Když Emily Dickinsonová v květnu 1886 zemřela, málokdo z obyvatel města Amherstu v Massachusetts tušil, jak mimořádná a plodná básnířka to byla – v pozůstalosti se našlo 1800 básní. Navenek přitom Emily působila výstředně a podivínsky, stranila se společnosti, v posledních letech ani neopouštěla svůj pokoj. O to rozsáhlejší byl její vnitřní život, intenzivní city, myšlenky na smrt i nesmrtelnost. (Informace z Wikipedie)

Svůj podíl noci snést -
svůj podíl doby ranní -
své štěstí naplnit
i svoje pohrdání -

hvězda tu, hvězda tam,
pár jich zabloudí!
Mlha tu, mlha tam,
potom – se rozední!

(Str. 8, báseň 114)

Vybočovala i formou básní, svoji dobu předběhla: Její básně ignorovaly tehdejší básnické zvyklosti například tím, že používaly poloviční rým, byly krátké a málokdy obsahovaly název. Interpunkce a psaní velkých písmen jsou další znaky jimiž se básně Emily Dickinsonové lišily od ostatních. (zdroj citace Wikipedie)

When we have ceased to care
The Gift is given
For which we gave the Earth
And mortgaged Heaven
But so declined in worth
'Tis ignominy now
To look upon —
(zdroj Wikisource)

A překlad:

Když už nás přešel cit,
dar nelze zpátky vrátit.
Dali jsme za něj svět
a nebe zbývá splatit.
Když v ceně klesl teď,
jaká to hanba je
naň pohledět.
(Str. 146, báseň 1706)

Výbor rozhodně doporučuji k přečtení; básnířka to byla přelomová a její básně oslovují dodnes.

Odkazy:

• Wikipedie o Emily Dickinsonové
• Duše má být vždy dokořán na Databázi knih 79% z 14 hodnocení
• Duše má být vždy dokořán na ČBDB

nakladatelství Garamond, Praha 2017, ISBN 978-80-7407-350-2, cena 79 Kč (Levné knihy)