Když se před pěti či šesti desetiletími (možná i o něco dříve) začalo ve větší míře používat podstatné jméno centrum v názvech institucí poskytujících služby, provozujících obchodní činnost nebo soustřeďujících blízké obory lidské činnosti, pronikly právě v těchto užitích — do běžné mluvy tvary 2., 3., 6. p, centrumu, 7. p. centrumem podle mužského vzoru „hrad“. Přes počáteční nezvyk se toto skloňování rozšířilo natolik, že poradenská praxe i novější mluvnice češtiny (např. PMČ, Praha 1995, s. 270) ho považují za přípustné ve spisovném vyjadřování. Nakupovat můžeme v Centru, v Centrumu i v obchodním domě Centrum a záleží jen na nás, čemu dáme přednost. Víme, že mnozí se s nákupem v Centrumu ještě nesmířili, ale na druhé straně stojí za povšimnutí, že mužský rod pronikl už do názvu ulice. Jak jsme si přečetli na internetu, v Orlové-Lutyni mají ulici K Centrumu.

Je třeba upozornit, že uvedených tvarů se užívá pouze v tom významu, o němž byla řeč v předešlém odstavci. Ale hovoříme-li například o tom, že centrum města neboli střed města se modernizuje, užíváme ve 2. p. tvaru centra, ve 3. a 6. p. centru a v 7. p. centrem. Můžeme pak například říci, že novým podchodem v centru města se pohodlně dostaneme do Centrumu. Rozdílným významům pak odpovídá i rozdílná forma.

K podobnému tvarovému rozštěpení došlo i u jiných podstatných jmen: film hráli v Kosmosu neboli v kině Kosmos, ale drobné částice dopadají na Zemi z kosmu; let Daidala a jeho syna Ikara, ale pohodlná jízda v ikarusu neboli v autobuse této značky.

I mnohá jiná slova řeckého či latinského původu mívají řadu tvarových zvláštností. (Str. 20)

Kde se vzala Odolena Voda:

Název obce, založené kdysi „nad vodou“, je spojován s historickou postavou českého rytíře Odolena, který žil ve 12. stol. Kdybychom chtěli obec po onom rytíři pojmenovat dnes, nazvali bychom ji Odolenova Voda. Rodné jméno Odolen neboli ‚ten, který odolal‘ je staročeské a dnes se vyskytuje jen zcela výjimečně. Tvar Odolena je druhý pád tohoto podstatného jména, ale v dnešní češtině skloňujeme obě části podle vzoru „žena“: do Odoleny Vody, k Odoleně Vodě, přes Odolenu Vodu, v Odoleně Vodě, za Odolenou Vodou.

Podrobnější výklad najdete v knížce A. Polívkové NAŠE MÍSTNÍ JMÉNA, Academia, Praha 1985, s. 37. (Str. 86)

Jak je to s tím puzzle (vlastně nikdo moc neví, kde se ta špatná výslovnost vzala):

Puzzle je podstatné jméno anglického původu, v angličtině se vyslovuje [pazll a znamená doslovně ‚záhada, hádanka, rébus, hlavolam‘. U nás však je velice rozšířená lidová výslovnost [pucle]. Odkud se vzala? Hypotéza, že tuto výslovnost ovlivnila neobvyklá skupina písmen -zz- uprostřed slova, a tedy snad analogie s výslovností italského slova pizza [Pica], je nepravděpodobná. Před časem jsme se na internetové stránce jazykové poradny ptali našich návštěvníků, jak toto slovo vyslovují. Nepřekvapilo nás, že děti vyslovují [pucle]. Zajímavé byly pro nás odpovědi typu já vyslovuji pazl, ale moji rodiče pucle. Dokládají totiž, že výslovnost [pucle] je doložena i u starší generace. Tento fakt považujeme za podporu našeho názoru, že výslovnost [pucleJ může být staršího data. První puzzly vešly totiž u nás ve známost už před mnoha desetiletími prostřednictvím německým (máme o tom doklady v historických sbírkách některých muzeí) a výslovnost [pucle] je domnělou českou představou výslovnosti německé. V dnešní němčině se však vyslovuje podle angličtiny [pazl]. (… ) (Str. 110)

A že ono příšerné právnické a úřednické „zrušuje se“ není novinka:

Mnoho tazatelů se domnívá, že jde v češtině o novinku, která se objevuje až v posledních letech. Sloveso zrušovat ale uvádí i starší PSJČ, najdeme ho dokonce i v Jungmannově Slovníku česko-německém (1835—1839). (Str. 159)

Odkazy: