Knihu s podtitulem „Nevšedně o všedních věcech a taky o vynálezech, které zahalují nepravdivé legendy“ by bylo možné charakterizovat jako velmi zajímavou encyklopedii, jejíž dokonalost táhne ke dnu lajdácké provedení.

Poutavá je rozhodně šíře témat a obšírné zpracování každé konkrétní věci. Od očekávatelných a obvyklých věci, jako je suchý zip, spínací špendlík, žárovka nebo zubní kartáček, až po ostnatý drát, samoobsluhu a nákupní košík. Tematicky se vymyká heslo Praha - historie a spekulace o původu pojmenování sice rozšiřuje obzory, ale copak milionové město je nějaká všední věc?

Ke snadnému a zábavnému čtení přispívá autorův svěží styl. Riziko bývá překročení hranice vhodnosti, což se tady přihodilo minimálně jednou v kapitole Sexuální pomůcky:

„Jedny z nejstarších sexuálních pomůcek nalezli archeologové už v příbytcích pravěkých lovců, konkrétně šlo o kamenné penisy a kameny s otvory velkými jako vagína. Asi nás napadne, jak asi musela vypadat manželka neandertálce, který dal přednost díře v balvanu...“ (Str. 97)

Jak musela vypadat manželka neandertálce? Cože?

Zpočátku jsem byl rozladěný tím, že u nějakého hesla Jaroslav N. Večerníček napíše všechno kolem historie, kdo, kdy a kde danou věc vynalezl, ale to nejzajímavější, jak fungovala, vynechá. Třeba princip, díky kterému lednička chladí. Nebo u konzerv napíše, že pocínování plechu bylo tajemství a tím to končí. Samozřejmě si to mohu dohledat jinde:

„Pravděpodobně nejstarší technologií přípravy cínového povlaku na železe bylo tzv. 'žárové cínování' ponorem železného předmětu do lázně roztaveného cínu (hot dip tinning), či potírání železného předmětu, ohřátého nad teplotu bodu tání cínu, prachovým cínem (wipe tinning), kdy je třeba cínový povlak vytvořit pouze jednostranně.
Historicky byla pro drobnější objekty z mědi a bronzu od dob antiky používána technologie galvanického bezproudového pocínování ve vroucích komplexotvorných roztocích hydrogenvinanu draselného (vinného kamene) a síranu hlinitoamonného (amonného kamence).“ (zdroj Materály k laboratornímu cvičení na VŠCHT)

Ale přesně takové informace bych od encyklopedie očekával.

Naštěstí se v dalších heslech problém neopakuje. Zato všudypřítomný nešvar celé knihy je nedostatečné až žádné uvádění zdrojů. Půl stránky na konci s uvedením asi deseti knih, několika časopisů a dvou odkazů nepočítám, to je u takové encyklopedie k smíchu. Zejména když přehled končí slovy:

„týdeník Quido MAGAZíN, http://www.quido.cz
internet
a jiné, na které jsem už zapomněl“

Internet? Proboha, to mohl vynechat i ty ostatní, místo knih napsat „knihovna“ a místo časopisů „trafika“. Zapomenuté zdroje ani nekomentuji, jak mám vědět, že si fakta zapamatoval dobře, když si nepamatuje odkud pocházejí?

Jednotlivá hesla obsahují i obrázky, což přispívá atraktivnosti. O jejich původu mě ani nenapadlo přemýšlet, tedy dokud jsem na stránce 123 nenarazil na vodotisk vědeckého muzea...

Celek uzavírají ještě technické drobnosti jako nespisovné slovo v podtitulu („taky“), neuvedení čitelného ISBN (na čárovém kódu je bez pomlček) ani místa vydání. Sice banality, ale svědčí o míře pečlivosti při přípravě knihy.

Tedy abych to shrnul - knihu doporučuji jako zábavné, poučné a zajímavé čtení, ale fakta bych raději kontroloval. Paměť je zrádná a internetem koluje spousta textů pochybné důvěryhodnosti. Ostatně příklad je nalezení i v knize - u hesla Cigarety se zniňuje o tom, jak aplikace kouře z tabáku nikdy nedokázala vyvolat rakovinu u zvířat a že kouřem vyvolaná tvorba hlenu v plicích chrání před průnikem radioaktivních částic. Tento článek jsem na internetu několikrát četl, ovšem pokaždé jako řetězový mail, nikoliv na nějakém seriózním vědeckém portálu. Typický kandidát na pečlivé prověřování.

nakladatelství J. N. Večerníček, 2007, ISBN 978-80-729420-8-4, cena 149 Kč