Jürgen Tautz: Fenomenální včely

Člověk by řekl, že superorganizmus bude mít také nějaké centrální řízení, ale zase ne – kromě feromonové sterilizace dělnic matka neřídí nic, jenom chrlí vajíčka. Zbylé řízení je distribuované.

Superorganizmy nejsou budovány hierarchicky, struktura kolonie odpovídá mnohem více heterarchii. Kolektivní chování včel je organizováno decentrálně. Každá jednotlivá včela se rozhoduje sama, nebo vyjádřeno formálně správně, chová se tak, jako by se sama rozhodla. Následky tohoto rozhodování jsou malé lokální změny v kolonii. Tyto malé změny jsou zase podněty pro ostatní včely, které se novými situacemi řídí a činí za sebe další rozhodnutí. A toto množství malých rozhodnutí potom v celém včelstvu vede k viditelnému výsledku, který se projevuje jako makrochování kolonie. Chování roje, stavba plástů, využití plástů a průzkum využitelnosti okolí hnízda to jsou druhy makrochování superorganizmu (obrázek 10.13—10.16).

Vlastnosti vznikající mezi aktéry interakcí se označují jako emergence, něco nového, co vzniká zde. Makrochování systému vzniká jako emergentní, je důsledkem mnoha malých kroků „zdola nahoru” a nikoli opačně. (Str. 274)

To jen na úvod pár zajímavostí, kniha je jich totiž plná, prakticky celou dobu jsem nevycházel z údivu. Včely umí hnízdo vytápět (létacími svaly při „odpojených“ křídlech) i chladit (roztíráním vody a proháněním vzduchu pohybem křídel), některé včely jsou uklízečky, jiné přinášejí „palivo“ těm, co zrovna vytápějí buňky s larvami / kuklami, umí si říct jakým směrem a jak daleko je potrava, komunikují vibracemi (při tanci):

Kmitavé pohyby zadečku jsou zde zřejmě používány jako mechanický trik, jak přenést vibrace letových svalů přes nohy do plástů. Lehounká tanečnice, která neběží, ale jen stojí na okrajích buněk, by svýma tenkýma nohama těžko mohla do plástů přenést potřebnou energii. Pokud se však při tanci pevně chytí chodidly za okraj buněk, způsobí střídavým tahem noh doprava a doleva střídavé namáhání okrajů buněk. V momentě, kdy včela nejsilněji táhne za okraj buňky, se přenese svalová vibrace včely do sítě buněčných okrajů. Každá změna směru pohybu kmitajícího zadečku je doprovázena vibračním impulzem. (Str. 114)

A když jim ve vibracích zabrání uzavřený plást, poradí si po svém:

7.25 Jestliže včelař opatří plást po všech stranách dřevěným rámkem, nemůže se síť okrajů buněk pohybovat, komunikace je značně narušena. Na plástech, na nichž se konají tanečky, proto včely u okrajů vykoušou mezery a tim obnoví dobré šíření vibračních signálů. (Str. 197)

Potravou určují, jestli se má vylíhnout nová královna, teplota ovlivňuje, jestli se vylíhne včela letní, nebo zimní dlouhověká, a tak dále a tak dále. Přehled kapitol:

• Byl vznik včel nevyhnutelný?
• Rozmnožená nesmrtelnost (Rozmnožování a sex, Dceřinné kolonie, Životní cyklus superorganismu, Smrt a nesmrtelnost, Organizování přísunu hmoty a energie)
• Včela medonosná – model úspěšnosti (Od sežrání k šetrnému opylování, Sladké svádění, Včelí píle, Kolik? Kam?)
• Co včely vědí o květech (Svět se neskládá jen z květů, Květ je květ, nebo snad ne Je prostřeno? Jak nektar získat? Kde jsem, kam chci? Časové znamení, Jak si včely o květech povídají, Včely, následujte signál!)
• Sex včel a družičky (snubní lety, Včelí dělnice jako družičky, Zárodečná buňka superorganismu, Vysoká laťka při výběru matky)
• Sesterské mléko – exkluzivní potrava včelích larev
• Největší orgán včelstva – plásty a jejich funkce (Včelí plást – orgán superorganizmu, Továrna na vosk, Stavby plástů, Funkce plástů, Dutina hnízda)
• Moudrost získaná generacemi (Horké včely a teplé kukly, Děloha superorganizmu, Sladké polibky horkým včelám, Studený odchov aneb genetika není všechno)
• Med je hustší než krev aneb jak důležití jsou příbuzní? (Zvláštní genetické příbuznost mezi včelami medonosnými, Spolupráce se vždy vyplácí)
• Kruh se uzavírá
• Epilog: výhledy pro včely i člověka

Nedílnou součást knihy tvoří pochopitelně detailní fotografie Helgy R. Heilmann:

Úžasně sepsáno, fantasticky nafoceno – a pokud nejste včelař nebo biolog, budete jen žasnout.