Pořád si myslím, že báseň má být z rýmů a ne jen náhodně poskládaná slova, předstírající něco víc, předstírající poetično.
Že právo je pro hledání pravdy a nastolení pořádku, ne pro hledání kliček a slovíčkaření.
Že umění má být krásné a povznášející, nikoliv pochybný apel nebo burcující ohavnost.
Že filozofie souvisí s moudrostí a ne s metafyzickými konstrukcemi vzdušných zámků.
Že móda má zkrášlovat, ne si z lidí dělat legraci.
Je to staromódní, out a nemoderní.
Ale zůstanu u toho.
(Chtěl jsem původně povzdechnutí doplnit odkazy, ale jednak se zpětně obtížně hledají, jednak si myslím, že jste se s nějakou z komentovaných věcí určitě setkali také a že tedy dobře víte, o čem mluvím. A pochopitelně, každá ze zmíněných má výjimky.)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.