Davida Vávru nemám rád, ale tahle kniha vypadala opravdu skvěle - a těch pár veršů se snad dá přetrpět, říkal jsem si při nákupu.
A ano, opravdu. Verše se přetrpět daly. Ale protože sdílená bolest je menší, přidám nějakou ukázku:
Na Pražský hrad tě též vyláká
elegantní Pleskotova
královská kloaka (Str. 22)
Věčné kovové paprsky zahradní brány
vycházejí i po soumraku
kdy již slunce není tu s námi (str. 56)
Pro mě se verše pohybují převážně na negativní škále a jen pár se jich dostane někam k nule, tedy neutrálnímu hodnocení. Naštěstí nejsou těžištěm knihy, to spočívá ve velmi zasvěceném komentáři Jiřího T. Kotalíka a skvělých fotkách Pavla Friče.
Podle předmluvy bylo cílem upozornit na stavby rozsahem nevelké, které mají pro pozorovatele kouzlo, vyvolávají v něm emoce a jsou něčím zajímavé:
„Také na začátku další společné práce bylo dohodnuto, že hlavním důvodem zařazení do souboru perel bude vlastní niterný prožitek, který člověka někdy potká při setkání s architekturou - a není vůbec důležité, zda jde o respekt vzbuzující a často odborníky citovanou ukázku, o dosud plachého jedince schovaného v lese, nebo o účelovou stavbu, která jen díky nevyzpytatelným hrám osudu přežila dobu své služby.“ (str. 5 - Předmluva)
To se rozhodně povedlo, knize se velmi daří na unikátní koncepce upozorňovat, každá ukázka byla překvapení, každá vyvolávala asociace. Volba bude jistě vždycky diskutabilní; například ve srovnání se zbylými místy, odkud pocházejí jedna či dvě ukázky, je nečekaně mnoho prostoru věnováno Litomyšli. Na inspirativnosti souboru to ale nic nemění:
„Výsledkem je sice neobjektivní, ale vzrušující průnik míst opomíjených s těmi již v učebnicích pevně zakotvenými a tvůrci doufají, že se stane pro čtenáře nejen zdrojem poučení a potěšení, ale též inspirací, aby hledali ve svém okolí další a další perly a sestavili si z nich vlastní zdobnou šňůru.“ (str. 5 - Předmluva)
Staveb je v knize probráno 144, každá má k dispozici dvoustránku - vlevo je shrnující nadpis, pod ním identifikační údaje (kdo, kdy, kde), text komentáře obklopený malými doplňujícími fotkami, báseň. Vpravo pak velké vyobrazení:
Ukázka komentáře ze strany 236: „Puritánská jednoduchost, pokora a vtipné využití zřejmých santiniovských motivů (konstrukční řešení stropu v interiéru v podobě převráceného kýlu lodi, zužující se špice presbytáře s výraznou hranou, příkrý hřeben šindelové střechy, bělostná zářivá omítka bez ozdob) stavbu důstojně řadí mezi osobité příklady moderní církevní architektury, která byla dlouho zapovězeným tématem.“
Jednou větou: originální stavby, zasvěcený komentář, skvělé fotky - a verše jako proplesknutí na konci.
Když jsem došel na Bunč
zkameněl jsem na punč
Když jsem došel na Brdo
Chřiby vidím na tvrdo (Str. 282)
nakladatelství Titanic, Praha 2013, ISBN 978-80-86652-53-5, cena 597 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.