Sníte s otevřenýma očima, přehráváte si v duchu situace a scény? Já ano, odmalička a dodnes.
Jako dítě to byly samozřejmě nejrůznější dobrodružné scény, stačil malý impuls kolem a už jsem se viděl uprostřed nějaké akce. Ale občas, když mi hrozila nějaká událost, ze které jsem nebyl nadšený, nějaké vystavení pozornosti všech, zkoušení před tabulí, příchod na soutěž, přehrával jsem si možné varianty a své reakce na ně. Mělo to dvojí efekt, jednak se poněkud snížily obavy, jednak jsem si připravil a natrénoval různý vývoj situace - a pak mě pak ten skutečný tolik nepřekvapil a nezaskočil.
Dnes je v tom jistý posun, ne že by hrdinné zásahy vymizely zcela, ale přece jen jsem poněkud… realističtější. Zato přibylo příprav k plánovaným akcím, zejména mám-li tam něco přednášet. Co já toho předem v duchu napovídám...
Stal se z toho pro mě mentální nácvik. A může být i pro vás – velmi stručný úvod do aktivní imaginace (včetně doporučené literatury) najdete v článku Filipa Brože Naše vnitřní kino.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.