Sérii Stenových dobrodružství mi doporučil kolega, prý je to jeho asi vůbec nejoblíbenější sci-fi. Trochu nedůvěřivě jsem se začetl; měl jsem za to, že v oblasti mám docela přehled - a o Stenovi jsem nikdy předtím neslyšel.

Na začátku je to takové klasické hardcore sci-fi, znáte to, vesmír je kolonizován, impériu vládne věčný císař, některé firmy jsou světy samy pro sebe (doslova), kdo se jim upíše, už se nikdy pryč nedostane...

„'Já odejdu. Mám smlouvu, která mi zaručuje peníze, drogy a cokoliv sním a vypiju. Dokonce si i můžu jít zahrát hazard. Mně kartu neseberou, ať udělám cokoliv. Stačí, abych zůstala naživu a mám záruku, že se z Vulkánu dostanu. Stejně jako všechny ostatní potěšitelky. Nebo volavky a kartáři z heren. Ti taky odcházejí, stejně jako Techové a strážci. Migové ale ne, Migové nikdy neodcházejí.'
Sten nad jejími slovy potřásl hlavou.
'Jsi moc milej kluk, Stene, ale bohužel zůstaneš na Vulkánu až do smrti.'“

A právě na komplexu největší z nich, obrovském výrobním středisku Vulkán, sledujeme MIGa (migračního pracovníka, rozuměj novodobý nevolník, další kasty jsou TECH, technický pracovník a EXEC, exekutivní čili řídící kádr) Ámose Stena a jeho rodinu, kterak vyrazili utrácet kredity do zábavního centra. Jediný, kdo se zdržel, je dospívající syn Karl - a jen díky tomu může vidět, jak je celé zábavní centrum po banální nehodě zlikvidováno a odhozeno do vesmíru. Přitom závada by opravit šla, opraváři by ovšem museli projít skrz laboratoře supertajného projektu Bravo. Baron Thoresen, ředitel společnosti, s ním má dalekosáhlé plány a raději obětuje několik tisíc MIGů... Sten to ale vidí jinak.