Wuwejův zápisník

Asi se na to budu muset podívat znovu, protože už si vybavuji jen málo, ale ta roztříštěnost mi opravdu vadila. Začátečnické řemeslné nejistotě nevěřím, Urban musel dobře vědět co dělá. Byl to záměr, kterému ale nerozumím.
Do světa ještě nešla (protože před lety jsem byl mnohem milosrdnější - a taky měl mnohem víc místa :))

Tak to mam za sebou...a priznam, ze poslednich asi 20 stranek jsem jen tak projel :o)
Rekl bych, ze tady na tom dile je videt, ze roman nesnese uplne vsechno a ze ma sve limity.
Nejvice mne trapilo, ze se prolinala konfabulace s fakty, az jsem se v tom nakonec ztratil a prestalo mne to bavit.
Kniha je to nevyvazena, nedrzici pohromade a samotna zapletka neni natolik zretlene vystavena, aby clovek podlehl autorovi a vydal se s nim na jeho cestu...zde je vinno slabsi remeslo- v podstate jsem se tesil na to, jak to dopadne s Rukopisy, ale pak mi do toho vstoupily Nemcovy zapisky, o kterych nebylo jasne, zda-li jde o uplny vymysl, anebo o autorske rozpracovani realneho podkladu (jeho dopisy klidne v archivu mohou byt, proc ne).
Urban to je, ale prijde mi jako prve nahodne LP pozdeji jasne vyprofilovane hudebni skupiny- pusobi jako kuriozita, ale Deep Purple I. neni Deep Purple, Quenn I. neni Queen a Urban I. neni "ten" Urban.
Ovsem nektere kapely a i literati to maji naopak: nejlepsi jsou jednicky, zbytek je odvar.
U Rukopisu jsem mel ovsem dojem, ze mne Urban vodi za nos az prilis, malo rafinovane a spise nahodne, bez jasneho autorskeho zmeru. Ale odpoustim mu prave proto, ze jde o opus I. Ovsem kniha nepujde ani do duchodove policky, ale rovnou do expedice- ne ze bych ji v knihovne mit nechtel, ale zbytecne by zabirala misto.

Jenom kratka vsuvka:
"Každá kapitola je napsaná jinak, první je nacpaná spoustou klišé a pokleslých obratů tak hrozně, že jsem se děsil ..."
Ano, ano...ja to ale chapal jako zacatecnickou remeslnou nejistotu, vyplyvajici z obav, jak by ctenar roman prijal, kdyby to v nem rozjel pouze po svem. Tak do textu vsunul obcasna klise v domeni, ze "ujete" epizody banalitami zklidni a text jako celek tim vrati do bezneho standardu.
Takova ulitba vydavateli, ctenari i obecnemu povedomi za ucelem ujisteni, ze autor vi, jak se ma obvykle (a spravne) psat v ramci tradice.
Urban je bezpochyby "chorobny" autor, ale ne za hranici patologie a naopak nektere horecnate-aburdni pasaze krasne rezonuji se zamery dila.
Z hlavy treba nemohu dostat obraz cerneho hnisu, vytekajiciho z ucha vysetrovateli v Sedmikosteli.
Neotrasam se hnusem, ani si nemyslim nic o prvoplanove dekadenci, ale naopak mi onen obraz naprosto organicky zapada a do nalady horniho Noveho mesta. A netusim proc...

Jiří Bryan: tahle kniha je extrém, ostatní zdaleka nejsou takové. Každopádně nesednou každému, takže jestli moje minirecenze posloužila jako varování, je to fajn [úsměv].

No, jak tak čtu uvedené ukázky, začínám být rád, že jsem žádného Urbana ještě neotevřel. A dá-li Bůh, snad ani nikdy nebudu muset. Díky.

jm: hmm, tak obojího je ve všech Urbanových dílech dost :).

Když jsem se ještě dívávával hodně na tv, tak jsem koukal na literární kvartet na zdf, kde kecali 4 kritici dosti zábavně o knížkách. Vedl to Marcel Reich-Ranicki a ten vždycky vykřikoval, že pro dobrou literaturu existují jen dvě opravdová témata: láska a smrt:-)

jm: jo, kupovat beletrii je dost nevděčné - ale shánět ji po knihovnách není o moc lepší :). S Urbanem jsem to měl stejné; Sedmikostelí, když vyšlo, jsem si několikrát prohlížel (taky nádherně provedené), ale koupil jsem ho až po roce a půl. Urbanovo knihy jsou zvláštní, komplikované, vždycky okořeněné větší či menší dávkou perverze, propracované... Jestli Tě zajímá historie architektury (ne že by ty knihy byly o tom, je to spíš dějový rámec), zkus Ve stínu katedrály nebo Santiniho jazyk. Pokud spíš pohanství a ekologie, pak rozhodně Hastrmana.

Do Urbana bych potřeboval nějakého průvodce. Jak docela často v metru chodim kolem jeho plakátů, tak se mi toho nějak pořád samému nechce. A vůbec teda beletrii kupuju strašně málo.