Jeffery Russell: Kosti, pasti, slepice (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Kosti, pasti, slepice Knihu jsem si koupil v podstatě jen díky názvu a po letmé kontrole hodnocení na Databázi knih, kde má přes 80 %. Očekávání přitom předčila výrazně. Během čtení jsem několikrát vyprskl a dvakrát se rozesmál nahlas. Ale přestože je pratchettovsky vtipná, je to zároveň čtivý příběh.

Hlavními hrdiny jsou trpaslíci, sehrané komando, specializované na čištění kobek, labyrintů a podobných kouzelnými pastmi posetých míst. Říkají si Kobkanýři, mají několik týmů – odpasťovací, akviziční (to je také vtipné, jde o akvizici majetku – trpaslíci kobky zkrátka vybílí). K aktuální výpravě do hrobky nemrtvého čaroděje Alahama se na základě rozkazu přidá Durham, nezkušené nemehlo, ale s dobrým postřehem a bystrým myšlením.

Durham dorazil ke karavaně přesně na čas. Jako obvykle, přesně tak, jak to do něj namlátil jeho adoptivní otec. Vždycky mu říkával: „Když nejsi tam, kde máš být, tak se věci, co se ti maj stát, stanou místo toho někomu jinýmu.“

Zkušenosti sice Durhama ujistily, že u spousty z těch věcí je lepší, když se stanou někomu jinému, ale i tak stále chodil včas. Zvlášť v tomto případě se svým otcem souhlasil. Byla to příležitost, první za mnoho let, a neměl v úmyslu o ni přijít jen proto, že by zaspal.

Celý jeho život je tak trochu omyl, stejně jako ten rozkaz. Podle všeho patřil strážci královského pokladu jménem Dorham. Ale na vysvětlování už je pozdě, ostatně rozkaz zněl jasně.

Trpaslíci jsou vysloveně svérázní, mluví nářečím, které k nim dokonale padne, každý má nějaké schopnosti a podivnosti

Hryzly pomohl Majzle, která měla problémy rozmotat si ruce a nohy, a vytáhl ji do stoje. Trochu se kymácela, ale jinak vypadala v jednom kuse. Hryzly už dávno pochopil, že Majzla má pro tým cenu spíš díky svému patologicky slabému pudu sebezáchovy následovanému praktickou nezničitelností než pochybným akrobatickým schopnostem.

Ve svém počínání jsou naprosto suverénní a sebejistí. Což se nedá říct o Durhamovi. Celé je to vážná výprava směšných (ale ve výsledku úspěšných) postav.

A mimořádně zábavná, Russell umí skvěle obrátit zažitá schémata – tam, kde čekáte nějaký průšvih, vyřeší se omylem, jinde trpaslíci prorážejí překážky dokonalým plánováním, je to všechno nečekané a přitom oddechově pohodové. Byť někdy trochu nekorektní.

„Myslím, že sis právě zasloužil nový jméno, chlapče,“ zaduněl Gong. „Akorát furt nevím, jaký by přesně mělo bejt.“

„Hmmm,“ zamyslel se Tad. „Inkontinentál?“

Velké překvapení, rozhodně doporučuji (a hned jsem si koupil celou sérii).

P. S. Kosti a pasti jsou jasné, ale co ty slepice? Inu

Slepice jsou zvířata, která dosáhla absolutního zenu. Žijí jen v jednom daném okamžiku. Jejich jednání v jednu chvíli nemusí mít žádný vliv na to, co udělají o sekundu později, ani je neovlivňují události, které tomu předcházely. Slepičí myšlenky se objevují v jejich malých šílených mozečcích jako záblesky světla, každý z nich jedna geniální myšlenka nepříliš geniálního stvoření. Každý jejich čin je naprosto náhodný, ve výsledku z nich dělá naprosté zosobnění chaosu. Slepice jsou nechvalně proslulé tím, jak dokáží utéct prakticky odkudkoli, což ale není díky tomu, že by tvořily mazané komplikované plány, zatímco se k sobě choulí v temném kurníku a pařátky škrábou do hlíny složitá schémata. Je to kvůli jejich naprosté nepředvídatelnosti.

Odkazy:

RUSSELL, Jeffery. Kosti, pasti, slepice. Praha: Mystery Press, 2024. ISBN 978-80-7588-586-9.

Jeffery Russell: Kosti, pasti, slepice

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv