Giacomo Casanova: Paměti (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Paměti Giacomo Casanova nebyl ani zdaleka pouhý proutník – byl to vzdělaný spisovatel, diplomat, cestovatel a také dobrodruh. O svou pověst milovníka a svůdce se zasloužil především vyprávěním Historie mého života, kde o milostných dobrodružstvích mluví velmi otevřeně. Dílo je to rozsáhlé, podle Wikipedie první dvanáctisvazkové (!) vydání o šesti stech stránkách vyšlo v německém překladu v Lipsku; v češtině vyšlo několik svazků v roce 1911, ale vydání je neúplné.

Tahle kniha zahrnuje úplný počátek, tedy narození, dětství a studium, začátek (a selhání) církevní kariéry, krátkodobý vstup do armády a cesta do Cařihradu, návrat do Benátek a živení se hraním na housle v orchestru. Pak se šťastnou náhodou – záchranou života bohatého šlechtice – stal adoptivním synem senátora a vyšvihl se opět do vysoké společnosti. Ovšem opakované aféry, hráčská vášeň a svádění žen ho několikrát donutily k útěkům i nejrůznějším podvodům. Po posledním velkém kousku, kdy tahá za nos dva hlupáky a pomáhá jim, za tučnou odměnu, pochopitelně, s magickým mečem vyzvednout ukrytý poklad, kniha končí.

Jde o velmi malou část, maximálně do roku 1750 (Casanova se narodil 1725, tedy do jeho pětadvaceti let), každopádně je to sled velmi čtivých historek, které jako by vypadly z Dekameronu. Každá kapitola začíná úvodním shrnutím, např. 25. kapitola:

Pan di Bragadino mi dává ponaučení. Potkávám zoufalou dívku a nacházím pro ni útočiště. Za pomoci svých přátel zachraňuji její čest a získávám od ní sladkou odměnu. (Str. 175)

Vedle dobrodružství je tu a tam zlehka zmíněna nějaká dobrá rada, kterou dostal (a nerespektoval) nebo krátké zamyšlení, potvrzující jeho potenciál:

Já sám mu chtěl vnutit vše v předtuše toho, že vyhraji a věci zase získám zpět.

To je velice častý omyl. Myslím, že jediná předtucha, jíž člověk může věřit, je předtucha něčeho zlého, protože ta vychází z rozumu. Šťastné tušení vyvěrá ze srdce a srdce je bláznivé. Po letech jsem se pomstil sepsáním pojednání proti předtuchám…

Nemusím ani říkat, že jsem opět prohrál vše. A aby mé neštěstí bylo úplné, zjistil jsem, že návštěvou v onom vykřičeném domě jsem si opatřil další nepříjemnost, z níž se zase budu nucen nějaký čas léčit. (Str. 58)

Z doslovu vyplývá, že knihu z francouzského originálu převyprávěla Hana Primusová. Záměr zpřístupnit toto dílo pro současného čtenáře se určitě vydařil, čte se to úplně samo (i když já jsem si dávkoval vždy jen pár kapitol, abych se ve všech těch dámách dočista neztratil). Otázka ovšem zůstává, jaký byl jeho původní literární styl – asi se budu muset podívat ještě na nějaké starší vydání, které by také mohlo zachytit i jeho pozdější život.

Odkazy:

CASANOVA, Giacomo. Paměti. Praha: XYZ, 2007. ISBN 978-80-87021-75-0.

Giacomo Casanova: Paměti

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv