Jiří Švejda, tehdy již úspěšný spisovatel, vydal sbírku povídek Ve vrcholu pyramidy v roce 1986. Zpracoval v nich fantastická až nadpřirozená témata, dnes bychom asi řekli, že jde o povídky esoterické.
Člověk, stavějící si na zahradě pyramidu, aby v ní mohl spát a zajistit si tak dlouhý život, jemuž se záměr poněkud vymkne z rukou (Ve vrcholu pyramidy); nanejvýš sobecký lékař, přesvědčený o svém celoživotním konání dobra a očekávající na smrtelné posteli přímou cestu do nebe (Nenebevstoupení doktora Najmana); houba, pěstovaná v mléce, obdoba kombuchy, měnící své konzumenty (Indický hříbek). Další náměty jsou vzpomínky na porod, ovlivňování lidstva mimozemskou civilizací, okultistický výcvik nebo alchymie.
Ze záměru vybočují dvě povídky - Zlaté opojení, která popis fascinace zlatem přehnala až ke komičnosti a působí spíše jako hříčka na téma kolik slov, filmů, knih a rčení se zlatem dokázal autor sesbírat. Člověka, který má zlato jako fetiš, přece nemůže sledování pohádky Sůl nad zlato nijak uspokojit.
„Uklidnil se znovu až v Národním muzeu prohlídkou nádherné kolekce zlatohlávků, najedl se ve Zlaté Praze, vypil vídeňskou kávu v kavárně U zlatého hada a v kulturním přehledu se polaskal čtením programu pražských kin. Jak těžko by vybíral z takové obrovské nabídky! Současně dávali Pumpaře od Zlaté podkovy, Zlatou svatbu, Zlaté opojení, Zlatý věk grotesky a Kdo hledá zlaté dno. Zlatá Praha, matička stověžatá.“ (Str. 123)
A druhá povídka Tíha - ta by totiž byla strhující i bez esoterické zápletky. Odborníka z regionální továrny Pavla si ředitel vezme s sebou na ústředí: „'Vezmem to pevně do ruky. Kvalita především. Uměleckost, estetika, nejvyšší kritéria při posuzování nových návrhů. Žádné výjimky. Ty na to budeš dbát a ty o tom také budeš rozhodovat...' (...) 'Byl bys v Praze maximálně dva dny v týdnu,' sliboval Vašek mezi přípitky. 'Jinak budeš pochopitelně dál dělat na svých věcech, ve fabrice i doma. Získáš tak mnohem víc času na své malování a v Praze navážeš užitečné kontakty s výtvarníky...'“ (Str. 171)
Jenže ono se to vyvíjí poněkud jinak, ředitel brzy zapomíná co slíbil, na dva dny v týdnu to nevypadá, zkušená klika místních jede ve své hře, leccos se děje Pavlovi za zády, najednou je vedoucí oddělení někdo jiný: „(...) 'Jsi rozčilený. A zbytečně. Paška je sice vedoucí oddělení, ale schvalovací protokol nemůže bez tvého souhlasu do realizace,' došel k Pavlovi a vzal ho kolem ramen. 'No tak, chlapi. Sedněte na to spolu a napište přehodnocení. Příští středu protáhnem sporné případy poradním sborem. Ať už je klid a můžem konečně doopravdy začít pracovat.'
Pavel pocítil mírnou nevolnost kolem žaludku. Ze svého kolegy a ze závažnosti svého rozhodnutí.“ (Str. 196)
A tak pořád dál a hůř, jako na tobogánu, jedna věc vyplývá z druhé, pokaždé se ukrojí kousek svobody, hrdosti a života, který až dosud žil... Opravdu podařená povídka.
Čtení této knihy byl jeden z mých prvních - možná dokonce úplně první - kontaktů s tajemnem, záhadami a esoterickými naukami. Tehdy jsem hltal jednu povídku za druhou a připadaly mi skvělé. Dnes s odstupem vidím, že jsou spíše řemeslně zvládnutý lepší průměr, že zápletky nejsou nijak zvlášť překvapivé. Ale... bavily mě i teď. A Tíha je skvělá.
Severočeské nakladatelství, 1986
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.