Wuwejův zápisník

David Brooks: Bobos

17.05.2021 20:50, Wu | knihy | sociologie | komentáře -

obálka BobosBobos je zkratka z Bourgeois Bohemians, buržoazní bohémové. Je to fenomén, kterého si David Brooks všiml po návratu do Spojených států po letech v cizině. Najednou zjistil, že – na rozdíl od předchozích dekád – přestává být snadné odlišit příslušníky buržoazie od alternativců a bohémů. Dříve to bylo jasné, buržoazie byla nudná, praktická, konzervativní, bohémové svobodní a nekonvenční. Ale dnes? Jako by se u vysokoškolsky vzdělaných lidí hodnoty a postoje promíchaly.

Jak k tomu došlo? Možná rostoucí prestiží vzdělání a schopností, díky nimž se vzdělanci propracovali do vysokých pozic. Tam ale trpí rozporem hodnot:

V posledních třiceti letech šla vzdělaná elita zkrátka od jednoho triumfu ke druhému. Rozdrtili starou elitní kulturu waspů, dobře se uchytili v ekonomice, jež štědře odměňuje právě jejich schopnosti, a dnes sedí na vrcholku těch samých institucí, proti nimž kdysi brojili. Narazili ale na problém, se kterým se těžko mohou smířit: jak se jen mohou ujistit, že se nezačali podobat oné samolibé waspovské elitě, kterou stále tak náruživě odsuzují? Ti, kdo chtějí být vzdělanou třídou akceptováni, se musí vyrovnat se strachem z hojnosti. Jak ukázat v neposlední řadě sobě samým, že se z nich během šplhání na vrchol společenského žebříčku nestali lidé, jakými stále ještě, alespoň podle svých prohlášení, opovrhují. Jak proplout mezi úskalími bohatství a sebeúcty. Jak usmířit svůj úspěch se svou spiritualitou, své elitní postavení se svými rovnostářskými ideály. (Str. 40)

Je to znepokojující; celý život jsou připraveni bojovat s elitami a najednou k nim patří. Jak se odlišit, jak si vnitřně odůvodnit rozpory mezi realitou a ideály?

Perou se s kompromisy mezi rovností a výsadami („Věřím ve veřejné školy, jenže ta soukromá škola se mi zdá pro mé děti lepší.“), mezi pohodlností a společenskou odpovědností („Ty papírové plínky jsou neuvěřitelným plýtváním zdrojů, ale je to s nimi tak snadné“), mezi vzpourou a konvencí („Já vím, že jsem sám/sama bral/a na středí škole spoustu drog, ale své děti učím, aby řekli drogám ne“).

Největší napětí je ale mezi úspěchem ve vnějším světě a ctností ve světě vnitřním. Jak to v životě někam dotáhnout, aniž by vám ambice spálily duši? Jak získat prostředky, abyste mohli dělat věci, které chcete, a přitom se nestát otrokem materiálních statků? (Str. 41)

Bobos se v usmiřování rozporů stali přeborníky, mají na to přece inteligenci, vzdělání i schopnosti. Našli způsob, jak mít obojí – svobodu i bohatství, oba odlišné hodnotové systémy najednou. Jsou to bohatí volnomyšlenkářští rebelové. Nebo tak alespoň vypadají. Kupříkladu spotřeba, která u yuppies byla okazalá, je u Bobos složitější. Neutrácejí za luxus, ale za nezbytnosti. Věci pro kvalitní život. A vůbec nevadí, že stojí ještě víc, než zmíněný luxus. Nejlepší trekkingové boty jsou v pořádku, zatímco značkové kožené boty k obleku jsou out. Profesionální kvalita, extrémní péče o detail, rustikální a nerovné povrchy, výběr nadbytečného množství zboží, okázalá skromnost… To pochopitelně vede k dalším paradoxům, jako třeba:

