„Tak třeba členy sýrového pindamu byli majitelé všech sýrařských továren; cukrový pindam sdružoval všechny cukrovarníky; do uhelného pindamu patřili majitelé uhelných dolů, a tak dále. Na pindamech se boháči scházeli a domlouvali se, kolik platit dělníkům za práci, a chudáci, ať se pak snažili sebevíc, ne a ne si vybojovat lepší plat; kromě toho pindam stanovoval i ceny vyrobeného zboží, například cukru, chleba, sýra, látek nebo uhlí, a nikdo neměl právo prodávat levněji: ceny se udržovaly na stejné výši, a to bylo továrníkům také vhod.
Kromě toho existoval ještě Velký pindam, složený ze zástupců malých pindamů. A jeho předsedou nebyl nikdo jiný než pan Skrbling.“

Ale tím to nekončí, Nosov zabrousil i do dalších oblastí. Kupříkladu mediální gramotnost. Když přiletí Neználek a dva šikovní človíčkové se zmocní tak kvalitní příležitosti vydělat, učíme se mechanismus šíření (nejen) poplašných zpráv:

„Televizní pracovníci opravdu nejdřív nevěřili prapodivnému sdělení, ale pak přece jen pro jistotu zatelefonovali do filmového týdeníku a vyptávali se, jestli tam vědí, že do Hrabillonu přibyl kosmický cestovatel. Filmaři samo sebou nevěděli, ale bylo jim hanba přiznat se k takové neinformovanosti, a tak řekli, jakpak by ne, toť se ví, že víme, a na všecko se pracovníků televize nenápadně vyptali. A hned volali do redakcí různých novin a časopisů, aby se dozvěděli aspoň nějaké podrobnosti. Redaktoři nevěděli samozřejmě taky nic, ale polekali se, že asi zase jako vždycky něco zaspali, nebo jak se po redakcích říká, prošvihli – a horempádem telefonovali do televize a vyptávali se, vědí-li tam něco o příjezdu kosmonauta. Pracovníci televize si pomysleli, že už o tom ví kdekdo a jenom oni že ještě pochybují, takže se nakonec k hotelu Smaragd v Blbsteinově ulici přihrnula nejen celá televizní technika, ale i kameramani filmového týdeníku s osvětlovacími lampami, mikrofony a kamerami a navíc spousta spolupracovníků nejrozmanitějších novin a časopisů: redaktoři, reportéři, fotografové, dopisovatelé, komentátoři i popularizátoři.“

A jakmile už tu je solidní událost, je třeba toho využít k reklamním účelům, od kosmonautova jídla, jeho ubytování, až po lékařskou prohlídku. Velmi poučná je také kapitolka o manipulaci veřejným míněním a roli tisku v majetku bohatců:

„Ale v tomto případě se pan Skrbling nehonil za velkým výdělkem – nepotřeboval noviny kvůli příjmům, ale aby měl zadarmo reklamu na své zboží. Otiskovaly se v nich různé články a povídky. Když si v takové povídce sedl hrdina k čaji, autor určitě uvedl, že pil čaj slazený cukrem ze Skrblingových cukrovarů; hospodyně, která čaj nalévala, určitě pravila, že kupuje vždycky jen senzačně sladivý, vysoce výživný Skrblingův cukr; (...)
     Kromě povídek uveřejňovaly noviny i obvyklé reklamní inzeráty, vychvalující Skrblingův cukr a výrobky Skrblingových tkalcoven. Ale pochopitelně že jenom inzeráty a povídky nemohly upoutat zvláštní pozornost veřejnosti. Proto noviny přinášely i zprávy o zajímavých událostech a příhodách a rozmanité humoresky, to znamená kratičké zábavné povídečky nebo anekdoty, psané speciálně k rozesmání prostoduchých čtenářů. Kdo si koupil noviny, aby si přečetl tyto humoresky, shltal zároveň i reklamní povídky – a o to vlastně šlo.“

Co se týče zločinnosti a praktik podsvětí, i tady je osvěta kvalitní. Neználek je terčem podvodů, vidíme vězeňské zvyky, dozvíme se pěkný přehled palných zbraní:

„Velice roztomilý kousek. Samočinné nabíjení. Prázdné nábojnice vyhazuje po výstřelu automaticky tlak plynu. Zásobník na šestatřicet nábojů. Přizpůsobena ke střelbě od boku a opatřena zařízením k palbě s podpěrou. Přejí-li si pánové, mám na skladě i typy bezhlučných pušek. Z pistolí mohu doporučit sedmirannou dalekonosnou pistoli systému Hromning, dvanáctiranný revolver Tajfun – jedním stiskem spouště možno vypálit všech dvanáct nábojů, miniaturní malorážnou pistoli Cvrček – lze nosit v kapsičce u vesty, velkorážný Wirwall – trhavé náboje, výjimečná přesnost střelby. Radím vám dobře, nebudete litovat.“

A také se naučíme vyjednávat o podílu na zisku:

„‚Velmi chvályhodné, že se staráte i o své přátele,‘ zvolal pan Wesh. ‚Je vidět, že máte dobré srdce. Prosím, o něco bych se pokusil: vyžádám pro vás u pana Skrblinga dva milióny shwindlingů. Musím ovšem předem upozornit, že to nebude nikterak lehké, pan Skrbling je hrozný skrblík a nepustí peníze jen tak z ruky. Budu se musit jaksepatří snažit, než se mi ho podaří přemluvit. Ale kdybyste mi z těch dvou miliónů dali takových… řekněme… sto tisíc, rád se pokusím.‘
‚Proč ne,‘ řekl Juks. ‚Každá práce má být řádně zaplacena. Nikdo se na nikoho nemá dřít zadarmo. Vy nám opatříte dva milióny a my vám zaplatíme sto tisíc.‘
‚Inu, pak je vše v pořádku,‘ zaradoval se pan Wesh. ‚Jsme domluveni, dávám se do práce.‘“

(Pan Wesh si samozřejmě vyžádá miliony tři, ale to se tak nějak dalo čekat, od takové vešky, že?)

