Takto sestavená chronologie se v ČR dostala u jedle až do roku 1056, u smrku 1101 a borovice 1183. Tím to ale samozřejmě nekončí – dub, který se používal pro důležité stavby a věci související s vodou, se povedlo souvisle dotáhnout až do roku 133 př. n. l. Existují ale i starší nálezy, tzv. plovoucí řady (stromy na jednotlivém nalezišti, propojené do delšího úseku, ale bez přesného určení) , co s nimi? Dá se použít srovnání s chronologiemi okolních zemí. A když ani to ne, tak třeba zkřížené mapování s jinými dřevinami…

Ale ani to pořád není všechno – v letokruhových řadách se projevují různé události (dokonce vykazují stejné charakteristiky před příchodem moru), známé i zatím neidentifikované:

Na jednu takovou událost už dosáhla i česká chronologie dubu, kterou sestavují kolegové na Mendelově univerzitě. Je jí záhadný jev kolem roku 540 (obr. 10.2), který zaznamenávají všechny zdroje v rámci celého světa, mrazovými letokruhy a ledovcovými jádry počínaje a hlubokými poklesy na letokruhových křivkách konče. Muselo to být „něco velkého“. Jen otázka „Kde a co?“ vytrvale vzdorovala a zcela bezpečně není zodpovězena ani dnes. (str. 117)

Stejně jako se dá vyčíst podnebí. Ba dokonce se díky dendrochronologickým řadám podařilo korigovat radiokarbonovou metodu:

Ale vynořily se pochybnosti. Všechno to krásně funguje za předpokladu, že je kosmické záření stále stejné. Ale co když se v čase mění? To by byl zdroj chyby. Díky letokruhům dlouhých chronologií se ukázalo, že byly tyto pochybnosti oprávněné. Porovnání datování stejných letokruhů pomocí dendrochronologie a pomocí radiouhlíku vedlo k odhalení a odstranění soustavných chyb radiouhlíkového datování, které byly způsobeně změnami intenzity kosmického záření během posledních desítek tisíc let. (str. 136)

Zkrátka fascinující čtení, navíc napsané jako detektivka s postupně se rozvíjejícím příběhem. Rozhodně doporučuji, budete zírat.

Odkazy: