Síťové disky a mazání do koše (Wuwejův zápisník)

Logo Tux – authors Larry Ewing, Simon Budig, Anja Gerwinski Poslední dobou je největší katalyzátor pozitivních změn to, že si postěžuju na Mastodonu. Během chvíle mám několik kompetentních rad a můžu rovnou zkoušet. Jako onehdy pod odkazem na moje cvičení s „undelete“ na EXT4, kde mě Jan Antoš navedl na správnou konfiguraci SMB.

Jen jsem to trochu modifikoval a nastavil to v /etc/samba/smb.conf rovnou globálně, pro všechny sdílené složky:

[global] vfs objects = recycle recycle:repository = .recycle recycle:keeptree = yes recycle:versions = yes recycle:maxsize = 0

To by bylo SMB, jenže já si to rád dělám komplikovaně a pro linuxový desktop používám sdílení přes NFS. To nativní mazání do koše nemá. Podle ChatGPT ale stačí mít správně nastavená práva a správce souborů bude do koše mazat automaticky:

Použít správce souborů (Thunar, Nautilus, Dolphin)

Moderní správci souborů v Linuxu při mazání obvykle neposílají příkaz rm, ale přesunou soubor do speciální složky .Trash-UID v kořeni filesystému (pokud to jde).

To funguje i na NFS, pokud máš práva do /mnt/nfs/.Trash-UID (UID = tvoje číslo uživatele).

Pokud kořen mountu NFS nedovolí vytvoření .Trash-UID, správce spadne zpět na trvalé smazání.

👉 řešení: vytvořit na NFS mountu složku .Trash-1000 (nebo podle UID uživatele), nastavit na ni práva a pak se mazané soubory budou přesouvat tam.

A je to pravda – stačilo si práva nastavit / opravit a už to funguje i z Thunaru přes NFS.

Tak jsem zase o trochu klidnější.

Síťové disky a mazání do koše

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv