíž ani není žádného "objektivního času a prostoru". Tento je VŽDY maximálně (S REZERVOU ŘEČENO!!!): ... "inter-subjektivní".
Jak?
No, tak, že se naše "místa" onoho "času a prostoru" v našich jednotlivých setkáních se - v doteku - IDENTIFIKUJÍ(!), a tudíž se naše "časové struktury" ... "NENÁVRATNĚ" (retenčně) "proplétají" tak, že vytváření opět se vždy znovu(a nyní zcela striktně i:)spolu-ustavuje do jakési "časo-prostorové sítě životů" ... kterou právě, bychom snad mohli označit slovem: "svět".
***
Jakkoli ZACHÁZET tedy jistě můžeš SE SEBOU(!)v tomto "objektivním" ... MĚŘENÍM vyrobeném ZVĚCNĚLÉM "ČASE" - pseudo-"čase", který produkují naše "pravidelně" fungující stroje, jejichž JEDINÝM účelem je právě a jen tento pseudo-čas takto, "pravidelným chodem", vyrábět.
A "co" jsi v tomto zcela artificiálním výtvoru, Wu? Jsti to "Ty" jakožto přirozená lidská bytost? Kdepak, Wu - v tomto pseudo-"čase" JSI OPĚT A JEN ... VĚC! ...zde jsi "zaměstnanec", "student", "podnikatel", "učitel", "vědec" ... no cokoliv věcného, které je tímto pseudo-časem "definováno".
TEDY:
... jistě, že můžeš sám-se-sebou ZACHÁZET "v čase", avšak je třeba držet na mysli, že tento "čas" může být jen a jen tento zvěcnělý pseudo-čas a že tím, s kým "zde" zacházíš nejsi Ty, ale věc, kterou ze sebe sama v tomto svém sebe-zacházení ... SÁM DĚLAŠ(!) ...a tedy sám sebe podrobuješ zvěcnění, čímž se samozřejmě jakožto tato věc POSKYTUJEŠ(!) něčemu/někomu jinému.
Pamatujme:
... tento zvěcnělý pseudo-čas je ZÁKLADNÍM a VÝCHOZÍM instrumentem MOCI, kterou na nás uplatňuje někdo jiný - a jistě často i my sami. Skutečnost je ovšem taková, že zatímco my-sami můžeme mít své vlastní sebezvěcnění "pod kontrolou" - a tedy se ho dopouštět jen a jen tak, jak je nezbytně nutné, tak "někdo-jiný" se takto chovat nebude, a také se tak NECHOVÁ(!!!) - ten Tě chce, Wu, zvěcnit ... "dokonale". :(
Pouliční hodiny jsou cosi jako katry obrovského vězení - ba co více: jako "universální" a všudypřítomní bachaři, kteří nás již téměř dokonale řídí a ovládají - a to zpravidla vždy ve prospěch někoho jiného ... na náš úkor. To je to přízračné:
"Nemám čas!" ... nebo: "Nestíhám!" - "nemám čas na něco, co bych chtěl" ... "nestíhám něco, co bych chtěl".
Hmmmm ... to není problém jakéhokoliv "managementu", a to i toho, který bys sám obrátil "k sobě" - to je otázka MOCI, které jsme podrobeni.
Hmmmm ... a "co" je tedy touto "mocí"? No je mi líto, že zase musím opakovat "banality", ale dnes je to především a jen: "reprodukce kapitálu". "Dříve" to byly především a předně "přírodní cykly" - předně "cykly" Tvého "těla" i "duše", pak tytéž "cykly" Tvých bližních, tytéž "cykly" ostatních bytostí, se kterými žijeme ... až po cykly "Matky-Země" a "Otce-Nebe" ... :)
... to byly "mocnosti", kterým jsme se "podrobovali". "Dnes" je to jistě ... "jinak" - dnes je mocností, která všechny tyto zastiňuje a doslova PŘE-BÍJÍ(!) právě a jen nějaký cizí "kapitál", kterému musíš "sloužit" ...
... i kdyby jsi zcela jistě, dle mého, raději sloužil Zemi a Nebi - jako nakonec každý "normální" člověk, že ano?
Děd nevěd: taky se mi stává, že si něco přečtu, chvíli to aktivně provozuji a pak po nějaké době najednou zjistím, že je všechno ve starých kolejích [úsměv]. Citát skvělý.
#S P.P. jsem prožil mnoho hodin v několika kurzech. Pravda je, že to byly velmi zajímavé rozhovory a určitě čas s ním strávený nebyl ztracený. Nicméně nemohu říci, že by mi to v životě nějak pomohlo (takových /ne/užitečných věcí je ale více a vcelku s chutí je vyhledávám).
Ještě mi napadá citát J.Suchého: "Kdesi jsem četl, že čas jako takový vlastně neexistuje. Škoda, že nemám čas si tuto zajímavou teorii podrobněji prostudovat" [úsměv].
#Ještě mi napadá citát J.Suchého: "Kdesi jsem četl, že čas jako takový vlastně neexistuje. Škoda, že nemám čas si tuto zajímavou teorii podrobněji prostudovat" [úsměv].
zcr: co ovšem ovlivnit můžeš je vnitřní postoj - i o tom kniha je.
GeoN: no jo, to jo - ale tady jde hlavně o zacházení se sebou samým ve vztahu k času, ať je čas čímkoliv. Takže management času je špatný titul, ale ne nutně špatná kniha [mrknutí]
#GeoN: no jo, to jo - ale tady jde hlavně o zacházení se sebou samým ve vztahu k času, ať je čas čímkoliv. Takže management času je špatný titul, ale ne nutně špatná kniha [mrknutí]
... ach ach Wu ... !!! ... :) [úsměv - upřímný - nekřivý]
... "čas" není ŽÁDNÁ věc ... a tudíž není od ŽÁDNÉ "manipulace" ("management") - lhostejno jakých "metod". S "časem" se nedá a NESMÍ-zkoušet nijak zacházet, protože není nijak "objektivní" (a ani "subjektivní") - vždy-již se "rodí" v přítomném, aby se odtud rozlil ... jakožto NICOTA "mezi" Tebou a mnou - jde jen a jen o "diferenci mezi" námi jakožto setkávajícími se. "Čas" (a "prostor" ... a možná i "další") NENÍ nic k jakémukoliv "dělání" či "vytváření" stejně jako "svět" - sáhni po čemkoliv, co jen zkusíš "myslet" jako "parametr" ... SVĚTA - uděláš ze světa, ve svých "představách" věc ... a tedy s ním jako s věcí, ze svého jednání, budeš zacházet.
A jak to asi může dopadnout, když se s "něčím" pokoušíš zacházet jako s "něčím", čím toto "něco" NENÍ? ... promiň: ... TAK CO? ... co se stane s husou když s ní budeš chtít "zacházet" jako s ocelovým buldozerem? Co se stane s pětiletým děvčátkem, když s ní budeš zacházet jako s třicetiletou ženou? a co se stane v tomto případě s Tebou? ...
... hmmmm ... a to si představ, že "čas" není ŽÁDNÉ "jsoucno" - takže diference zde dotýkaná se ani zdaleka nemůže s rovnat s diferencemi, které jsem výše namátkou zmínil (!!!)
"Managemet času" ("time management") je už JENOM Z TITULU to nepříšernější, co si lze přečíst - čirá hrůza. Vše, co může JAKKOLI následovat NEMŮŽE cokoliv "udělat".
#... "čas" není ŽÁDNÁ věc ... a tudíž není od ŽÁDNÉ "manipulace" ("management") - lhostejno jakých "metod". S "časem" se nedá a NESMÍ-zkoušet nijak zacházet, protože není nijak "objektivní" (a ani "subjektivní") - vždy-již se "rodí" v přítomném, aby se odtud rozlil ... jakožto NICOTA "mezi" Tebou a mnou - jde jen a jen o "diferenci mezi" námi jakožto setkávajícími se. "Čas" (a "prostor" ... a možná i "další") NENÍ nic k jakémukoliv "dělání" či "vytváření" stejně jako "svět" - sáhni po čemkoliv, co jen zkusíš "myslet" jako "parametr" ... SVĚTA - uděláš ze světa, ve svých "představách" věc ... a tedy s ním jako s věcí, ze svého jednání, budeš zacházet.
A jak to asi může dopadnout, když se s "něčím" pokoušíš zacházet jako s "něčím", čím toto "něco" NENÍ? ... promiň: ... TAK CO? ... co se stane s husou když s ní budeš chtít "zacházet" jako s ocelovým buldozerem? Co se stane s pětiletým děvčátkem, když s ní budeš zacházet jako s třicetiletou ženou? a co se stane v tomto případě s Tebou? ...
... hmmmm ... a to si představ, že "čas" není ŽÁDNÉ "jsoucno" - takže diference zde dotýkaná se ani zdaleka nemůže s rovnat s diferencemi, které jsem výše namátkou zmínil (!!!)
"Managemet času" ("time management") je už JENOM Z TITULU to nepříšernější, co si lze přečíst - čirá hrůza. Vše, co může JAKKOLI následovat NEMŮŽE cokoliv "udělat".
No, a pak jsou (dlouhodobé) situace, kdy si nic kloudně naplánovat nemůžeš, protože to prostě nezávisí na tobě (a nebo závisí, ale jen zčásti)...
#