Jiří Mahen se narodil roku 1882 v Čáslavi, působil však na Moravě a zejména v Brně jako novinář, dramaturg a knihovník Městské knihovny. Jeho tvůrčí rozmach byl velký, psal dramata, prózu a samozřejmě básně. V roce 1939, po nacistické okupaci, spáchal sebevraždu.
(...)
Po každé hrůze vzchází nová víra,
po každém tichu nové zahřmění.
Svět stále svoje všechny síly sbírá,
by udržel své tajné nadšení,
by dále žili ti, kdož zmučeni.
Neboj se bídy! Neutíkej! Stůj!
- Jsme věčně ztraceni a věčně spaseni.
Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj!
(...)
Balada X., str. 37
Mě k jeho tvorbě přivedlo čtení antologie Vítězslava Nezvala. Byli přátelé, Nezval jej uznával jako svého učitele a průvodce, věnoval mu několik básní, každý komentář antologie se o něm zmiňuje – a tak jsem byl zvědavý jaké jsou verše básníka, k němuž Nezval tak vzhlížel...
Tak je to: všechno je šílenství
a hraní neodpovědné -
a na tom jenom prý záleží,
zdali vrah před vraždou zbledne.
Tak je to: v nás leží celý svět,
nad námi bičem se práská,
my nesem na zádech celou zem,
ale nás nese prý Láska -
tak je to! Vysoko pod nebem
tohleto drama se hraje,
zvířata nemluví, ale my řvem,
vidouce ždibeček ráje!
(Člověk a láska, str. 59)
Z komentáře Štěpána Vlašína, str. 74: „Od intimních slok, inspirovaných city milostnými či úžasem nad propastmi vlastního nitra, dospěl k obecnějšímu hledisku, k písni diktované úzkostí o osud národa a lidstva. Záhady kosmu a mikrokosmu ve vlastním nitru se však stále prolínají a nepřestávají trápit věčného horníka v démantových šachtách tajemství.“
Kniha je výběr z tvorby, obsažené sbírky:
Básně jsou pěkné, ale přece jen příliš heroické, na můj vkus. Nezval svého mistra bezpochyby překonal, v lehkosti, vzletnosti i šíři.
nakladatelství Blok, Brno 1982, 47-015-82, cena 40 Kč (antikvariát)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.