Jak se noří do vzpomínky
Do nebytí
Zase má korunu
Větvemi sahá vzhůru
Kde vítr vane
Slunce svítí
Napořád – a naposledy
(10. 2. 2024)
Byl jsem zvědavý, jak by to zveršovaly umělé inteligence. Zadal jsem jim následující prompt:
Mám fotografii, kde se kmen padlého stromu noří pod hladinu. Na hladině se zrcadlí větve, které vypadají, jako by z něj vyrůstaly. Slož báseň na 8 řádků, která scénu popisuje a zachycuje atmosféru posledního rozvinutí větví, vzepětí ke slunci, během propadu do nebytí, rozkladu a smrti.
A zkusil jsem to jak v tom únoru, tak po půl roce. Vývoj je opravdu markantní, po půl roce jsou tam i rýmy, některé už ani nejsou gramatické!
Ve stínu padlého stromu, kde kmen hladinu dotýká,
v tichu vodního zrcadla jeho duše se probouzí.
Větve, jakoby živé, ke slunci se vzpínají,
v posledním rozkvětu, než čas je pohltí.
Pod hladinou ticho, rozklad a smrt čeká,
nad ní větve tančí, v odlesku život teče.
V tom padlý strom svou poslední píseň vzdává,
v rozpadu krásu nachází, než v nebytí zmizí.
Kmen stromu, zlomený a schoulený,
do hlubin vod se pomalu noří.
Větve, jež k nebi dříve směřovaly,
teď zrcadlí se na hladině chladné.
Poslední paprsky slunce je líbají,
v jejich úpadku krásu nacházejí.
Je to vzepětí ke světlu před koncem,
poslední tanec před rozkladem a tmou.
Kmen padlý pod hladinou tiše mizí v hlubinách,
vlnky v odlescích zrcadlí větve v posledních dnech.
Ty ještě vzhůru šplhají, ke slunci se natahují,
v posledním vzepětí nad vodou se vyhýbají tmám.
Propadají se do ticha, kde smrt si píseň zpívá,
v rozkladu se rozplývá jejich dávná síla.
V odrazu větve tančí, jakoby chtěly žít,
než temné vody pohltí je, rozplynou se v klid.
Kmen padá, noří se do tiché tůně,
Poslední vzdech v zrcadle vod se nese.
Větve se vzpínají k nebi v marné touze,
Iluze života na hladině se třese.
Odrazy šeptají příběh rozkladu,
Poslední tanec listů ve slunečním jasu.
Strom se loučí se světem v tichém pádu,
Splývá s vodou, mizí v objetí času.
Gemini si ze zmínky o fotce vydedukovalo, že chci generovat obrázek a opakovalo mi, že generovat neumí, takže jsem musel prompt lehce upravit:
Vidím kmen padlého stromu, který se noří pod hladinu. Na hladině se zrcadlí větve, které vypadají, jako by z něj vyrůstaly. Slož báseň na 8 řádků, která scénu popisuje a zachycuje atmosféru posledního rozvinutí větví, vzepětí ke slunci, během propadu do nebytí, rozkladu a smrti.
Kmen se potácí, v hladině se zrcadlí,
Jako by znovu chtěl k nebesům vzlétnout.
Větve se vzpírají, poslední záchvěvy,
Slunce je hladí, ale musí podlehnout.
Kořeny uvolněny, život pomalu bledne,
Ticho obklopuje, jen voda šeptá.
Krásy pomíjivé, příroda si bere zpět,
Co dala, to i bere, cyklus se opakuje bez veta.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.