Infantilizace jazyka (Wuwejův zápisník)

Nebyl by to správný blog se zájmem o češtinu, kdyby alespoň jednou nezanadával na její úpadek. V tomto ohledu nejsem výjimka (viz. kategorie čeština), ale do zdrobnělin, do těch jsem se ještě neopřel. A přitom už mám poznamenanou takovou sbírku!

Jel jsem kdysi v kupé se dvěma slečnami, studentkami, a to byl koncert. Od uvítání „čauky“, přes zalévání „kyti“, bavení se o tom, jestli mají „autí“ už opravené, nabízení „dáš si banání?“, povídání o „holčinách“ a „klučinech“... Bylo to tak bizarní, že jsem nedokázal neposlouchat a jen zapisoval.

Spousta materiálu je k nalezení na webech, věnovaných těhotenství, kojencům a batolatům. Těhulky a mimískové, klubíky a prdíky, „tanyny“ a „aty, aty“. Děsivé, nicméně pochopitelné.

Ale mluvit o kolegyni jako o „kolegyňce“? O lidech jako o „lidičkách“ nebo „človíčcích“? Uf. Mrkněte na hejt blog 1000 věcí co mě serou, tam poslední dva uvedené výrazy Atilla bič boží rozebírá zeširoka.

A víte co je nejdivnější? Že tenhle infantilizační úpadek už trvá přes šedesát let a s češtinou se pořád nic nestalo. Jaromír Slomek připomíná, že na totéž upozorňoval už Pavel Eisner v knize Chrám i tvrz (1945).

Asi to tedy nebude tak žhavé. Tak ahojky!

Infantilizace jazyka

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv