Budeme muset začít asi zeširoka, od zkoumání vlastností plynů při procesech stlačování, změny teploty, zkrátka od termodynamiky. Vztah mezi teplotou, objemem, tlakem a počtem částic plynu vyjadřuje stavová rovnice: p.V = n.R.T

Uvádím ji jen na dokreslení, pro pochopení potřeba není.

Plyn nad rozpouštědlem má nějaký chemický potenciál, označme µ_g (g jako gas čili plyn). Plyn rozpuštěný v kapalině má také chemický potenciál, označme jej µ_l (l jako liquid čili kapalina). Teď bychom potřebovali vědět, co to ten chemický potenciál je... Jelikož je to ale složité na odvození, bude nám stačit, že je to veličina, která jistým způsobem popisuje energii obsaženou v dané složce a je závislá na teplotě. µ⁰ je hodnota při standardních podmínkách, v chemii jsou standardní podmínky obvykle 20°C (293K) a atmosférický tlak (101kPa).

• pro plyn vyjádříme takto µ_g = µ_g⁰ + R.T.ln(p)
• pro plyn v kapalině takto µ_l = µ_l⁰ + R.T.ln(x)

Můžete si všimnout přítomnosti členů R, T, p, tedy je evidentní, že k odvozování byla použita mimo jiné i zmíněná stavová rovnice. Možná vás napadne, proč je v jednom vztahu použit tlak (p) a v druhém molární zlomek (x)... Já bych to nepitval, ještě by vyšlo najevo, že x je vlastně a (aktivita). Prostě obojí závisí na počtu částic (n).

Příroda nemá rozdíly energie příliš ráda, to všichni víme z praxe, takže dokud bude trvat rozdíl potenciálů, bude se snažit o jejich vyrovnání. Nyní už se konečně dostáváme k samotnému rozpouštění - mezi plynem nad rozpouštědlem a v něm se nakonec ustaví rovnováha, kterou lze vyjádřit jako rovnost chemických potenciálů obou složek: µ_g = µ_l