Mikaël Ollivier, Raymond Clarinard: E-den (Wuwejův zápisník)

obálka knihy E-den V blíže neurčené budoucnosti (ale dá se odhadnout, že je to cca za 30 let) začíná Serge, policista specializovaný na drogovou problematiku, řešit nový případ. Jako obvykle mu pátrání narušilo prázdniny, na které jel se synem Goranem, tentokrát to ale vypadá hodně vážně – všude po Evropě se začínají nacházet lidé v kómatu. Nevypadají nijak zničeně, tělo funguje, ale mozkové funkce na nule. Jednou z obětí je Mel, i dcera vysoce postaveného politika, kandidáta na guvernéra Francie.

Pátrání ovšem docela drhne, není se čeho chytit, žádné stopy, žádná chemikálie… dokud Serge nevytáhne z vězení uhrančivou Sylvii, se kterou se kdysi zapletl (tenkrát ho podrazila – a podrazí ho kdykoliv znovu). Ta je totiž specialistka na podobné substance…

Goran, který bezvládnou Mel zahlédl a od té doby na ni nemůže přestat myslet, zatím pátrá na vlastní pěst. A stane se nevyhnutelné, nakonec v kómatu skončí i on. Co dál, jak je z toho všechny dostat?

Po obsahové stránce není kniha nijak originální, myšlenka virtuálního světa lepšího než život tu už byla mnohokrát. Zaujalo mě ale její skloubení s drogami, zpočátku jsem nechápal, jak to autoři vysvětlí, ale povedlo se jim to myslím solidně. Nanoboti, kteří obsadí centra v mozku a protein, který vypne normální vědomí, to je hodně dobré. Snad jediná chyba byla zmínka o nulovém EEG, řekl bych, že po přenosu signálů by mozek musel vykazovat činnost.

O pár metrů dál na avenue des Gobelin právě otevřeli poslední výkřik VR Café. Pařily se tu RPG hry. Lepší vyzkoušení virtuální reality neexistovalo. Norah to má hrozně ráda a můj Goran se tam chtěl samozřejmě strašně dostat, jenomže nezletilí tam mohli akorát s doprovodem.

Z principu jsem odolával. Ale ne moc dlouho. Odmítl jsem jejich návrh, abych šel s nimi, což mimochodem nevypadalo, že by je nějak trápilo! Trochu se těchhle VR hračiček bojím. V něčem mi myšlenka platit za to, aby člověk na chvíli unikl ze skutečného života, poněkud připomíná práci… (Str. 26)

Forma je jednoduchá, střídá se vyprávění z pohledu Gorana a jeho otce, občas je pár kapitol vyprávěných zvenčí, vypravěčem. Napsané je to čtivě, jednoduše, je vidět, že je to kniha pro mládež (Edice 13 ½ předpokládám znamená věkovou kategorii 13 a víc, to by sedělo) se solidním poselstvím.

Je hrozné těžké si připustit, že modrá už nebude nikdy tak modrá, že vůně nebudou tak ostré, že budou noci bez hvězd, že bude vzduch těžký a tělo už nebude mít tak silné pocity, jakými překypovalo v E-denu. Je těžké si připustit, že je život pomalý, je těžké se zbavit tíživého pocitu zbytečnosti každé vteřiny, která uběhne, každého gesta, které člověk udělá, každého jídla, které má pozřít, každého slova, které má vyslovit. Život? K čemu jako? (Str. 116)

Ano, život není tak barevný – ale je skutečný…

Odkazy:

OLLIVIER, Mikaël, CLARINARD, Raymond. E-den. Praha: Baobab, 2015. ISBN 978-80-7515-017-2.

Mikaël Ollivier, Raymond Clarinard: E-den

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv