Z anotace jsem nabyl dojmu, že je to soubor zajímavostí o původu školních zvyků a rituálů, a tak jsem plný zvědavosti knihu koupil a pustil se do čtení. Zklamání přišlo velmi rychle, ale vydržel jsem celých 40 stran, než jsem knihu definitivně odhodil (co kdyby tam přece jen nějaké informace byly… ).
S formou oslovování bych se ještě vyrovnal, koneckonců má to být průvodce školáka a tak je asi v pořádku, že se na něj obrací a důvěrně mu vypráví, třeba o tom, jak bude vypadat zápis:
My půjdeme s maminkou určitě oba s tebou. Vezmu si foťák a kameru, protože jako každý rodič to chci mít zdokumentované. Je to přece jenom slavnostní chvilka, když dítě jde na zápis do skutečné školy. Bude tam paní učitelka a starší děti, které už do školy dávno chodí. Dostaneš nějaký pěkný dáreček, aby ti udělali radost. Poprvé se posadíš do školní lavice. Tam si tobě sedne ta nová paní učitelka a bude se tě ptát, jak se jmenuješ, kde bydlíš, jaké znáš barvičky, jestli už umíš nějaká písmenka a čísla, jaká znáš zvířátka a tak. A taky po tobě možná bude chtít nějakou básničku. (Str. 27)
Horší je, že takovou míru detailu už text nepřesáhne a mnohem spíš se pouští do planých úvah až plácání.
Tak nějak úvodem?
Nevím, proč psát úvodník uprostřed textu. Asi jsem se nechal unést dnešními filmy a seriály, které mají nezřídka úvodní titulky umístěné těsně před první reklamou čili skoro na konci filmu, takže po další reklamě už jdou titulky závěrečné. Z toho nabývám dojmu, že zlozvykem dnešních filmařů je poskládat film z titulků a nekonečných reklam. Mělo by z toho vyplynout ponaučení, že ani škola by se neměla skládat pouze ze zvyků a rituálů, ale mělo by se tam také občas dít něco zábavného. Nejsem si jist, zda se dá pod pojem zábavné umístit třeba výuka. Ale mám zkušenost, že jsou učitelé, kteří opravdu zvládají učit tak, že je to zábava. Snad na ně budeš mít štěstí, jinak by to byla celkem nuda. (Str. 24)
Asi to má být vtipné, jenže není a není to ani pravdivé.
Každý učitel má svoje metody, jak se nezbláznit. Některý se zblázní preventivně, aby to pak nebylo tak nápadné. Jiný se jde po vyučování opít, aby na všechno zapomněl, a druhý den začíná vlastně úplně od začátku, protože si z toho předchozího nic nepamatuje. Další si po vyučování odběhne někam do lesa, říká tomu jogging, ale ve skutečnosti někde v hloubi lesa doběhne někam na paseku a tam z plna hrdla křičí, nahlas se směje jako blázen nebo propukne v usedavý pláč. Jiný celý den zarytě mlčí a někde v hloubi duše se sám sebe ptá, jestli to má zapotřebí. No a pak jsou také výjimky, které to považují za poslání a mají z toho skoro radost, když se objeví problém, který musí řešit. Masochisti. (Str. 23)
Neumím moc posoudit, co by na to říkaly předškolní děti, kterým by snad měla být kniha určená, a můj testovací subjekt už je moc velký. Ale z mého pohledu je to ztráta času i peněz. Nekupovat.
(Jediné pěkné jsou ilustrace Michaela Purmenského, ale to je na celou knihu bohužel málo.)
Odkazy:
NAJDA, Vladimír. Školákův průvodce školou aneb Proč to po nás chtějí? Praha: Pointa, 2023. ISBN 978-80-7691-185-7.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.