Celý proces má ještě několik fází a končí vědomím trvalého rozvoje a zázraky. První část knihy ho stručně projde a nastíní, v druhé části pak jde znovu, podrobně, a soustředí se na seberozvojovou část. Životní hodnoty, postoje, činnosti, doporučení i cvičení.

Analogie mezi tvorbou čokolády a prací na sobě poněkud mělká. Tímhle způsobem by se dalo použít nejen každé jídlo, ale vlastně jakýkoliv výrobní postup nebo řemeslo.

Nevím, jak vy, ale já potřebuju vnitřní rovnováhu. Získávám ji tím, že jsem v neustálém pohybu vpřed tak, abych vyrovnával vše, co je nevyvážené. Jsem neustále otevřený změnám, které mi mohou pomoci vybalancovat se, kdykoliv v sobě vnímám nerovnováhu. Neřešit jenom tělesné pocity, ale také co cítím na úrovni duše. Fyzická a duševní rovnováha, to je jeden z úžasných cílů, po kterém by měl toužit každý rozumně uvažující člověk, který se chce cítit po všech stránkách dobře. (Str. 146)

Už po padesáti stránkách jsem věděl, že to není kniha pro mě, ale s jistou zvrácenou zvědavostí jsem ji dočetl do konce. I když od poloviny jsem ji spíš jen skenoval, abych zjistil, jak důsledně tu analogii zpracuje, jestli se nakonec, stejně jako jako tu čokoládu, zabalí do krabice a pošle… manželce. Tak to sice neskončilo, ale musím ocenit, že analogie je konzistentní a úplná. I věci, které zmiňuje, poznatky a doporučení, vše je dobře ozdrojované, autor často mluví o své zkušenosti. Jen je to celé takové povrchní objevování objeveného a nadšené šíření hned po letmém nahlédnutí.

Upřímnost jako slovo a pojem často nosím ve svých myšlenkách a při meditaci. Vědomě si tohoto slova všímám, poslouchám, jak zní a jak ho lidé používají. Upřímnost beru i jako princip, jako nástroj, jak se dostat k nejniternějším částem sebe sama. Snažím se osvojit si to, abych dokázal být upřímný na podvědomé úrovni. Nebýt v mlze a vědět, co je moje cesta, moje poslání. Být si vědom toho, kam jdu. Abych se dokázal upřímně nahlédnout a vidět, pro co (pokud vůbec pro něco) jsem ještě schopen se obětovat a kde už mám své limity. (Str. 141)

Vadil mi mimo jiné jazyk promíchaný s angličtinou (být „down“ a „high“, „z naší cesty tímto směrem mohou benefitovat i ostatní“, například), nerozpoznání pokleslejších zdrojů – guruové infotainmentu a podnikání se míchají s objevy psychologů, populární postřehy nebo příběhy se zkušenostmi.

Víte, co je jedna z věcí, která tuto knihu odlišuje od jiných, které mám rád a jsou to také knihy osobního či business rozvoje? Vidím tam příklady z korporátů (Microsoft, Coca-Cola, Apple). Jak se zachovat, jak něco vytvořit. Ale v čem? Tahle kniha není o tom, jak se začít oblékat jako Steve Jobs nebo se naučit ranní rituály Elona Muska. Věřím, že není zdravé snažit se někoho napodobovat. Myslím, že je to ztráta času a energie. V rozjetém vlaku, kde jediné, co mě „trápí“, je pohoda na pracovišti? Pro mě je docela podstatné třeba to, že „nemusí řešit“ cash flow. Lidé, kteří tam pracují, jsou určitě lídři, ale často nezodpovídají za to, že každý měsíc mají na platy. Není to špatně, neurážím (dělal jsem tam a jsem mnohému vděčný), jen vysvětluji rozdíl. My jako malí a střední čeští podnikatelé to máme nastavené trochu jinak, u nás je podnikání – ne nutně těžší, ale jiné. Zvlášť v začátcích. Musíme řešit každý krok. Hledám trvalé nadšení, pokoru a radost v každodenních aktivitách, a proto si pokládám otázku, zda je nutné chápat vše hlavou a zda není možné vytvořit love brand tak, že budu zodpovědný, vědomý a trvale udržitelný. Dnes už si odpovědět dokážu. Ano, je to možné, nám se to povedlo. V úžasném čokoládovém světě a za to jsem každý den vděčný. To je zodpovědnost. O tom už mluvil i Tomáš Baťa. „Vybuduj sebe a pak firmu.“ Tento celý proces vede k vědomému konání. Proto jsou v knize příklady z našeho podnikání a tvoření z pohledu malé společnosti. Něco, co si může čtenář připodobnit k vlastnímu životu. To je realita. (Str. 17)

Doporučit ji můžu tedy asi jen těm, kdo ještě žádnou seberozvojovou příručku nečetli.

Nebo fandům do čokolády.

Odkazy