Pár ukázek:

Původ Keltů - není tak úplně jasné, kde se zčista jasna vzali v Evropě, i s kompletní kulturou. Krejčí to pojal svérázně: „Brzy však bažinatá zvěř z bláta rychle vypadla. Neboť s bažinami se dělo něco podivného. Vzrůstalo v nich napětí, bláto se začínalo chvět, tetelit se, třást, třepat... pak vzdychalo, bublalo, až hulákalo... A na konci léta to propuklo. Za zpěvu bojových písní z bažiny vypochodovala řada keltských bojovníků v plné zbroji. Za ní druhá řada keltských bojovníků v plné zbroji. A třetí řada Kelťanek beze zbroje. A tak se to opakovalo. První, druhá, třetí řada na západ. První, druhá, třetí řada na východ. První, druhá... jih... sever... Ne, sever ne. Do zimy by se dral jen blázen. Stovky, tisíce, desetitisíce Keltů na pochodu Evropou.“ (str. 15)

Původ pojmenování Čech, Moravy a Slezska je přirozeně podle jejich vůdců. Praotce Čecha zná každý, ale co ti ostatní? „Už to bylo téměř čtyřicet let, co se narodil Čech. Po něm přišel na svět Lech, Mor a Slez. Mezitím nějaké ženské, ale ty se nepočítají.“ (str. 55)

V další ukázce poskočíme trochu blíže, do devátého století:
„... Ludmila porodila syna, kterému dala jméno Spytihněv.
'Spy-ti-hněv', hláskoval těžce jeho otec pod vlivem alkoholu. 'Jak mu budeme říkat?' obrátil se nespokojeně na kumpány u politého stolu. 'Spýťo? Nebo Hněve? Co si to ta ženská vymyslela?'
'Asi chtěla být o-ri-gi-nál-ní,' pečlivě vyslovoval jeden soupitník.
'To se jí tedy povedlo,' řekl smutně kníže.
'Třeba to bude Spiťar,' prohlásil jiný a sám se svému vtipu zasmál. Když však zachytil pohled vladaře, uznal, že vtip nebyl AŽ TAK MOC dobrý.
'V příští bitvě s Franky ti připadne čestný úkol zahájit bitvu,' sdělil mu ponuře kníže.“ (str. 210)

Spytihněv měl dobrou školu:
„'Budečský pán ti vzkazuje, že Budeč nevydá, leda přes jeho mrtvolu.'
'Souhlasím,' odpověděl Spytihněv a vyslal na Budeč vojsko.“ (str. 238)

Závěrem něco o svatém Votěchovi:
„Vojtěch s biskupskou berlou v ruce se rozhodl napravit všechny: knížeti vysvětlil, že církev musí být nezávislá na světské moci (jenom od ní musí dostat nějaký majetek, samosebou), církev nabádal ke striktnímu dodržování pravidel, kněze kritizoval, že se žení, boháče, že jsou nenažraní, obchodníky, že do otroctví lidi prodávají, prostý lid, že kromě křtu nic pro své spasení nedělá, posty nedodržuje, s cizími ženami dle libosti obcuje... Zdálo by se, že je nemožné naštvat VŠECHNY složky obyvatelstva. Ale Vojtěchovi se to podařilo.
'Tady mě nikdo nemá rád!' uvědomil si po šesti letech v úřadu.
A když mu to Čechové vřele odsouhlasili, sebral se a uraženě odešel do Říma.“ (str. 299)

Jak vidno, něco na těch příbězích je :).