Tenhle pán mě dostal. Vypadalo to tak neškodně. Našel jsem v knihkupectví U Džoudyho mezi novinkami cosi se slibným názvem, letmo zalistoval, byl zaujat několika rychle přečtenými větami, zaznamenal pěkné ilustrace a koupil.

V sobotu jsem knížku začal číst a hned od začátku musel ocenit s jakým nadhledem a lehkostí je psána. Sice trochu roztříštěně, pohybuje se rychle od tématu k tématu, takové "těkejte, těkejte" (i ten šrapnel přijde), ale musí se nechat, je to čtivé.

Složité věci jsou redukovány, místy až moc. Třeba část o genech, co tím chtěl básník říci? Že genom produkují geny? "... v němž geny tvoří jen malou část, zbytek tvoří relikty vývoje, které nemají žádnou funkci, ale jak se tam ty zatracené relikty dostaly, když přece nejde o geny a tím pádem nemohou existovat, poněvadž nemohou vzniknout, když ničemu neslouží." (str. 9). A co mrtvice, "to když praskne céva a do mozku se vylije krev". Pravda, nepravda? Jeden druh mrtvice to je, ale mezi lidmi je znám jako "krvácení do mozku", "hemoragie" u poučenějších. Když se řekne mrtvice, každý čeká ucpání cévy, ne prasknutí. Ale nebudu hnidopich.

Dostal mě kapitolou o jemných pokusech, kde naznačuje jak ze špejlí sestavil na základě svých výpočtů torzní kyvadlo, které se jako "rezonátor" s "přírodním normálem" začalo vrtět. Samo. A pak ověřoval zda mají polaritu atd. Pokud jsem tu něco reprodukoval špatně, něchť autor přijme mou omluvu. Další kapitolky zmiňují moderní fyzikoesoteriku, třeba fotografie krystalů vody, vystavených různým vlivům - znečištění, hudbě, slovům. Takto vodu zkoumal Masaru Emoto a jeho převratná kniha má na podzim vyjít v Nakladatelství Tomáše Janečka. Už se na ni těším (více o Emotově výzkumech v článku Vlasty Marka na serveru Okultura).

Co si počít s touhle knihou? Rozporuplná směs serióznosti a podivných úvah, popis experimentů bez jejich popisu, velký nadhled a erudice, místy zase předpojatost. Dost znaků pro to, aby člověk bral vše s rezervou, ale co když má pravdu?