Tak určitě, nebo ano? (Wuwejův zápisník)

Zeptají se rychlokvašené suprahvězdičky, vyvolené k tomu býti velkým vzorem, popřípadě malým sourozencem velkého bratra, na nějakou banální otázku. Třeba: "Poznávají a zdraví vás lidé na ulici?" Zcela triviální otázka s jasnou odpovědí, těžko budou lidé zdravit jen zčásti, takže buď ano, nebo ne. Ale co to neslyšíme? "Určitě". Proboha, jak to, "určitě", copak to neví jistě?

Vždyť slovo určitě vyjadřuje stupeň pravděpodobnosti, něco mezi ano a ne. Takových jsou desítky - určitě ne, asi ne, sotva, možná, nejspíš, asi, pravděpodobně, jistě, určitě ...

Když se v zimě podívám z okna a vidím lesklou třpytivou vozovku, řeknu: "Určitě tam mrzne", nebo "Určitě to klouže". Pravděpodobnost hraničící s jistotou, ale jistota to není, dokud neuklouznu a nepadnu na nos. Zatímco zeptá-li se mě někdo, zda je mi zima, můžu říct "ano", "ne", nebo "ano, trochu", ale nemůžu říct "určitě", ledaže bych trpěl nějakou poruchou vnímání a nemohl si být jistý, jestli to co cítím náhodou není opak toho co cítím.

Podívejte se na pokračování článku - vyjádření odborníků z Ústavu pro jazyk český.

Tak určitě, nebo ano?

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv