Při čištění se zase projevuje přirozené chování koně: i on by chtěl »čistit« ošetřovatele! Když totiž ve skupině koní začne jeden kůň okusovat druhého, vyvolá u něj stejnou reakci a oba se okusují navzájem. Začnou na krku nebo kohoutku a pokračují po celém hřbetě až k ocasu. Totéž chce kůň dělat s ošetřovatelem a přátelsky ho kouše do oblečení. Aby se takovýmto projevům předešlo, je kůň během čištění přivázán nakrátko. (Str. 69)

A také jak je to s jejich spánkem. Ve stoje nespí:

Typický postoj klímajícího koně se neliší od postoje unaveného koně. Při dřímání si kůň lehne na břicho a někdy si položí i hubu na zem. V hlubokém spánku leží na boku, chvílemi chrápe, vzdychá a sní. Průběh jejich snů lze pozorovat při hlubokém spánku podle zvuků, které vydávají, a podle toho, jak sebou trhají. Jsou-li koně ve skupině, převezme jeden kůň hlídku a zůstane ve stoje klímat, zatímco ostatní si lehnou. Během dalšího spánku se strážci střídají, ale v žádném případě podle nějakého pravidla. Strážce prostě vykonává svou službu tak dlouho, než se sám od sebe zvedne jiný kůň. Toto jednání z dob života ve volné přírodě se u koní zachovalo dokonce i ve stájích. Často panuje mylný názor, že koně spí vestoje a že si při tom plně odpočinou. V klímavém postoji si kůň pořádně neodpočine nikdy. Vleže však koně odpočívají jenom tehdy, cítí-li se zcela bezpečni. Starší nebo nemocní koně si nelehají, protože k ulehnutí i k povstání je třeba vynaložit hodně síly, kterou nemají. Tak se dá i podle způsobu spánku poznat, zda je kůň zdravý, či slabý, nebo dokonce nemocný. (Str. 62)

No a to, jak často se musí měnit podkovy, mě až šokovalo. Každých šest týdnů!

Běhají-li koně často na zpevněných vozovkách, opotřebovává se jim rychleji, než jim stačí dorůstat. Proto se musí kopyta podkovat. Koni poprvé podkovanému se změní postavení kopyt i kloubů. Vazy a šlachy se přizpůsobí teprve po několika dnech, proto by se měl kůň v té době pohybovat jenom krokem. Podkovy se musí měnit každých šest neděl. Protože se dorůstající rohovina už neopotřebovává, musí podkovář po sejmutí podkovy přebytečnou rohovinu seříznout. (Str. 69)

Kniha je bohatě ilustrovaná a určitě byla ve své době jedinečná. A jak vidno na mém příkladu, funguje pořád.

Odkazy: