Pro pochopení knihy je patrně klíčová informace z medailonku na záložce:
„V říjnu roku 1892 prožil při hrozivé bouři existenciální krizi, která změnila jeho život. Osvobodil se od literatury a citu a začal studovat matematiku. Dvacet let nepublikoval. Psal si pouze deníky, které vnímal jako neosobní záležitost, jako laboratoř myšlení, jako aktivní ticho. Nakonec v 261 svazcích popsal 26 tisíc stran určených jen pro sebe, pro věc myšlení. Viditelně na povrchu je pár stránek o panu Testovi, ale za nimi je celá knihovna deníkových zápisů...“
Nicméně ani s její znalostí mě vyprávění či fragmenty z deníků oné do sebe uzavřené, podivné osobnosti, nedokázaly u knihy udržet.
„Kdo ho slyšel mluvit, měl pocit, že se octl uvnitř jeho představy, že splývá s věcmi: jako by se vytratil ze svého místa, postupoval domy, rozlohy prostoru, pestrý ruch ulice, nároží… Mohla ho napadat slova co nejrafinovanější i jímavá – dokonce takové, které svého původce přiblíží víc, než nám může být kdokoli, taková, která budí dojem, že ta odvěká přehrada mezi nitrem dvou lidí se hroutí… Věděl úžasně přesně, že pohnou každého jiného. Kdo ho slyšel mluvit, uvědomoval si, že množství slov je z jeho řeči vykázáno, třebaže nemohl určit důvody ani rozsah jejich zavržení. Ta, jichž užíval, byla někdy tak nezvykle zbarvena jeho hlasem nebo osvětlena v jeho větě, že nabývala jiné závažnosti, nové hodnoty. Někdy svůj smysl zcela ztrácela a jako by pouze vyplňovala prázdné místo, jehož míněný obsah byl zatím sporný nebo ho jazyk nepostihoval. Slyšel jsem ho, jak označuje konkrétní předmět řadou abstraktních slov a vlastních jmen.
Na to, co říkal, se nedalo odpovědět. Znemožňoval zdvořilý souhlas. Rozhovory se rozvíjely ve skocích, ale toho nevyvádělo z míry.“ (Str. 18)
Vyšinutý pan Teste mě zkrátka vůbec nezajímá… A ani jako zobrazení spisovatele a básníka, jenž na dvacet let rezignoval na publikaci a zamkl se do svých deníků. Básníka, který je mimochodem velmi významná postava francouzské moderní literatury, podle Wikipedie se po válce „stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata.“ Slyšeli jste o něm? Moderní francouzská literatura je řekl bych všeobecně neznámá, já se o Valérym dozvěděl ze zmínek v Tournierově Chvalořečení a pana Testa jsem si pořídil jen díky této znalosti.
Podruhé bych to ovšem neudělal, což potvrzuje poznámku Josefa Chuchmy: „A sem tam se najde nějaký odvážlivec, jenž pouze a jen na vlastní riziko vydá francouzskou klasiku“ (zdroj České setkání dvou důležitých děl moderního francouzského písemnictví: Pana Testeho a Rozkoše z textu).
Ano. Nejen vydávání; i čtení je jen pro odvážlivce.
nakladatelství Dokořán, Praha 2008, ISBN 978-80-7363-229-8, cena 198 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.