Michal Horáček: O české krvi otců vlasti (Wuwejův zápisník)

obálka knihy O české krvi otců vlasti Kniha je soubor fejetonů nebo esejí, které vycházely mezi březnem 2003 a 2004 v Lidových novinách. Já se k nim dostal až ve výprodeji v Levných knihách – a jak se ukázalo, skončily tam právem.

Přitom jsou ty eseje nápadité a zajímavě psané. Horáček vždycky z historie vybere jeden nebo dva příběhy, o hrdinství, o velkých i malých činech našich předků, a pak je vztáhne k nějakému (tehdy) aktuálnímu tématu, jako paralelu nebo poučení.

Příběhy jsou pěkné, inspirativní a většinou neznámé, jazyk pestrý – textař intelektuál se zkrátka nezapře.

Zvláštní obraz – jsou na něm lidé a hodiny. Spousta hodin. Všechny mají ciferník, vynález Jacopa de Dondiho, osobního lékaře českého krále. Jinak jsou přerozličné: stolní, přenosné, nástěnné, s jednou ručičkou i se dvěma, ve dřevě, smaltu, ve zlatě. Málokterému pozorovateli onoho obrazu se nezazdá, že slyší odměřený tekt perpendiklů a klapot ozubených koleček, pochod škorní armády času. Hodinu co hodinu dobývají novou kótu; namísto polnicí dávají to na vědomost tu něžnou zvonkohrou, tu rázným odbíjením. (Str. 75)

Jenže! Vztažení k současnosti je vznosná klenba napjatá na samou hranici únosnosti (před zhroucením v oslí můstek), v některých případech jsem souvislost ani nedokázal rozpoznat nebo pochopit.

Trik s vyjímatelnými zuby si vydobyl sice skromné, nicméně trvalé místo v dějinách evropského objevování Afriky. A to hned vedle laterny magiky k promítání biblických příběhů, kterými dr. Livingstone, usazen na hřbetě vola jménem Sinbad, vzbudil roku 1854 trochu mdlý, přesto ale zřetelný zájem pohlavárů kmene Makololů. Stojí tyto exotické příběhy za zaznamenání? Pak nemůže uškodit, připomeneme-li několik tuzemských.

Nejproslulejším trikem v živé paměti je patrně ten, který domorodcům představil „harwardské fondy“ a „jistotu desetinásobku“. (Str. 45)

A druhý problém je morální poselství a jeho nositel. Ta poučení jsou vznešená, apelují na velké pravdy, na odkaz předků, na to, jak by se věci veřejné měly dělat správně – ale ten, kdo je přináší, mě tím, jak je nad věcí a povýšený, popouzí. Bohužel neumím říct proč. Možná že mi jeho pokora připadá falešná, možná je v tom jeho historie podnikání v hazardu, na druhou stranu vždycky byl morálně konzistentní, spolupráci se STB se vyhnul, během sametové revoluce spoluzaložil iniciativu MOST, politicky byl neutrální – kdo jiný než on by mohl jako arbitr vystupovat? Prostě nevím.

Odkazy:

HORÁČEK, Michal. O české krvi otců vlasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-704-0.

Michal Horáček: O české krvi otců vlasti

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv