Jen taková úvaha. Potom, co zhasnu, když se potřebuji ve tmě rychle rozkoukat, je lepší rozkoukávat se s doširoka otevřenýma očima a lapat každý foton světla, nebo raději oči zavřít a napínat zrak za zavřenými víčky? Zní to jako blbost - ale podstata otázky je taková, jestli rozkoukávání se ve tmě je závislé na otevření víček, nebo to dokáže ovlivnit i mentální stav „pozoruji“ se zavřenýma očima?
Asi by bylo dobré uvědomit si, co rozkoukání se vlastně znamená. Lépe vidíme ve tmě tehdy, jestliže se zorničky roztáhnou. Na duhovku pak dopadá více paprsků a více toho můžeme rozpoznat. Rozkoukání se je tedy reakce zorniček na množství světla, zornicový reflex. Funguje automaticky, využívá se přece jako jeden ze způsobů kontroly, zda je člověk živý (otevře se víčko, posvítí se do oka ostrým bodovým světlem a sleduje se stažení zorniček - za zavřenými víčky tudíž musí být rozšířené) a funguje i v bezvědomí.
Ha! Tím jsme závislost na mentálním stavu vyloučili!
Může sice existovat způsob, jak mentálně ovlivnit práci hladkého svalstva, a někteří jogíni to prý dokáží, včetně změny rytmu srdce, ale většina lidí taková není. Automatické ovlivnění je naopak jisté a prověřené, tedy ovlivnění mentálním stavem rozebírat nepotřebuji. (Occamova břitva, alespoň myslím)
Odpověď na úvodní otázku tedy zní: Se zavřenýma očima to bude nepatrně rychlejší, ale ne kvůli mentálnímu stavu a napínání zraku, na tom pravděpodobně nezáleží vůbec. Bude to proto, že za sklopenými víčky je tma je temnější a zorničky, fungující automaticky, se rozšíří rychleji.
(Máte-li k úvaze připomínky, sem s nimi.)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.