Několikrát jsem si všiml, že nositelé některých, zejména méně četných jmen, vykazují určité podobné povahové znaky. Nomen omen. Pochopitelně jsem přemýšlel, jestli je to možné, a pokud ano, co by za tím mohlo být. Napadlo mě pár hypotéz, které se mi nepovedlo ihned vyvrátit (nevypadají na první pohled jako úplný nesmysl), a proto souvislost připouštím. Hypotézy:
Jméno vybírají dítěti rodiče podle svého vkusu, svých preferencí a představ. Odráží se v něm jejich vnitřní naladění i očekávání od dítěte. Toto naladění se bude projevovat i na stylu výchovy, ovlivní tedy i budoucí chování člověka. Někdo, kdo pojmenuje dítě např. Zachariáš (podle údajů ČSÚ toto jméno dostali v roce 2006 dva chlapci), bude nejspíš potrhlý i v jiných oblastech života, než jen ve výběru jména.
Se svým jménem (i příjmením) se ztotožníme natolik, že jej dokážeme zachytit a rozpoznat v proudu jinak nerozlišitelného toku řeči. Například na večírku nebo v baru, kde mluví spousta lidí najednou; jevu se říká efekt koktejl párty.
A když už se s nějakým slovem ztotožňujeme, ať už vědomě nebo ne, spojujeme se sebou i to, jaký má význam a jak zní.
Pokud se Bivoj dozví, že jeho jméno znamená „kanec nad kance“ (vymýšlím si), a uvědomí si to pokaždé, když své jméno uslyší, uvidí nebo vysloví, možná jej to nakonec pozmění. Na tomtéž principu jsou založené afirmace, sebeprogramování a další psychologické techniky.
Má to samozřejmě háček - význam svého jména každý nezná a určitě ne natolik, aby si to stále uvědomoval.
Východní duchovní nauky operují s kvalitami zvuků, posvátným jazykem, kde je význam slov v souladu s jejich zněním a krátké verše, mantry, se donekonečna opakují či prozpěvují pro dosažení konkrétního účelu (kontakt s božstvím, změna sebe sama, léčba...). Proč by totéž nemohlo platit i pro jména?
Ostatně nemusíme vůbec uvažovat žádné esoterické principy, jen si poslechněte, jak některá jména zadrnčí, například Klára, a jiná jsou až mazlivá, jako třeba Anežka.
Studie Wolfganga Köhlera ukázala, že lidé nejrůznějších kultur spojují slova s geometrickými tvary stejným způsobem. Köhler vytvořil neexistující slova (bouba a kiki) a požádal respondenty, aby těmito slovy pojmenovali dva obrazce, jeden ze zaoblených tvarů, druhý s ostrými hranami. Bouba/kiki efekt ukazuje, že zvuky vizualizujeme, a od vizualizace není ke změnám sebe samého příliš daleko (opět se vracím k afirmacím).
Robin Thomas z Miami Univerzity jde ještě dál a zkoumá korelaci mezi tváří a jménem.
V řadě studií se potvrdil tzv. Name letter effect, efekt písmen vlastního jména. Pokud si člověk má vybrat z libovolných písmen, dává přednost těm, z nichž je jeho jméno složeno. Děje se to i v různých kulturách a různých abecedách, předpokládá se podobný mechanismus jako u jiných sebepotvrzujících situací.
(Článek je rozvedení a doplnění myšlenek, zmíněných v komentáři pod Caymanovým článkem)
Aktualizace 23. 3. 2012: objevil jsem článek o dalším zajímavém výzkumu na téma jmen. Psycholog Adam Alter z New York University tvrdí, že z míry obtížnosti vyslovitelnosti příjmení můžeme odhadnout oblíbenost majitele a jména firem ovlivňují jejich úspěšnost na burze. A možná lze do jisté míry ze jména odvodit i charakter nositele.
Aktualizace 23. 1. 2014: Další zajímavost pro doplnění obrázku – vyhodnocení jmen klientů banky a jejich vztahu k používaným finančním produktům. Nevím, jestli rozdíly nejsou na úrovni statistické chyby, ale rozbor je to zajímavý.
Aktualizace 4. 8. 2024: studie o tom, že dokážeme přiřadit jména dospělých k jejich podobě Brutální síla stereotypů: Vzhled lidí se mění podle toho, jak se jmenují:
Magie v tom sice není, ale jména lidí mají přesto ohromnou moc. Podle izraelských vědců dokážeme poměrně dobře přiřadit tvář neznámého dospělého člověka ke jménu. U dětí to ale nefunguje. Vypadá to, že sociální očekávání, která se pojí se jménem, mohutně tvarují vzhled dotyčného člověka. Jak jste na tom se jménem vy?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.