Mikael Krogerus, Roman Tschäppeler: Kniha rozhodnutí (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Kniha rozhodnutí Tahle knížečka vypadala už od pohledu tak lákavě, že jsem jenom kvůli ní dělal objednávku z jiného e-shopu než obvykle. Pravda, hrála v tom roli i výprodejová cena, každopádně výsledek očekávání naplnil. Je totiž opravdu nacpaná všemožnými přístupy k rozhodování nebo modely (podtitul 50 grafických modelů pro strategické rozhodování). Od běžně známých, jako je Paretovo pravidlo, vězňovo dilema, Maslowova pyramida, SWOT analýza nebo trojúhelník projektového řízení, přes řadu praktických, až po modely do jisté míry hraniční. Ty mě pochopitelně zaujaly nejvíc, takže si tu z nich uložím pár poznámek, ale je třeba zdůraznit, že rozhodně netvoří většinu.

Třeba Teorie nevědomého myšlení (Model Flow). U jednoduchých problémů je to snadné, zhodnotíme racionálně plusy a mínusy a výsledek je jasný. Horší je to u problémů složitých; rád říkám, že když se po dlouhých úvahách nemůžeme rozhodnout pro jedno nebo druhé řešení, jsou patrně tak srovnatelná, že je to vlastně jedno. Podle Modelu Flow v takových případech může být užitečné dát si v přemýšlení pauzu a nechat to na intuici, podvědomé procesy si s velkým množství informací poradí lépe.

Jenže jak můžeme vypnout rozum? Psycholog Gerd Gigerenzer radí následující, jen na první pohled banální trik: Když se nemůžete rozhodnout mezi dvěma možnostmi, hoďte si mincí. Zatímco letí vzduchem, pravděpodobně začnete cítit, která strana by měla být nahoře. Potom už není třeba se na výsledek dívat.

Jde tedy o to, abychom přestali s nerozhodným zvažováním a navodili přímý kontakt s hlouběji uloženými přáními a zkušenostmi. (Str. 48)

Další nezvyklý přístup je Model s dvojitou zpětnou vazbou. Jde tedy spíš o techniku, založenou na pozorování druhého řádu:

Pozorovatel prvního řádu vidí věci tak, jak se mu jeví. Svět tu pro něj prostě je. Pozorovatel druhého řádu naproti tomu z toho, co vidí pozorovatel prvního řádu, vyvozuje, jak to tento pozorovatel vidí. Pozoruje tedy jeho způsob pozorování. Způsob pozorování je to, co pozorování umožňuje, ale při samotném aktu pozorování jej pozorovat nelze – slepá skvrna. Pohled na slepou skvrnu pozorovatele otevírá pozorovateli druhého řádu dveře k mudrlantství. Tak může upozornit pozorovatele prvního řádu na to, že stejně dobře lze pozorovate jinak a vidět pak něco jiného. (Str. 102)

A do třetice Model černé skříňky. Ten vysvětluje riziko, že v budoucnu nahradí znalosti víra a budeme stále častěji vysvětlovat věci pomocí obrázků a emocí, spíše než argumenty. (Ve veřejné diskuzi je to myslím, docela dobře pozorovatelné.)

Jsme stále hustěji obklopení černými skříňkami, složitými konstrukty, jimž nerozumíme, ani když nám to někdo vysvětlí. Aniž bychom se podívali na vnitřní procesy černých skříněk, začleníme je do svých úvah pouze co do jejich vstupů a výstupů. Ta část, jíž musíme prostě jen věřit, se stále zvětšuje. Tím získávají větší důležitost lidé, kteří vysvětlují, a nikoli jejich vysvětlení. (Str. 122)

Každý model obvykle zaujímá jednu dvojstránku, vlevo je stručné vysvětlení, napravo grafické ztvárnění. Jako ukázka jeden z praktických modelů, Model optimalizace výsledku. Ten radí rozdělit dostupný čas pro projekt do tří stejně dlouhých úseků (začít, pak zpřesňovat a vylepšovat) a v každém z nich dosáhnout hotového výsledku. Při nepředvídatelných pohromách zbývá dost času v dalších iteracích, nebo pokud k ní dojde v pozdějších iteracích, už existuje výstup z těch předchozích. Ideální na obtížné analýzy nebo studie.

Zkrátka výborný zásobník metod a doporučení.

Odkazy:

KROGERUS, Mikael, TSCHÄPPELER, Roman. Kniha rozhodnutí. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1311-6.

Mikael Krogerus, Roman Tschäppeler: Kniha rozhodnutí

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv