Čte se to jako detektivka, je to děsně složité a přitom srozumitelně vysvětlené, co je to?

Vesmír. Elegantní.

Dost vtipkování, tahle kniha je opravdu vynikající. Na začátku mapuje vývoj teoretické fyziky 20. století, začíná klasickou Newtonovou, popisuje její konflikty a nedostatky ve vysvětlení některých jevů, pokračuje speciální a obecnou relativitou a kvantovou fyzikou, které se opět dostávají do konfliktu při popisu jevů v mikrosvětě. Nastiňuje řešení pomocí teorie strun - částice nejsou body, ale struny. Různé způsoby kmitání strun pak vysvětlují existenci různých rodin elementárních částic. Dále sledujeme objevy v teorii strun, první a druhou superstrunovou revoluci, dozvíme se, proč strunám nestačí čtyři rozměry a proč je jich potřeba rovnou 10 (11). Teorie strun je nejspíš nejlepší kandidát pro sjednocenou teorii všeho, ale zároveň to není tak růžové, teorií se vyvinulo nejmíň pět a u každé z nich existují tisíce možností jak ji definovat (protože základem je struktura oněch zbývajících 6 rozměrů, které se mohou smotat do nejrůznějších tvarů). M-teorie, jako sjednocení oněch pěti a problematika černých děr čeká v samém závěru.

• Ivan Kmínek na interkomu
• pagi ve sci-fi rubrice deníku neviditelný pes
• Pavel Houser na Science World
• a domácí stránka překladatele Luboše Motla; tady, pokud se zorientujete ve zběsilém vzhledu, najdete odkazy na snad všechny recenze včetně kritiky od profesora Chýly. Tu obzvlášť doporučuju, její hnidopišství a dle autorova názoru přehlednější příklady mluví samy za sebe.