hlavní je ale samozřejmě postup a ingredience. Autor je kouzelník a básník chutí:

Příjemnou sladkost, kterou dokáže medovině dodat šalvěj černá, bobule a fíkové listy, se snažím vyvážit přiměřenou hořkostí vrbového listí (stačí jen pár lístků), svatou trávou (která má výrazné aroma), pelyňkem kalifornským (postačí špetka) a klasickým pelyňkem. Chuť takové medoviny se skládá ze 70 % máty, 20 % sladkých přísad a 10 % těch hořkých. Výsledný nápoj je krásně sladký a přitom neskutečně komplexní. V jeho chuti ihned rozeznám les, tak jak u nás vypadá počátkem září. (Str. 226)

návodů je spusta a překypují neotřelými nápady a kombinacemi. Pivo z chagy, limonáda z outkovky, limonáda z větví a větviček, například.

Ještě před tím, než dojde na recepty, je zařazeno několik obecných kapitol:

• Úvod: Piva na bázi cukru, bylinné medoviny, přírodní limonády a divoká vína
• Cesta do minulosti
• Základy domovarnictví
• Hledání divokých kvasinek
• Cesta chutí
• Metody vaření

A budete asi žasnout, kolik je možností. Kdyby mi to někdo servíroval, ochutnával bych jako o závod!

Přesto však to pro mě nebyla ideální kniha. V záplavě receptů jsem se ztrácel, takže mi unikla třeba taková základní věc jako je rozdíl výroby limonády a vína (jen doba kvašení a nasycení bublinkami?), a potřeboval jsem spíše podrobnější informace technického rázu. Jaké nádoby (pětilitrovky nebo demižony?), jejich výhody a nevýhody, kvasné zátky, jestli to můžu nechat venku nebo musí být ve tmě, co teplota když nemám sklep, jestli se to dá dělat bez každodenního promíchání (když jsem přes týden jinde)… Ono to tam možná je, ale natolik rozprostřené, že jsem to neviděl.

Odkazy: