Na českém internetu je jen málo lidí, kteří nikdy neslyšeli o zmrdech. D-FENSovy články jsou odkazovány, kolují v e-mailech a jak vidno, dočkaly se i knižního vydání. Není divu, autorovi se povedlo velmi dobře zachytit problém, kterému je dříve či později vystavena kterákoliv úspěšná firma, totiž přívalu jedinců, kteří sice nic neudělají pořádně, neumí zacházet s lidmi a jde jim jen o sebe, ale zato jsou plní sebevědomí, posedlí touhou po úspěchu, postavení a penězích - a zodpovědnosti se štítí. Pro dosažení svých cílů udělají cokoliv, pošpiní kohokoliv, věci přelakují na růžovo a pak hledají viníka jinde.
„K tomu pojmenování: původně se jedná o označení nepříliš vydařeného produktu rozmnožovacího procesu. V každém případě je ve slově zmrd odkaz na mechanismus jeho vzniku obsažen. Naši zmrdi jsou sice geneticky v pořádku, ale přesto na něm vznikla během jeho vývoje zásadní chyba. Jmenuje se přebujelé ego a způsobili je jeho rodiče, většinou také zmrdi, tím, že mu odmalička podsouvali, že on je nejlepší a že ostatní jsou trapný blbci. Chcete-li vychovat zmrda, dělejte to taky tak.“ (Str. 10)
Proces infekce pracoviště zmrdy, „zazmrdování“, rozdělil D-FENS do čtyř fází. Od jednotlivých případů (1. fáze, nepodcenit), přes shlukovací proces a vznik konglomerátů zmrdů (2. fáze, závažná, leč ještě léčitelná situace), plné obsazení (3. fáze, léčit nelze, je ale šance na overbastarding a následně zmrdí občanskou válku, nutno důsledně krýt záda) až po terminální stádium:
„4. fáze infekce zmrdy: již instalovaní a v systému zakotvení zmrdi začnou přijímat svoje příbuzné, kteří jsou podle Mendelových genetických zákonů samozřejmě rovněž zmrdi. Zde se nedá dělat naprosto nic. Systémy ve IV. stadiu jsou rezistentní vůči overbastardingu, protože jsou přeneseně i doslova jako 'jedna velká rodina'. Strategie pro takovou situaci se jmenuje 'honem pryč'.“ (Str. 12)
Kniha dále pokračuje popisem strategií pro boj se zmrdy, příklady úspěchů i neúspěchů, aplikuje teorii na vysokoškolské vzdělávání i na Evropskou unii (eurozmrdi), zavádí takzvaný kognitivní zmrdozpyt, pozornost věnuje autobazarním zmrdům atd. Nadpis knihy zmiňuje ještě vohnouty (také zvaní hujeři nebo houmři):
„Vohnout nevidí přes svůj strom společný les. Nemyslí dopředu, nemyslí na druhé, někdy se zdá, že nemyslí vůbec. Má na zřeteli jen svoje pohodlí, jídlo, zábavu a spánek.“ (Str. 145)
Těm jde jen o to, někam se zašít, povinnosti ošidit, dělat jen to, co dělat musí a jen tak, aby se nepoznalo, že je to ošizené. I tato typologická kategorie má v knize dostatečný prostor.
Ke knize obecně - jedná se o soubor článků z D-FENSova webu, v naprosté většina psané samotným D-FENSem. To je důležitá poznámka; kdo jste web četli nebo čtete, víte, že v jednu dobu ho autor otevřel dalším přispěvatelům. Některé články měly vysokou informační hodnotu, ovšem D-FENSovu břitkému stylu vyjadřování se nedokázal přiblížit nikdo a začaly se objevoval křečovité výkřiky, odpor proti jakémukoliv dopravnímu omezení už z principu nebo popisy až nepřiměřených 'bojů' s někým, kdo trval na pravidlech. Je proto dobře, že výbor zůstává u nejlepšího autora a také u podstatných témat - zmrdů a vohnoutů. Jedním z důsledků je, že vypadla třetí typologická kategorie, ichtylové, jedinci zcela nepraktičtí a nepochopitelní, kterou na webu doplnil Slušňák (díl 1, díl 2).
V každém případě vřele doporučuji, analýza a typologie je podařená, čtení je to zábavné - i když s lehkým mrazením, protože s nějakým zmrdem jsme se už setkali všichni.
nakladatelství PLOT, Praha 2006, ISBN 80-86523-76-4, cena 189 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.