Někdo (Zdeněk Svěrák, myslím) napsal, že má rád silnou pointu, že u povídky to musí na konci cinknout.
Krchovského básně jsou takové. Akorát že to necinkne, nýbrž práskne.
Kamenem mezi oči.
Brusle, či kožíšek? - Co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému - dle zásluh - nadílku
Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři prdele a hovno v kešeni
(Vánoce, str. 167, ze sbírky Všechno je jako dřív)
Pro básně jsou typické precizní rýmy; témata dekadentní, častá je erotika, alkohol, smrt, ale není to žádná záliba v temnotě, spíše obraz dlouhotrvajícího boje s ní, obraz hrůzy z nebytí:
Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
(Str. 103, ze sbírky Mé lebky stín)
A různé způsoby reakcí, od strachu a paranoie, přes ignorování, pohrdání až po vytěsnění.
Jsem hrstka prachu ze svých kostí
jsem chladný popel bez urny
a průvan, přízrak nestvůrný
mne rozfoukává po místnosti
- A kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?!
jen tichý vzdech se ozval tmou
jsem popel, jenž už nezahřeje
tvou ruku větrem rozvátou
(Str. 78, ze sbírky Zamilovaný dement)
Celou tvorbou se line jeden model - zrcadlení. Básní, postavených na paradoxním shledání, že vidím sebe sama nebo stejnou situaci z druhé strany, je spousta. Někdo se krade po pokoji, básník ho sleduje a pak zjistí, že je to on sám. Ze tmy zírá lebka - jeho vlastní. Nesmí vstoupit do třináctých dvířek - kterými sám přišel, atd.
Posmrtná moje maska na mě ze tmy mlaská
zdalipak ještě dýchá? Tajím dech... Je zticha
(Str. 239, ze sbírky Chci ještě chvíli)
Soubor zahrnuje chronologicky všechny vydané sbírky i dřívější výbory z rukopisů, tedy téměř vše, co vyšlo tiskem, chybí pouze poslední sbírka Dvojité dno z roku 2010. Je vidět, že hned od počátku byly básně stejně kvalitní, se stejně přesnými rýmy a na stejná témata. Přesto můžeme vidět vývoj - od surové syrovosti k syrovosti s hlubším pozadím.
Život je život... Hm, kdo by to řek...
(jde stejná voda zpět k pramenům řek?)
kdo tohle vymyslel, kterejpak zmrd?!
život je život? Ne! Život je smrt
(Str. 365, jinde nepublikováno, Brno, říjen 2004)
Vzhledem k tomu, že básně jsou syrové až k vulgárnosti, a že ani témata nejsou nejsvětlejší, patrně by se sbírka nelíbila sluníčkovým lidem. Jinak ji ovšem lze jen doporučit.
nakladatelství Host, 2010, ISBN 978-80-7294-365-4, cena 389 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.