„Být dobrý ve škole je skvělá dovednost, pokud máte v úmyslu být ve škole navždy. Pro nás ostatní být dobrý ve škole je něco podobného jako když vám jde házení létacím talířem. Je to hezké, ale není to k ničemu, tedy pokud vaše kariéra nevyžaduje dělat domácí úkoly, vyhledávat v učebnicích odpovědi, které vaši nadřízení už znají, dodržovat instrukce a nakonec ve velmi stresujících podmínkách tato fakta ze sebe vysypat s minimální úrovní zpracování z vaší strany.“ (Str. 56)

„Přínos školy bývá často zbytečný. Na druhou stranu ty nejlepší školy dokážou výborně vyselektovat lidi s postoji a talentem. Nástup na školu i odchod z ní přináší jasné důkazy o tom, kdo jste byli, než jste se na tuto školu vůbec dostali. Spousta úspěšných lidí to někam dotáhla navzdory dlouholeté školní docházce, nikoliv díky ní.“ (Str. 56)

Jistě vás napadne, že výjimečný, schopný organizátor, nepostradatelný pilíř disponuje vrozenými vlastnostmi, které zkrátka nemá a nemůže mít každý. Myslím si to také; ovšem Godin argumentuje, že všichni jsme schopni práce s emocemi, umíme vytvářet vztahy a do své činnosti vnášet darem své nasazení.

„Práce s emocemi je dostupná nám všem, ale málokdy ji využíváme jako konkurenční výhodu. Trávíme náš čas i energii tím, že se snažíme zdokonalit náš výkon v oboru, ale nezaměřujeme se na dovednosti a interakce, které nám umožní vyniknout a stát se pro naši organizaci nepostradatelnými.“ (Str. 74)

Do jisté míry ano, stejně však pochybuji, že by to pro nepostradatelnost stačilo. Tady vidím hlavní problém celé knihy. Který z průměrných zaměstnanců se stal po přečtení této knihy pilířem? A naopak - který pilíř není nadprůměrný?

Druhý problém je v rozvleklosti; ne že by text byl nudný, čte se dobře, je pestrý a plný citací a příkladů (byť ty příklady jsou poněkud eklektická směs), ale po nějaké době jsem se nemohl zbavit dojmu, že hlavní myšlenky vyjádřil v prvních pár kapitolách a pak už je jenom opakuje v různých obměnách a variacích. Do hlavy je čtenáři vtluče, ale za jakou cenu?

„Nemohu se vyhýbat práci, protože sám sebe nerozptyluji ničím jiným než prací. To je typický znak produktivního umělce. Nechodím na schůze. Nedělám zápisy. Nemám zaměstnance. Nedojíždím do práce. Cílem je zbavit se všeho, co vypadá produktivně, ale nepřispívá k odevzdání díla.“ (Str. 147)

V zásadě velmi zajímavá kniha, ale potřebovala by, aby ji prohnal svým zenovým minimalismem Leo Babauta.

nakladatelství Jan Melvil Publishing, Brno 2011, ISBN 978-80-87270-07-3, cena 298 Kč