Stranou nezůstala ani věda, teorie na vznik kráterů na Měsíci, stavba stupňovitých raket nebo třeba vědecké přístroje:

„Potom dal poblíž rakety postavit seismograf na zjišťování otřesů půdy, gravitometr na měření přitažlivé síly, magnetometr na měření magnetismu, termohydrometr, sledující teplotu a vlhkost vzduchu, větrníčkový anemometr k zjišťování síly a směru větru a fotometr na měření světla, barometr na měření tlaku vzduchu, dešťoměr a ostatní meteorologické přístroje. Človíčkové porazili několik stromů a postavili všechny přístroje na podstavce; pro větroměr vztyčili vysoký stožár.“

Bavila mě aplikovaná psychologie a duchovno, seznámení s věčným kverulanstvím a švejkovstvím

„‚Na všecko si zvykneš,‘ odpověděl klidně Všeználek. ‚Hlavní věc si toho nevšímat. Jestli se někomu bude zdát, že někam padá nebo že se obrací vzhůru nohama – a takové pocity ve stavu beztíže bývají – ať se honem rozhlédne: přesvědčí se, že je normálně v místnosti, a bude po všem. Má někdo nějaký dotaz?‘
‚Já!‘ ozval se Neználek. ‚Já bych měl dotaz, jestli budeme dneska snídat, nebo jestli se z důvodů zrušení tíže ruší i snídaně a obědy?‘“

Se zástupnými řešeními

„Nic mu teď nehrozilo, přece ho však trápil nepříjemný pocit, že vzal do zaječích a nechal tam Neználka bez pomoci. Věděl ovšem z vlastní zkušenosti, že každý nepříjemný pocit se dá zahnat příjemným, a rozhodl se zajít do zásobovacího úseku a kapánek se zasytit.“

Ba dokonce i s chvilkovými osvíceními! Milionáři Scouperfieldovi se přihodilo po noci strávené smyslovou deprivací (spoután, hladový)

„Pohroužen po krk v mlze, připadal si, jako by tu zůstal jenom on a ranní obloha, rozhořívající se čistými a jiskřivými barvami. Neznámý pohled ho naplňoval jakýmsi vznešeným a slavnostním pocitem. Toužil obejmout to nebe, které se nad ním klenulo, stačilo jen ruce rozpřáhnout.“

Zatímco Všeználek se při svých ranních meditacích opájel pokrokem a možnostmi:

„Založil si ruce na hrudi, upřel smělý pohled do vesmírného prostoru a snil. Ocelové boky rakety se třpytily, jako by se koupala ve zlatých paprscích vycházejícího slunce. Svěží ranní větřík mu vál přímo do tváře a Všeználek se cítil silný a statečný, zdálo se mu, že je jako pírko, jako by mu křídla narostla. V takových chvílích mu bylo do zpěvu, chtělo se mu vykřiknout, učinit nějaký velký vědecký objev nebo vyskočit a vznést se a letět rovnou k Měsíci.“

Pochopitelně – a bohužel – nechybí ani politika. Vznik odborů je logický; revoluce, vyvlastňování a komunistická utopie už ne.

„Dělníci teď dostávali za svou práci mnohem vyšší plat, protože už nemuseli dávat část výdělku boháčům, ceny klesly, všichni se mohli dosyta najíst a dopřát si víc zboží; a protože bylo potřeba víc zboží, všecky továrny zvyšovaly výrobu, a k tomu bylo zase potřeba víc dělníků. Nezaměstnaní zmizeli, každý našel lehce práci. Nikdo už neměl chuť sloužit jako lokaj u boháčů, utíkali od nich služky, komorné i pradleny, vrátní, uklízečky i šoféři. Všichni kuchaři a kuchařky dávali teď přednost práci v jídelnách a v restauracích, kde si byli sami svými pány. Jídelny a restaurace rostly jako houby po dešti, protože se už nikdo nepotřeboval trápit s vařením a každý měl dost peněz, aby se mohl naobědvat v restauraci nebo si přinést oběd z jídelny.“

Tolik k obsahu, teď se podíváme na literární stránku.

První, čeho si všimnete, je svěží a pestrý jazyk, a především jména – ta jsou geniální. Vždy vystihují podstatu toho, co zpodobňují

• Pobertson, Schramst, Skrbling, Scouperfield (milionáři a bohatci)
• Hrabillon, Mamonvill (velkoměsta)
• San Komarino, Los Pivos, Los Vinos, Los Kabanos (přímořská střediska)
• Nejedlinka, Bosákov, Bezchlebice, Hladomorky, Kručínek (chudé vesničky)
• Schwindling (měsíční měna)

A když se začtete, uvědomíte si, že sledujete a střídáte příhody několika skupin, několik dějových linií: