Je těžké být v souladu s kolem roku, s cykličností přírody, když je člověk zajatcem města. Od většiny přírodních vlivů je izolován, tradiční svátky a rituály buď nemají smysl vůbec, nebo jsou vyprázdněné – a duše se tak nějak zmítá.

Jenže když tak nad tím přemýšlím, pořád jako by tu nějaká cykličnost byla, příprava na jednotlivé události, jejich průběh, připomínky a čekání na další… Kde jsem to jenom viděl?

Už vím! Přece reklamní letáky. Jen se na to podívejte se mnou (ano, opravdu jsem je celý rok sbíral a skenoval).

Začínáme připomenutím nového roku:

Následuje Valentýn:

  

Pak začíná masopust;
nejdříve zabijačka:

těsně následovaná karnevalem:

A po čtyřiceti dnech přicházejí Velikonoce:

Tradiční jsou také Čarodějnice:

Následované příchodem jara / prvním májem:

Tou dobou je i Den matek:

  

Po létě přichází podzim:

K němu samozřejmě patří Dušičky spolu se svým dvojčetem Halloweenem:

  

A pak už se všechno orientuje k vrcholu. Začne Advent:

Kolem se mihne Mikuláš:

A konečně… Vánoce:

Co tomu říkáte? Dokonalé kolo roku. Jen letní slavnost chybí, tu nám ovšem obvykle supluje dovolená. I tak se dají spatřit pěkné souvislosti a protějšky.

• Jaro a podzim jako osa, v níž se přechází mezi světlou a tmavou polovinou roku.
• Vánoce, Čarodějnice a Dušičky jako troúhelník pohanského obcování se zásvětím.
• Dva světci, prosvěcující temnou zimu – Mikuláš a Valentýn.
• Křesťanské zrození Krista, jeho smrt a zmrtvýchvstání, spolu s příslušným přípravným obdobím adventu a půstu.

Když se podíváme nezaujatým pohledem, když se oprostíme od konzumní podstaty a více či méně zjevného cíle, zbyde opakování a významné události. Kalendář nám sice už nehlídají stařešinové rodu a šamani, a obsah slavností je také na nás, celkově je to devalvované, ale to hlavní – cyklický čas – zůstal zachovaný.

Při správném pohledu nám dokonce i letáky pomohou být usazeni v čase.