Důsledkem je ovšem mimo jiné to, že mezi vzdělanou elitou a jejich věcmi se rozevírá propast nenaplněného dobrodružsví. Věci, které jim patří, byly původně navrženy na daleko nebezpečnější aktivity, než k jakým se používají. Horolezecké boty, které byly původně navrženy na výstup do And, nakonec stráví většinu svého života na zelinářském tržišti. Ty nejdokonalejší flísové bundy se nakonec dožijí svého vrcholného využtí při přechodu podél šňůry mrazicích boxů v supermarketu. Auta s pohonem všech čtyř kol nemusí nikdy zdolat záludnější překážku, než je hrbolatá cesta s rozbředlým sněhem. Ale stejně jako pokrytectví vzdávalo hold ctnosti v éře předstírané noblesy, vzdává dnes v éře bobos tvrďácké vybavení hold pohodlnosti. (Str. 92)

Na to si vzpomenu vždycky když si kupuju boty s goretexovou membránou… na chození po městě.

Další vlastnost Bobos je povyšování reality. Kupují si obyčejné věci, ale poněkud luxusnější a značně dražší, než obyčejné obyčejnosti.

Marx jednou napsal, že buržoazie se zmocňuje všeho posvátného a zprofanuje to. Bobos se zmocnují všeho profánního a učiní to posvátným. To, co bývalo špinavé a materialistické, se v našich rukou změnilo v povznášející záležitost. Typicky buržoazní činnost, nakupování, jsme proměnili v typicky bohémské činnosti: v umění, filozofii, sociální aktivismus. Král Midas měl dar proměnit vše, čeho se dotkl, ve zlato. Bobos jako by měli Midasův dar naruby. Všechno, čeho se dotkneme, se promění v duši. (Str. 104)

Smiřování protikladů je patrné i v duchovní oblasti. Bobos jsou volnomyšlenkáři a trvají na své svobodě vybírat si i tady – zároveň ale touží po jistotě, usedlém životě a zakořenění. Což je obzvlášť obtížné – jak vystavět dům závazků na základech svobodné volby? (Str. 228)

Výsledek, který vidíme, je velká duchovní koláž. Vidíme směs autonomie a společenství. Vidíme, jak se zejména mladší bobos aktivně zapojují do činnosti církví a synagog. Nestojí ale o to, aby jim nějaká vnější autorita, at už papež, kněz nebo rabín, říkala, jak mají žít svůj život. Militantní sekularismus už není na postupu. Lidé se vracejí k náboženství, ale často jim jedno nestačí a pohrávají si s několika zároveň. (Str. 242)

Dosažená rovnováha je poněkud bezzubá a bez šťávy, neohrožený boj za zásady není pravděpodobný – na druhou stranu je ale život patrně celkově lepší. Což není málo.


Není to antropologická nebo sociologická studie, autor je ironický a popis paradoxů si velmi užívá (místy je ironie kousavá až příliš). Je ale skvělý pozorovatel a to hlavní – posun paradigmatu, smiřování protikladů a buržoazní bohémství – zachycuje přesně. Některé kapitoly jsou možná zbytečně obšírné, ale pro lehce absurdní „přehrávání“ asi potřeboval prostor. Jiné jsou výborné, pobavil mě popis bohémského ráje.

Ani po tolika letech od vydání kniha neztratila na své platnosti a pronikavosti. BoBos jsou tu pořád. Nejspíš to patří k informačnímu věku… Jen by mě zajímalo, jaký je vztah bobos a hipsterů. Jiné jméno pro totéž? Podmnožina? Další vývojový stupeň?

(A pak je tu taková záhada. Mám asi dvacet let staré výpisky, velmi podrobné, v podstatě je to hromada citací. Které jsou ale zjevně z jiného překladu! Přitom kniha česky vyšla jen jednou. Kde jsem k takovému překladu zatraceně přišel?)

Odkazy:

BROOKS, David. Bobos. Praha: Dokořán, 2001. ISBN 80-86569-03-9.

12345
1621277400000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online