Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Věčně zpívají lesy Velkolepá sága rodu z bjørndalských lázů. Sídlí vysoko v horách, v Medvědím Dolu, a lidé se jich dílem obávají, dílem jimi pohrdají. Pro jejich divokost, legendy a povídačky, které se o nich tradují. Přesto se za nimi vydají s prosíkem, to když démonický medvěd sestupuje z lesů, obchází jejich statky a zabíjí dobytek. S překvapením zjišťují, jak mocná a bohatá usedlost to je, pod pohledem starého hospodáře na ně padá tíseň… Ten ale nakonec souhlasí a na lov se vypraví. Ne proto, že by dolnímu kraji chtěl pomoci, ale protože medvědovo zbarvení ukazuje osudovou souvislost s jeho rodem.

Medvěd byl poražen, otec rodu ale zemřel také. V jeho synech sága pokračuje; na lázech hospodaří starší Tore i mladší Dag a vztahy s dolním krajem se zlepšují. Lidé z Bjørndalu jezdí častěji po cestách a spřežení jejich vraníků jsou rozeznatelná už z dálky, budí respekt i závist.

Když ale na vánoční zábavě v Bøhle Dag tančí s dívkami, žárliví místní mladíci ho napadnou. Dag sice zvítězil, odnesl si ale dvojí jizvu, na tváři i na duši. Jednoho soupeře zranil tak vážně, že ho prakticky považují za vraha. Starý konflikt je zpátky. Dag utíká do lesů, stahuje se do sebe, les mu sice pomáhá, jeho divokost ovšem spíš prohlubuje než mírní.

Ale práce nečeká, hospodářství se rozrůstá, život jde dál. Dagova energie a zášť se postupně mění, rozhodne se je pokořit bohatstvím a silou.

Podmanivé, uhrančivé čtení, kterému když propadnete, vracíte se. Poslouchat další část vyprávění o starých časech,

Po svatbě se již cítil dospělejší, když teď nebyl na světě sám. Ale i potom se mu zdávalo, že se na něho upírají bdící oči všech lidí jeho rodu, kteří po celý dlouhý, těžký život tvrdě dřeli, aby vyklučili lesy a vybudovali hospodářství a udrželi v rodě vše to, nad čím on teď vládne. A jistě ten pocit přispíval k tomu, že si nemohl představit, že by na těch starých staveních něco měnil a že by hnul nábytkem a čímkoli, co odjakživa stálo v jejich světnicích. (Str. 84)

následovat legendu o silném rodu. O hrdosti, pomstě, hledání spravedlnosti.

Témat a konfliktů, které tento první díl z trilogie řeší, je několik:

Posun a růst od podivínského lesního rodu k bohatství získanému vlastní pílí, množstvím zdrojů po předcích i díky sňatkům.
Každý sňatek a každá žena, která do lázů přišla, přinesla nějakou změnu – novou správu domu, zjemnění a pak budoucnost (v dětech)
Soupeření mezi starou šlechtou v Borglandu (mají společenskou prestiž) a drsným, ale životaschopným Medvědím Dolem.
K čemu slouží peníze – k zabezpečení, získání moci nad lidmi nebo jsou jed pro duši?
Dagův vnitřní zápas s pomstou, její transformace do získávání bohatství a nakonec k milosrdenství.

Pořád je vidět rozdíl mezi lesem a domem, kontrast mezi divočinou a lidskou tradicí, řádem.

Venku se začal zvedat vítr. Zdálky slyšela šumění, pod ním zazníval teskný zpěv. Tak asi zpívají lesy. Naslouchala, a její nitro jako by zaplavovalo cosi nového, odtud ze síně i ze zpěvu větru venku. Bylo to něco docela jiného, než s čím se doposud setkala ve svém strastiplném životě. Silná jistota, klid ve všem — blíž samému životu. Ano, neboť život tu byl silnější a jinačí, než jak jej znala doposud. (Str. 123)

Děj se odehrává v Norsku od 60. let 18. století přibližně do roku 1810. Slovo „láz“ označuje pozemek získaný vypálením lesa ve vyšších polohách, Ottův slovník naučný, díl 15. str. 766

Autor nebyl profesionální spisovatel, byl obchodník, novinář, sportovní organizátor. Ale díky silným venkovským kořenům a podnětům z rodové paměti (matčino vyprávění o minulosti rodiny, stará náboženská kniha po předcích) vytvořil mimořádné dílo. Bjørndalská trilogie se před rokem 1940 dostala na čtvrté místo ve světové statistice prodejů, postupně byla přeložená do více než 30 jazyků.

(Ilustrace není z knihy, ale generovaná AI – ChatGPT/Codex, skill imagegen.)

Je to pochopitelné, je to velkolepý příběh. Vedle oslavy tradic, životaschopnosti a boje se životem ukazuje i stále aktuální téma moci nad lidmi. Starý Dag postupně zjišťuje, že nestačí být jen bohatý a silný, ale že musí také umět ukázat milosrdenství. Je v tom humanismus a staromódní patos – ale právě díky tomu tak zapůsobí. Krása.

Odkazy:

GULBRANSSEN, Trygve. Věčně zpívají lesy. Praha: Československý spisovatel, 1991. ISBN 80-202-0308-7.

Trygve Gulbranssen: Věčně zpívají lesy

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv