Jaký kontrast je pak text samotného Krejčího, srozumitelný, s příklady a vysvětleními jednotlivých vlivů. Postupně prochází předmět literární vědy, funkce literárního díla, horizontální sociologické dělení literatury (národní a nadnárodní, centrum a regiony, emigrantská, koloniální literatura apod.), vertikální dělení (třídy a vrstvy, literatura vedoucí vrstvy, význam nižších vrstev pro vývoj aj.), společenské prostředí a jeho vliv na myšlenkovou náplň, obrazy a výraz literárního díla. Analyzuje další faktory – literární život (normy, kritika, literární směry, cenzura...), obecenstvo (čtenář a posluchač, psychologie čtenáře, zájmy). Dívá se na literární typy, působení literatury na život, vliv módy.… Zkrátka, představuje literaturu v celé komplexnosti.

„Celý složitý organismus prostředí sociálního i užšího prostředí literárního se odráží různou formou a v nestejné intenzitě v literárním díle. Do díla pronikají ideové i sociální procesy jeho doby a prostředí, obráží se v něm společensky determinovaný způsob myšlení, vkrádají se tam smyslově odpozorované prvky okolních skutečností, jazyk a formy kolektivního života veřejného určují často jeho formu; ozývají se z něho ohlasy literární tradice i náhodné četby, působí na ně literární vlivy; najdeme v něm stopy bojů literárních směrů i generací, vliv literárních středisek, zásahy rozšiřovatelů, nakladatelů i cenzury; zásadní ráz, někdy ve formě ucelené, jindy zlomkovité, dodává mu autorská autostylizace. Některé z těchto zvnějška působících sil zanechávají stopy čistě povrchní, jiné však hluboko zasahují vlastní podstatu díla a nedají se odloučiti od jeho celku.
Úkolem literárního sociologa je podle přístupných pramenů tyto činitele vysledovati, určiti a zhodnotiti jejich podíl na genezi i definitivním tvaru díla. Všechny tyto prvky, jimiž je dílo zasazeno do kontextu společenského, jsou však ještě kombinovány dvojí řadou činitelů dalších, jež je možno nazvati biograficko-psychologickými a evolučními.“ (Str. 120)

Nutno ovšem říct, že spíše než jako vědecký rozbor jednotlivých vlivů působí jako jejich přehled, jako úvodní kapitoly jiné, rozsáhlé studie. Úvod do sociologie literatury. Pro laika ale jako dělaná.

„Tvorba je něco jiného než život, má své zvláštní zákony i vývoj, na nějž působí řada činitelů s životními fakty v jejich holé konkrétní skutečnosti nesouvisejících. Každý podnět zvenčí musí projíti složitým procesem vnitřního života umělcova a vychází odtud někdy více, jindy méně, leckdy však i úplně k nepoznání přetvořen – z pocitu silné duševní deprese může vzejíti dílo radostného optimismu, stejně jako v ovzduší klidné životní pohody vyrůstá někdy dílo hluboce a pravdivě pesimistické. Autor žijící všedním, maloměstsky banálním živote může ve svém díle prožívati nejromantičtější dobrodružství, a naopak autor-dobrodruh se může státi pěvcem životní prostoty. Takovýchto kontrastů mezi životem a dílem autorovým nalézáme v literárních dějinách bezpočtu, rovněž je dosti příkladů, že ze zdánlivě velmi podobných životních podnětů u různých autorů vyrůstají díla hluboce a bytostně rozdílná. To vše jest výstrahou badatelům před přímočarým, příliš zjednodušujícím výkladem literárních jevů z konfrontace s životními fakty, není to však vyvrácení skutečnosti, že hluboká souvislost mezi prožitky autora-člověka a autora-tvůrce zde je.“ (Str. 97)

nakladatelství Grada Publishing, Praha 2008, ISBN 978-80-247-2623-6, cena 229 Kč